Strings [Short Story] CZ

7

Tak sedla ke klavíru a jen spojovala tóny k sobě padnoucí.
Jednou vysoko, podruhé nízko. Tak jak je tomu v životě: Někdo vás přesvědčuje o tom, že tu pro vás je, ale rázem vám podrazí nohy. Je to jako užívat si koncertu, kdežto víte, že stejně brzy skončí. Jednou nahoře a jednou dole. Proč ne někde mezi? Tak to bohužel nefunguje.
Ikdyž si chcete uchovat ten střední tón, stejně tu je vždy jeden, který je o oktávu výš anebo naopak. Prostě žádná střední cesta vedoucí k oběma bodům.
,,Proč hraješ část v mollu a další část v duru?"
,,To víš, život ti dá sice možnost výběru, ale nikdy ne konečnou fázi. A když se ocitneš nahoře, nejsi zároveň dole. Tak to prostě nefunguje," oddechla si. ,,Musíš si tu cestu doprostřed vybojovat."
---
Asi týden klasiky 😂.
No dobře, teď jsem se trochu nechala unést teorií, ale pořád je to myšleno jak na hudbu, tak i na život a lásku. 😀
U téhle skladby mi nejde ani tak o to, že je to soundtrack, ale hlavně o to, že ta skladba sama o sobě je jedno velké dílo. A vlastně i popisuje přibližně to, co jsem napsala výše.
Ani byste nevěřili jak mi dnes sednutí ke klavíru zlepšilo den. Úplně jsem se vzdálila od reality, doslova...
❤