Dorian x Chaol

BONUS: Kumbál na košťata

Tak tedy asi poslední výstřel tohoto příběhu, který mě donutili dokončit @NoxieDiamond a @Rinalerfalet, proto jim patří speciální dík.

Nicméně víc k věci. Tak nějak jsem se dostala k jisté části v původních knihách (ti co četli asi podle názvu tuší) a tak mě napadlo, že se to hodí i sem. Takže konec okecávání a doufám, že se vám to bude líbit.

-----------------------------------------------------------------------------------------

Chaol s Dorianem procházeli jednou z dlouhých chodeb, kterých bylo na hradě požehnaně. Oba měli poslední dobou hodně práce a málo času jeden na druhého.

,,Doriane? Opravdu nemáš ani chvíli?" zeptal se Chaol s mírně oplzlým úsměvem.

,,Zkazil jsem tě." pronesl princ místo odpovědi.

,,Na to jsem se neptal." řekl Chaol a opřel se rukou o zeď tak, aby Dorian musel zastavit a podívat se na něj. Obezřetně se rozhlédl a když zjistil, že nikdo není v dohledu, políbil prince a otřel se přitom o jisté partie.

,,Chaole? Co to zkoušíš?" zeptal se princ s úsměvem.

,,Nedělej že nevíš..." pošeptal Dorianovi a pokračoval, ,,opravdu ani chvilku?" zeptal se znovu.

,,Možná, ale ta chvilka nebude na nic stačit." Zašeptal Dorian v odpovědi.

,,Uvidíme." velitel stráží se spiklenecky usmál a táhl prince dál chodbou. Zastavili u dveří kumbálu na košťata.

,,Kumbál na košťata?" Dorian pobaveně zdvihl obočí.

,,Divil by ses." mrkl na něj Chaol, otevřel dveře a strčil prince do tmy.

,,Je tu málo místa." konstatoval princ když se za nimi dveře zavřely.

,,My ho moc nepotřebujeme." odvětil Chaol a políbil Doriana. Polibky směřoval nejdříve k jeho krku a postupně níž až k lemu jeho zdobené kazajky. Normálně by si dal na čas, nicméně měli jen chvilku. Jen rozepnul kazajku a košili tak, aby mohl prince hladit po hrudi. Dorian byl stejně rychlý. Chaol rukou zamířil níž, až se konečně dostal k lemu Dorianových kalhot. Chvíli se věnoval princově chloubě, ale pak zamířil k jeho vstupu a začal si ho připravovat. Dorian se mezitím věnoval milencovu ztopořenému údu.

Když si byl Chaol jistý, že je Dorian dostatečně připravený otočil ho. Dorian se rukama zapřel o zeď. Chaol se pohyboval nejdříve pomalu, ale s časem nabíral na rychlosti. Dorian se snažil zadržet tiché steny, které by mohli prozradit co se v malé místnůstce děje.

Chaol vyvrcholil uvnitř. Políbil Doriana a klekl si na zem u princových nohou.

,,Pasuji tě na rytíře." zašeptal Dorian a rukou naznačil pohyb, jakým se pasuje na rytíře. Chaol se jen usmál.

,,A já se postarám o toho tvého." řekl než vzal Dorianovu Chloubu do úst. Jen ho jemně hladil a líbal, pak si ho vzal do úst a pomáhal si rukou.

Dorian věděl, že už brzy bude, nicméně už ze zkušenosti taky věděl, že nemá cenu zkoušet Chaola upozornit.

Chaolova ústa zaplnila bíla tekutina a on všechnu spolykal.

Oba se upravovali a dooblékali. Když Dorian přišlápl jedno koště, které shodilo i všechna ostatní.

,,Toho si nikdo nevšimne" zkusil to Dorian. Nemusel se dívat, aby věděl jakým pohledem ho Chaol počastoval.

Tak uklidili kumbál a vyšli zpět na chodbu. Pokračovat jako by se nic takového nikdy nestalo. Protože to věděli jen oni dva. A panoš, kterého vylekal zvuk padajících košťat natolik, že celou cestu hradem uběhl v rekordním čase.