Proč ona?

Mezi námi bude konec!?

"Ona je v pořádku, ale budeme se muset stěhovat a ona řekla že nemůže a já jí řekla že musí a ona že mě nenávidí že tu chce zůstat s tebou" řekla a mě se sevřelo srdce.
"Mohu si s Lucy promluvit? Možná jí přesvědčím" řeknu s nadějí v hlase.
"Dobře, na pár minut pokus se ji přesvědčit" řekne a s pláčem si šla sednout do čekárny.
Dojdu k jejím dveřím a zaklepu.
"Nech mě být mami" ozve se trochu naštvaně.
"Tady není tvoje máma tady je..." Najednou se rozletí dveře a následovně mě Lucy vtáhne do pokoje a zamyká.
" Ahoj Lucy"řeknu a ona mě šťastně obejme.
"Henry"řekne a já se od ní odtáhnu.
" Děje se něco? " zeptá se nejistě.
"Ty nechceš se mnou být?" zeptám se trochu až moc chladně.
"Chci proč bych nechtěla?" Řekne nechápavě.
"Kdyby jsi se mnou chtěla být tak by ses chtěla uzdravit. Říkala jsi že nechceš umřít, ale i tak nechceš na chemoterapii!?" trochu na ní zvýšim hlas.
"Ale já tě nechci opustit. Chci být s tebou. Copak to nechápeš Henry? Já tě miluju!?" řekne zoufale.
"Kdyby jsi mě milovala tak by ses jela vyléčit, abychom mohli spolu být... " na chvilku se odmlčím jestli jí to mám říct, ale nakonec se schopím a řeknu to.
"Jestli nepojedeš je mezi námi konec!?" řeknu chladně,odemknu dveře a mířím za její mamkou.
"Paní Hartová mohl bych vás o něco poprosit?" Řeknu a podávám jí lísteček.
"Co to je"
"Moje telefoní číslo" řeknu "Zavolejte mi jak se rozhodla a řekněte jí že to dělám proto, že ji miluju" řeknu a vydám se k východu.
"Henry?" zavolá za mnou paní Hartová.
"Ano?"
"Děkuju a... všechno co si teď řekl jí řeknu neboj se" řekne a usměje se.
"Děkuju" to je poslední co jsem řekl než jsem odešel z nemocnice domů.

Takže doufám že se vám tahle ultra mega dlouhá kapitola líbit. V tyhle kapitole jsem napsala 333 slov. Což je víc jak v předešlých kapitolách.

         Vaše Deni00009 ❤💕💕