"Adventum"

Setkání

Helen přišlo čekání na Simona nekonečné. Měli se tu sejít ve dvě s Clarkem a Simon pořád nikde.
Už začínala být nervózní.
Znovu se rozhlédla, nikde nikdo.
Po chvíli čekání se rozhodla jim teda jít naproti. Jakmile se rozešla tak za sebou slyšela něco šumět. Chtěla si toho nevšímat a vyslela si že to je jen vítr nadzvedávající listy ze země, ale nešlo to,její instinkt jí říkal že by se měla pro jistotu otočit.
Čím více se vzdalovala, tím více šumění mizelo. Až po chvíli přemýšlení ji došlo, že to byl portál. Rychle se zastavila a rozběhla se k portálu s doměním, že z něho vystoupí Simon s Clarkem. Nic takového se ale nestalo. V portálu se začala rýsovat jen jedna postava. Postava muže.
Byl vidět čím dál více. Helen cítila, jak se jí zmocňuje panika. Došlo jí totiž, že to je někdo úplně jiný než Simon nebo Clark, že ta osoba přišla za ní, a že to asi nedopadne dobře. Jakmile promluvil, pochopila kdo to je. Je to on, ten kdo ji držel nůž u krku a ten, kvůli kterému tam má táhlou jizvu. Chystala se po něm neco hodit. Instinktivně sáhla po noži, ale ten nikde. Dokonce ani malou dýku, kterou u sebe nosila neměla. Zas jí chytla panika ale nedala to na sobě nijak znát. Ten muž zas promluvil a tak se zas začala soustředit.
"Hledáš tohle holčičko?", řekl, a přitom si v ruce pohazoval s jejím mečem. Helen to nechápala, nevšimla si, že by jí ho někdo vzal.
V hlavě se jí mezitím začínal rodit plán. Po asi dvou setinách vteřiny se vymrštila do vzduchu, udelala přemet a pokusila se mu meč vykopnout z ruky, ale to se jí nepovedlo, on už byl zas na opačné straně.
'Jak to?, Neni náhodou upír?' nechápala a ptala se sama sebe.
"Jsem, ale ne ledajaký" řekl, jako by jí četl myšlenky.
Nechápala to čím dál víc.
Christopher přešel k ní, nemohla se hýbat jako by ji znehybněl. Byla na dně, ještě nikdy nenarazila na někoho tak mocnýho a s takovýma schopnostma, a ještě když něco udělal Simonovi a Clarkovi tak se jí to snáší ještě hůř. Christopher jen stál před ní a smál se jí do ksichtu. Zapomněla ze ji čte myšlenky a tak se ji nejspíš směje kvůli tomu.
V hlavě najednou uslyšela hlas, jeho hlas, srdce se ji stáhlo ještě víc protože promlouvat "do hlavy" umějí jen Mrtvý bratři, teda alspoň tak nás to učili, ale tenhle člověk, no spíš tahle bezcitná zrůda, upír, která si říká Christopher, umí asi všechno, takže v sobě tímpádem musí mít krev z nějakého z vyšších andělů a krev z nějakého z vyšších démonů a jestli to tak je tak proti němu zatim nemají šanci.
Popošel k ní a přitiskl jí její vlastní meč ke krku, a lehce dlouze táhnul, čímž jí znovu obnovil její už uzdravující se ránu a ona se zhroutila k zemi. On věděl že jí nezabil, věděl jak moc ji udělat, aby se vyčerpaností a stresem skácela 'dobrovolně'.

Je to dost krátký ale tak třeba příští xD