Girl who lives in secrets *(Avengers)* CZ

Muž v zeleném

Proč se stále udivuji nad tím, že má Stark lepší hračky než má armáda. Nechápu se. Člověk by čekal, že potom, co všechno u něj doma uvidí se už nebude divit vůbec ničemu. Ale opak je pravdou. Usedám do koženého křesla a nechávám se uchvátit pohledem na stovky blikajících světel.
"Působivý." šeptám. Trhnutím se otáčím a kontroluji jestli mě Stark neslyšel. Jeho ego už je dost vysoký a nepotřebuje ještě další moje lichotky.
Stark po chvíli přichází a sedá si vedle mě.
"Do toho. Předveď se." promlouvá a provokativně pozvedá obočí.
Pokládám ruce na ovládací panel a při odlepení od země mnou projíždí vzrušení jaké jsem cítila, když jsem poprvé vzlétla.

Přistáváme na mohutné ploše obklopené černými budovami. A ta nejvyšší se pyšní logem Shieldu.
"Potvrďte totožnost."ozve se z vysílačky.
"Pilot Johnsonová. Přílet Antonyho Starka na žádost Shieldu." odpovídám rutinně do mikrofonu.
"Potvrzuje se."
Odepínám si pás a natahuji se pro bundu kterou jsem přehodila přes vedlejší křeslo. Stark jen udiveně pokyvuje s rukama v kapsách. "Upřímně? Nečekal jsem, že budeš lepší než mí bývalí nejlepší piloti. Vypadáš při tom tak soustředěně a sebejistě."
"Počkej. Jak to myslíš, bývalí?" optávám se naplněna zvědavostí.
"Stark Indusries již zbraně a letadla nedistribuje a tak nepotřebuje zkušební piloty a testery. Tedy po většinu času." ozývá se vysoká žena vycházející z pancéřovaných dveří "Vítám vás na základně Shieldu. Já jsem agentka Hillová."
Tmavovlasá žena ke mně natahuje ruku a já s ní bez otálení třesu. Rychle ji však rozpačitě pouštím abych nevypadala hloupě, ikdyž se to nejspíš míjí účelem.
"Já jsem-"
"Armádní pilot Johnsonová nově zaměstnaná pod panem Starkem."skáče mi do řeči a stroze odříkává.
"Jak to víte proboha?" vydechuji s větším údivem než jsem měla původně v plánu.
"Jsme Shield a tohle je to nejmenší z mnoha co víme Johnsonová." odpovídá s úsměvem. "Pojďte dovnitř Starku. Furi už čeká."

Procházíme temnou chodbou, která je od země podsvícena chladným modrým světlem, které ve mně probouzí nervozitu. Připadám si jako v jiném vesmíru. Jakoby vše kolem utichlo a byli jsme tu jen my, procházející skleněnou chodbou do neznáma. Všímám si páru dveří kolem kterých procházíme. Působí zamčeným a opuštěným dojmem. Touha vzít za kliku mnou cloumá.
"Musím vás upozornit slečno Johnsonová, že vše co by jste zde mohla vidět podléhá přísnému utajení a jste povina se pohybovat pouze ve vymezeném sektoru. Myslím, že bezpečnostní prohlídku můžeme rovnou díky vašemu doprovodu přeskočit." říká a staví se vedle poslední dveře. Teprve až teď si uvědomuji že mám v náprsní kapse bundy poměrně velký vystřelovací nůž, což by mohlo při případné prohlídce asi dělat problém. Hlavou mi prolétá tisíce myšlenek. Kde jsem se to vlastně proboha ocitla....
Stark mi věnuje laškující úsměv a vezme za kliku. "Tohle vidět se ti jen tak nepoštěstí." promlouvá a otevírá dveře. V první moment mě oslňuje nepřirozeně bílé světlo, které je naprostým opakem modré, na kterou jsem si posledních pár minut ztěží zvykala. "Vítej v králičí noře Alenko." šeptá Stark. Musím potlačit smích, který ve mně jeho slova vyvolávají. Chovej se profesiálně pomyslím si.
Přede mnou se začínají rýsovat obrovské skleněné obrazovky a lidé, kteří do nich neustále hledí na různé grafy a tabulky. Uprostřed toho všeho je velký oblý stůl s mohutným ovládacím panelem za kterým sedí muž v černém. Už jsem ho jednou viděla. Tenkrát v hangáru. Poté co mi oznámili máminu smrt. Stál tam a s ledovým klidem mě pozoroval. Pár dní poté jsem se dozvěděla, že mě chtěl naverbovat do Shieldu, ale velitel mě odmítl uvolnit. Pamatuji si, že při pohledu na jeho pásku mě zalil ledový pot.
Stark mě vede rovnou k němu, když mi najednou tvrdnou nohy. "V pohodě?" ptá se Stark. "Jo...já jen. Trochu moc nového najednou."
"Zvykneš si."
"Nevím jestli chci."
Najednou už je pozdě. Muž s koženou páskou se staví na nohy a podává mi ruku. Chytám ji nejspíš trochu opožděno což ho vyvádí z míry. "Jsem Nick Furi. Tak nějak to tady řídím."
"Já jsem-"
"Ano, já vím. Nepouštíme tu přece někoho o kom nic nevíme."
Už mě přestává bavit být v pozici, kdy o mně všichni ví víc než málem vím sama. Velký bratr Shield nás pořád sleduje. Děsivý.
"Starku. Jsme rád, že jste přišel tak brzo."
"No jo, nemívám to moc ve zvyku. Víš jak mám nabitej program?!" odsekává s pohrdavým úsměvem.
Neodolám a slabě se skloněnou hlavou se zahihňám "To těžké nicnedělání bych programem nenazývala..."
Furiho ustrnulý výraz se zachvěje a najednou se dává do smíchu. Myslela jsem, že to ani neumí. Zůstávám stát jako opařená s pohledem na něm pevně nalepeným. Stark si zakládá ruce na prsou a nejspíš mírně podrážděn odchází za Hillovou.
"Začínáte se mi líbit Johnsonová. Ani se mi nechce věřit, že jste s Tonym jedna krev." dodává s uvolněným úsměvem. Konečně vypadá jako člověk. Čím víc se usmívá, tím víc povolují všechny nervozitou zaťaté svaly v mém těle.
"Takže je to pravda?! Moje matka a jeho otec?"
"Prověřili jsme to na Tonyho žádost. Říká vám pravdu."
"A co tady vlastně teď děláme?" ptám se opatrně.
"Jdeme chytit jednoho zelenýho skřeta. Říká si Loki a jde po teseractu. Už jsme ho jednou dostali a myslím, že nebude problém ho dostat znovu."
"Takže se mám někam uklidit abych nepřekážela? Nejsem v týmu." dodávám a strkám si ruce do kapes. Cítím se tak jistěji.
"Na to rychle zapomeň. Jsi vojenský pilot. Už s tebou počítám. Hillová už čeká s Tonym v zasedací místnosti. Seznámí tě tam s ostatními." odpovídá a usedá zpět za řídící panel. To jak jsem se do tohohle šílenství dostala pořád nepobírám. Je to jako jeden velkej blbej vtip. Budu pracovat s avengery a jeden z nich je můj bratr. Šílenost.