Dorian x Chaol

3

Několik měsíců Chaol chodil do Dorianových soukromých komnat a ráno před rozedněním odcházel. Sdílel lože s korunním princem Adarlanu. Teď to byl jeho princ a jeho milenec. Kvůli místu u zámecké stráže se vzdal svého nástupnictví spolu s titulem, nelitoval ale ani jedinkrát a teď když měl navíc i Doriana, připadal si jako najšťastnejší člověk v Eriley.
To však platilo jen do dnešního rána, kdy zjistil, že přijel Roland a po dobu kdy bude na hradě, se mu má věnovat Dorian. Mohl by Dorianovi předvést výstup žárlivého milence, ale nechtěl mu tuhle návštěvu znechucovat ještě víc. Spokojil se s tím, že Doriana večer uvidí.
Během dne ho nezahlédla, připsal to svým i jeho povinnostem.

Večer byl, jako každý jiný, jen Dorian byl unavenější než jindy.

,,Stalo se něco?" pošeptal princi a objal ho.

,,Mmm... Náročný den Chaole." zamumlal Dorian a přitulil se k němu. Chaol se už dál neptal jen zůstal u prince celou noc.

Ráno, když před rozedněním opouštěl princovi komnaty, políbil Doriana na čelo, ale nebudil ho.

Dorian se probudil sám, jako ostatně vždycky, ale mrzelo ho, že se nemůže probouzet s Chaolem po boku. Jenže to nepřicházelo v úvahu. Promnul si oči, převlékl se a šel za Rolandem, který ho překvapivě už očekával.

,,Jak se ti spalo?"  zeptal se Roland.

,,Velmi dobře... Tobě" musel se uklidnit, nebyla šance, že se někdo dozvěděl o něm a Chaolovi. 

,,Sdílel jsi v poslední době lože nějakých obzvlášť zajímavých dam?" ani se nesnažil, aby to vyznělo nevinně.

,,Bohužel poslední dobou se mi nepoštěstilo, ale tobě by se mohla líbit třeba lady Kaltain." Dorian se snažil mluvit o Kaltain s lhostejností, ale byl si jistý, že pokud by to Roland vzal vážně, vybuchl by smíchy.

,,Budeš nás muset seznámit princi." zamyslel se Roland.

V zahradách Chaol zahlédl prince s Dorianem a rozhodl se k nim připojit. Roland mu věnoval úlisný úsměv, Dorian zachoval klid. 

,,Zdravím kapitáne, udivilo by mne, kdybyste prince nedoprovázel." pronesl Roland.

,,Za chvíli budu muset jít, čeká mě práce." odbyl ho Chaol. Nechtěl Dorianovi nadělat problémy. 

Večer, když se Chaol chystal vyrazit za Dorianem, vyrušil ho Roland.
,,Chystáte se někam kapitáne?" zeptal se.
,,Ve své podstatě ne." odvětil.
,,Smím vás poprosit o doprovod?" usmál se Roland.
,,Kam byste se chtěl vydat v tuto hodinu?" kapitán začínal být podrážděný.
,,Jen do města..." zvrněl.
,,Mohu vám někoho přidělit..." zkusil to Chaol.
,,Nezahazuj se pojď si užít. Nemůžeš jen pracovat." mrkl na něj.
,,Myslím, že mám ještě práci." zkusil zavřít dveře.
,,Tak to ne! Jdeš se mnou!" Roland chytila Chaola za ruku a vytáhl ze dveří, které za ním zabouchl.
,,Jen na chvíli, pak tě pustím zpět k práci." oznámil mu Roland. Chaol se dál nebránil. Uvažoval čím se chtěl Roalnd bavit a proč ho bral s sebou.

Dorian stál u okna a pozoroval nádvoří. Zahlédl dvojici spěchající k městu, nezajímal by se, kdyby to nebyl Chaol a Roland a kdyby nešly za ruku. Nějaká majetnická část jeho nitra se pohnula a on teď Rolanda nenáviděl ještě víc. Nebyl si jistý, zde mu zítra neublíží

Chaol si až ve městě uvědomil, že ho Roland táhne za ruku. Okamžitě se mu vytrhl, čímž si vysloužil úšklebek. Zábava v Rolandově podání byla za trest, proto by Chaol velmi rád když se vydali zpět k hradu, to že si s sebou Roland tahal kurtizánu na tom nic neměnilo.

Konečně byl ve své komnatě, ale něco přece jen bylo jinak než když odcházel. Na jeho posteli seděl korunní princ Adarlanu. Když ho slyšel blížit se vzhlédl.

,,Kde jsi byl?" promluvil princ tím nejchladnějším tónem, jaký od něj Chaol kdy slyšel.

,,Jen dole ve městě..." řekl kapitán a snažil se, aby to znělo tak nevinně, jak nevinné to celé bylo.

,,A s kým jsi tam byl?" zeptal se Dorian.

,,S Rolandem... Proč?" zeptal se nazpět a přiblížil se k Dorianovi. Přisedl s k němu a objal ho kolem ramen.

,,On... Viděl jsem vás na nádvoří... Jak jste šli. Zajímá mě, jestli bys s ním něco měl?" prohodil Dorian odevzdaně.

,,Neměl... Nikdy." ujistil ho Chaol a políbil na krk.

,,Dobře, dneska za mnou nechoď, mohlo by to teď v noc vyvolat jistá podezření." zkusil to Dorian. Políbil Chaola na dobrou noc a vydal se ke své věži. Nebyl si jistý, jestli Chaolovi věřil, přece jen Roland byl pohledný. Dlouho do noci nespal. Stále měl před očima Rolanda s Chaolem, když šli za ruku...