Dorian x Chaol

1

Chaol odcházel ze zasedání rady, prošel chodbou a mířil ke svým komnatám. Ucítil na rameni dotek. Otočil se, aby spatřil Doriana jak se na něj usmívá.

,,Co bys řekl na cvičný zápas?" zeptal se.

,,Pro mě za mě. Ale prohraješ" zabručel Chaol a ušklíbl se. S Dorianem cvičili často, ale Chaol jako kapitán stráží měl nad korunním princem navrch.

Stáli naproti sobě, oba už značně udýchaní. Drželi v rukou cvičné meče a Dorian se pořád šklebil. Bylo to nakažlivé, ale Chaol se snažil udržet ledový klid. S princem často zapomněl na mnohá zvěrstva, kterých se Král dopustil.

,,Už nemůžeš kapitáne?" popichoval ho Dorian, který sám těžce oddechoval.

,,Ale můžu Princi." parodoval poklonu a vyrazil vpřed. Doriana poklona rozesmála a tak se skoro nestihl krýt. Bojovali ještě chvíli a potom se odebrali každý směrem ke svým komnatám.

Dorian:

Nechtěl večeřet u dvora. Chtěl být ve svých komnatách a číst knihy nebo se v psinci starat o své oblíbence... Nebo být s Chaolem. Uvědomil si. Okamžitě se na to pokusil zapomenout. Oba měli své práce a závazků dost. Občas se usmál na nějakou ze šlechtičen, která vždy zrudla a skryla tvář za krajkový vějíř. Dorian tu byl jen kvůli naléhání matky, navíc chtěla aby si brzy vybral svou budoucí ženu. Děsil se dne kdy měl ten den přijít. Alespoň viděl na Chaola stojícího okolo s muži, které vybral.

Vždy se rozhlížel jakoby čekal útok. Přesně to byla jeho práce chránit krále.
Sledoval ho už delší dobu, někdo si toho mohl všimnout, ale on se prostě nedokázal ubránit zíraní, na Chaolovy mocné paže, kaštanové vlasy a hnědé oči. Občas se ale donutil pohlédnout na šlechtičny, aby nebudil zbytečnou pozornost.

Chaol:

Už několikrát zachytil Dorianův pohled. Všiml si zvláštního láskyplného a něžného výrazu s jakým na něj korunní princ shlížel. Kdy se na něj začal Dorian takhle dívat? Nechal to být, mohl koukat na nějakou z dam Chaolovým směrem. Nikdo jiný si zdá se nevšiml. Nechtěl o tom přemýšlet. Oba byli muži, proto to nemohlo být jinak než, že Dorian koukal na nějakou z dam.

Snažil se uklidnit, nekoukat Dorianovým směrem. Nemohl se nechat rozptýlit v práci.

Po večeři u dvora mohl konečně jít, utéct Dorianovu domnělému pohledu. Jakákoli z dam ho zaujala dnes, koukal na ni jinak než obyčejně. Co když se princ zamiloval? Proč by mu to vlastně mělo vadit? Dorian jako korunní princ potřeboval ženu a mužského potomka. Chaol si promnul oči byl asi unavený, neměl by se zaobírat Dorianovými vztahy. Své práce měl dost. Mířil do svých komnat, chtěl jen dokončit práci a jít spát.

Byl skoro u konce s hlášením, ale někdo zaklepal na dveře. Kdo to mohl být tak pozdě? Stalo se snad něco? Jak se ukázalo když otevřel dveře, nestalo se nic příliš závažného. Jen za ním přišel Dorian.

,,Nečekal bych že budeš ještě vzhůru."usmál se Dorian.

,,Proč jsi sem v tom případě chodil?" opáčil Chaol. Musel teď čelit pohledu Dorianových modrých očí. Stále stejnému jako při večeři.

,,Chtěl jsem tě vidět." Dorian pokrčil rameny a pozval se dovnitř. Chaol ještě prohlédl chodbu než znovu zavřel dveře.

,,Pracuješ" Zeptal se princ a opřel se o zeď. Chaol jen zavrtěl hlavou a začal sbírat papíry. Načež se korunní princ natáhl, aby mu pomohl. Jejich ruce se letmo dotkly, Dorian ztuhl, jen na chvíli ale Chaol si toho všiml.

,,Potřeboval jsi mi něco? Nebo poč jsi měl chtěl vidět?" zeptal se. Měl teorii, ale značně přetaženou z vlasy.

,,Ne... Prostě, chtěl jsem tě vidět. Jsme přátele ne? To přátelé dělají." odpověděl Dorian. Ale ne o půlnoci stejného dne kdy se viděli už mockrát. chtěl namítnou Chaol, ale rozmyslel si to. Místo toho mu položil ruku na rameno a usmál se. Dorian mu úsměv oplatil. Než stihl Chaol reagovat Dorian ho objal. Chaol mu objetí nejistě oplatil.

,,Děkuju." pošeptal mu Dorian. Chaolovi naběhla husí kůže a odtáhl se.

,,Měl bych se vrátit do svých komnat." prohlásil potom Dorian, jen těžko skrýval zklamání.

Dorian odešel, Chaol dodělal práci umyl se a šel spát.