Girl who lives in secrets *(Avengers)* CZ

Prolog-Rodinné tajemství

Nenechá mu to spát. Celé noci probdí s hlavou plnou myšlenek. Nemůže pracovat. Vše se mu rozpadá pod rukami jako domeček z karet. Od té doby co našel otcovy dopisy nemyslí na nic jiného. Opírá se mohutně o pevné kovové opěradlo židle před ním a mne si bolavé oči.
"Jarvisi. Jsi tu se mnou kámo?" dere ze sebe.
"Pro vás vždy pane Starku." odpovídá umělá inteligence kterou vytvořil již před léty.
"Najdi v databázi Caroline Jackson. Zjisti zda někdy pracovala pro StarkIndustries."
"Ano pane."
Na obrazovce před ním najednou problikávají obrazy žen. Tolik jmen. Tolik příběhů. Ani jeden není tím který tak marně hledá.
"Je mi líto pane, nenašel jsem žádnou shodu."
"Tak kde ji mohl poznat...?" pomyslí si nahlas Stark.
"Jestli mohu pane, domnívám se že tu dámu pan Howard Stark poznal na svých četných cestách do jiných států, nebo korporací. Dle mého rozboru stáří těchto dopisů odhaduji, že ji poznal před 25 lety."
Stark zbystří. Posazuje se na židli před sebou a zadává do počítače krátký číselný kód.
"Projdi záznamy jeho cest z ledna 1991 až do října 1991. 2 měsíce před nehodou. Tehdy pobýval dlouho mimo náš dům na služebních cestách."
Usazuje se pohodlněji na židli a bere do rukou dva dopisy ležící na stole. Na obrazovce před ním se začínají vyčíslovat data odjezdů a příjezdů což znamená, že Jarvis pečlivě hledá odchylku v systému.
Přejíždí pomalu prsty po starém již zažloutlém papíru a prohlíží si to pečlivé písmo. Znepokojení stále ovládá jeho mysl a svírá mu hruď. Caroline Jackson. Jméno ženy která mu před třemi dny změnila život. Před třemi dny, po 25 letech přišly poštou ztracené dopisy pro jeho otce od nanotechničky Caroline. Když je Stark otevřel nevěřil co v nich nalezl. Každé slovo v dopisech změnilo od základů jeho život.
Otevírá znovu první obálku a vytahuje kus složeného paíru.
Howarde,
Už jsou to dva měsíce co jses mi neozval. Nikdy jsem nechtěla, aby jsi kvůli mě zahodil práci i rodinu, ale čekala jsem aspoň na prosté sbohem. Mám ti toho spoustu co říci. Je těžké to psát, ale nemám ti to jak jinak sdělit. Jsem těhotná Howarde. Chci si naše dítě nechat. Nechci tě nijak vydírat. Nechci tvé peníze za mlčení ani nic jiného. Nehodlám napsat tvé jméno do rodného listu pokud si to nebudeš přát. Jen chci aby jsi věděl, že někde na světě bude žít tvé dítě. Sbohem Howee. Miluji tě.
Pokaždé když to čte je to jako poprvé. Stejně zdrcující. Howard byl Marii nevěrný... Do teď pro něj naprosto nepřipustitelné.
Otevírá druhou obálku ve které spočívá jen vybledlá fotka. Dívčina na fotce je krásná. Má tmavé vlásky i oči a je Starkovi tak podobná, i když je ještě malá. Na druhé straně fotografie je malým písmem úhledně napsáno Melanie 5 měsíců.
To ji opravdu neznal? pomyslí si Stark. Nikdy otci nedošly Carolininy dopisy. A pak se stala ta nehoda. Nikdy nepoznal své druhé dítě. Je to šílené...
Do teď si to nedokáže připustit. Opravdu má sestru. Sourozence o kterém do teď nevěděl. Není sám. Už nikdy nebude. Jakoby tady znovu byla naděje, že jeho život nebude již tak prázdný.
"Pane, nesedí mi 16. říjen 1991. Pan Howard se měl vrátit již 10. Ale zdržel se dalších 6 dní v Qeensu. Nikdy neuvedl co zde dělal. Dle mého vyhledávání zde žila i jistá Caroline Jackson která zemřela před 3 lety na otravu alkoholem. Zanechala po sobě jediného potomka, Melanie Jackson."
Starkovi se zatahuje dech. Ne strachy ani vztekem, ale úžasem. Na obrazovce se objevuje fotografie ženy ve vojenské uniformě. Plné rudé rty a oči plné odvahy.
"Informace o ní Jarvisi."
"Melanie Claire Jackson. 24 let. Stále žije v Qeensu. Nadprůměrně úspěšně ukočila střední elektrotechnickou o 2 roky dříve. Nyní je ve službách armády USA. U letectva."
"Tak letkyně jo... To bych do ní neřekl. Chci ji poznat Jarve." s nadšení promlouvá
"Opravdu myslíte, že je to vhodné pane? Nejspíš jí není známo kdo byl její otec. Obrátíte jí život naruby."
"Moc ti to mluví Jarve. Je to poslední člověk co mi zbyl. Musím ji poznat."
----
Auto zastavuje před tmavým zchátralým domem. Stark vystupuje a dlouhým krokem překračuje nezakrytý kanál. Tohle je nejhorší část města. Smrdí to tady nemytými těly a zmoklými psy pomyslí si s úšklebkem.
Pokládá ruku na zvonek vedle mohutných dřevěných dveří které jsou nejspíš nejvíc zachovalé z celého domu. Trhá sebou úlekem když se mu kolem nohy prosmýká černý kocour. "Ve větší díře už žít nemohla? Byl by to větší adrenalin." šeptá si pro sebe.
Dveře se najednou na škvíru otevírají. V mezeře jsou vidět zarudlé oči s fialovými kruhy pod očima. Celkem děsivé. Ale tady už se ničemu nediví.
"Bydlí tady Melanie Jackson feťáku?"
"Co jí chcete?" promlouvá téměř neslyšně.
"Rodinný záležitosti."
"Hele tady nemůžete, nepouští..." než to stačí domluvit Stark prokopává dveře.
"Já se pustím sám, jo?!" odsekne s úsměvem a srovná si kravatu.
"Tak teď mi feťáku pověz který dveře."
Ptá se a oprašuje přitom muže na zemi který nestačí pobírat co se kolem děje. Muž s vyděšeným výrazem zvedne ruku a ukáže na dveře po jeho pravici.
"No šikula. Ještě ti to myslí."
Prohrábne si rukou účes a zaklepe na jediné dveře s číslem. Po chvíli čekání se dveře otevřou a vykoukne z nich tmavovlasá dívka v maskáčové bundě.
"Hele jestli patříš k nim tak tě upozorňuji rovnou. Peníze nepůjčuju, drogy nepašuju a jestli na mě něco zkusíš přijdeš o levý ucho." promlouvá s nadhledem opřená o rám dveří.
"Vypadám snad jako odpad společnosti v podobě tvých sousedů?"
Pomalu si ho měří pohledem a nadzvedává jedno obočí.
"Bývá slušnosti se představit..." dodává nakonec.
"Antony Stark jméno mé." odpovídá posměvačně "určitě jste o mně už slyšela."
"Donedávna jste zásoboval armádu slušnými zbraněmi, ale podle mě byly odfláknutý. Udělala bych to líp. No a teď lítáte po obloze a hrajete si na hrdinu. Cpete se mi do řemesla pane Starku."
Stark byl jejími slovy naprosto zaskočen. Nic takového nečekal. Naprosto se v ní vidí. Jakoby koukal do zrcadla, ale tak trochu v ženské podobě.
"Když zajdete se mnou na kávu můžu vám vysvětlit proč se pletete..."
"To nelze odmítnout pane Starku."

První kapitola u konce. Čím lepší ohlasy v komentářích tím rychleji vydané nové kapitoly. S Melanie mám ještě velké plány. Do hry přijde kámen nekonečna...