Náhlý příjezd

Myšlenka o dietě

"Kdo je sakra Igor?" Říkal jsem si. Ale odpověď byla naprosto zřejmá. Otočil jsem se do leva, a tam seděl můj bratr s úsměvem na tváři. "To jsi ty?" Zeptal jsem se nevěřícně. To je blbost. To nemůže být pravda. Nahlas jsem se rozesmál. Kdo mohl vymyslet tak blbý jméno? Já myslel že chcípnu smíchy. Nikdy jsem tak debilní jméno neslyšel. "Gregore, jsi v pořádku?" Zeptala se výchovná poradkyně. "Ano madam." Odpověděl jsem. "Říkej mi Květo." Odpověděla. Nikdy kromě rodičů jsem dospělému člověku netykal. "Budeme spolu trávit více času, jsem i psycholožka." No tyyyvole, tak já už potřebuju psychologa. Zas tak špatný to se mnou snad není? Ale asi bylo. Opravdu jsme spolu začali trávit více času. Vždy každý čtvrtek po škole jsem k ní musel zajít. Povídali jsme si o tom, co bylo dnes ve škole a o MÉM BRATROVI. Opravdu mi to pomohlo, už jsem se Igorovi tolik nesmál. Ukázalo se, že bude mít na vysvědčení vyznamenání. To mě rodiče nesnášeli o to víc. Když jsem si lehnout, slyšel jsem, jak si rodiče povídali. Slyšel jsem něco o mně a Igorovi. Tak jsem poslouchal, ale nic jsem neslyšel. Asi už skončili. Odtrhl jsem hlavu od dveří. Najednou se otevřeli. A praštily mě tak silně, že jsem si málem sedl na zadek. Opravdu bych se posadil na zadek, jenže za mnou byly schody. Dělal jsem kotrmelce asi minutu, než jsem dopadl.... Na našeho psa. Máma s tátou opatrně běželi za mnou dolů. Možná spíš za psem. Pomohli mi vstát, pes pode mnou ještě ležel, ale hned jsem zase spadl. Zpátky na psa. Tak jsem se alespoň z něho odvalil. Koukali jsme na něj dlouho, než se pohnul. Sláva. Nezabil jsem ho. To bych byl mrtvej i já. "Čízi!" Zavolal táta na psa. Rodiče mi řekli, že mu můžu dat jméno... Dal jsem mu jméno čízburgr (cheeseburger). Ale bylo to moc dlouhé. Tak mu říkáme číz. Já mu spíš říkám Autisto. "Veterinu necháme na zítřek." Poznamenal táta, když pes začal chodit. Sice postiženě, ale chodil. "Gregore, víš co jsi z toho máš odnést za ponaučení?" No asi jo. "Měl by jsi nás přestat odposlouchávat." To mě nezajímalo, asi bych měl zhubnout. Po drastickém skoro zneškodnění psa jsem si tím byl jistý.
Radši jsem si šel lehnout, ale místo toho, aby ho jsem o tom, co se dnes stalo, hned jsem usnul.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍSTĚ...