The Twilling Diaries I. Počátek ❌

Kapitola 2

Věnováno EngieWolfie - snad se najdeš :)...

Jen co jsme přijely domů, běžela jsem do svého pokoje, dobalila poslední věci, a zavřela můj obrovský kufr. Přeci jenom tam strávíme celé léto. Pak jsem se převlékla do pohodlných kraťasů a tílka. Nasadila jsem si sluneční brýle na vrch hlavy, popadla jsem mobil, malý batoh a kufr a už jsem ho táhla po schodech dolů na chodbu. Mamka ješťe balila své příruční zavazadlo. Když jsme byli připraveni, nasedli jsme do auta a vyrazili směr Praha. Táta celou cestu vyprávěl o Americe. Že budeme bydlet v malém domku, v malém městě jménem Mystic Falls. Mamka o něm prý nevěděla, táta ho před objednávání dovolené také neznal. Zaujaly ho ale krásné vodopády. Také je to blízko New Yorku, kam prý určitě také během léta pojedeme. Jenom já jsem věděla o Mystic Falls něco víc, než naši...
Teď je čtvrt na deset večer. Čekáme už jen na přistavení letadla. V rukou žmoulám ucho baťůžku. Jsem lehce nervózní. Nevím, co bude, jak to bude... A jsem celkově zmatená.
Objevuje se letuška. Můžeme začít nastupovat. Ukazujeme své lístky a následně procházíme rukávem do letadla. Vítá nás usměvavá letuška s vizitkou Sarah Pierce. ,,Nevěděla jsem, že zaměstnáváš cizinky..." říkám tátovi, když si sedáme na svá místa. Můj táta totiž vlastní leteckou společnost VajFly. Také mezinárodně obchoduje se dřevem. Částečně proto taky do Ameriky jedeme. Táta se účatní Velké dřevnické konference. ,,Jsme celosvětová společnost. Třeba tady Sára je z Virginie." odpovídá táta na mou otázku s úsměvem. Nandavám si do uší sluchátka. Poletíme deset hodin. Snad mi těch dvě stě dvacet sedm písniček bude stačit. Asi po hodině koukání z okna a poslouchání písniček usínám. Zdá se mi sen:
Sedím na houpačce. Nevím proč, ale jsem smutná. Chce se mi brečet. Nedokážu to zadržet. Jedna slza. Druhá. Třetí. Už nestíhám počítat. Slzy stékají po mých tvářích a já vzlykám. Až po nějaké době si uvědomuji, že prší. Jsem celá promoklá, ale je mi to jedno. V tom se v dáli začne objevovat něčí silueta. Nevnímám ji a brečím si dál. Ten člověk se přibližuje ke mně. Mezi slzami rozeznávám Stefana. Jsem lehce zklamaná. Čekala jsem Damona, nebo tak něco. Kleká si přede mě. ,,Notak, neber si to tak, ona je prostě taková." odvracím zrak. ,,Prosím, nebreč už!". Podívám se zpět na něj. ,,Já vím, Stefe. Jen si prostě nedokážu připustit, že někdo dokáže něco takového říct.". Stefan pokýve hlavou. ,,Poslyš..."
V tom se probouzím po čtyřech hodinách spánku s mírným hladem. Letušky zrovna roznášejí jídlo. No přesně včas! S chutí se pouštím do kuřecího kari s rýží. Po dojezení se opět ubírám k oknu. Zrovna letíme nad mořem. Pod námi je nějaká oceánská loď. Podívám se, co dělají rodiče. Táta pracuje na notebooku. Mamka vytváří nějaké náčrty na tabletu. Je to módní návrhářka. Navrhovala i některé šaty na přehlídku Chanel v Paříži. Měli jsme exkluzivní lístky do první řady. Byla to nádhera!
Letíme pomalu osm hodin. Už se pěkně nudím. Párkrát jsem usnula a viděla tři filmy. Kéž už by jsme přistávali! Najednou se stane něco, co nikdo nečekal. Letuška Sára nalívá kávu pánovi vedle nás. Když v tom na ni zavolá letuška zezadu. Sára se otočí a z kapsy jí vypadne balíček cigaret. V tom šoku se pro ně natahuje a kávou polije mého tátu. Ten vzteky vyletí jak papírový čertík a ječí plynulou angličinou {překlad na konci kapitoly} : ,,How could you bring the cigarets to the work to make matters worse, when you are a stewadess!?",,I... I... Uhm..." koktá nebohá letuška a táta ječí dál: ,,Do you know who i am!? I am the CEO of VajFly company!",,I... Am sorry Sir... ",,No! You are NOT sorry! You are FIRED! You'll not go to your work tomorrow!". Teda. Ten jí ale dal. Chudák holka. No nic. Táta si z batohu bere čisté sako a jde se převléct na záchod. Letuška stojí uprostřed uličky a neví, která bije. Pomalu začíná natahovat. Přibíhá pro ni podle cedulky letuška Maya a odvádí již plně rozbulenou Sáru do prostoru pro letušky. Přichází převlečený táta a vkládá sako od kávy do batohu. Ohlížím se. Na sedačce vzadu sedí Sára a otírá si oči od rozteklých linek. Vedle ní stojí Maya. Něco říká do vysílačky. Po chvíli se ozve kapitán:,,Velmi se omlouváme panu Miroslavu Vajnerovi za malý incident s kávou. We are very sorry to mistr Miroslav Vajner for an incident with coffe."
Netrvá to dlouho a letadlo se začíná malebně snášet na místní letiště. Světelný signál upozorňuje na to, abychom si zapli pásy. Vyhlížím z okénka a vidím městečko pod námi. ,,To je Richmond." prohlašuje mamka. Po chvíli už letadlo dosedá na ranvej. Letušky nás pobízí k odchodu. Beru si svůj batůžek a s rodiči vcházím rukávem do budovy letiště. Procházíme všemi kontrolami. Trochu se jim nezamlouvaly mamky náušnice. Nakonec ji ale nechali jít. Teď už jen čekáme na své kufry. Ten můj váží nejméně dvacet kilo. Nejsem si jistá, jak ho donesu do taxíku. V tom přijíždí letištní obsluha s velkým vozíkem na kufry. Po pásu přijíždí ten můj. Táta ho z pásu sundavá a já čtu cedulku: ,,Sabrina Richter",,Das ist MINE!" vykřikne paní za mnou a vyrve mi kufr z rukou. ,,Přísahala bych, že to byl ten můj..." krčím ramena. Teď už přijíždí opravdu můj kufr a s ním i kufry našich. Táta je naložil na vozík a vyšli jsme k východu. Obsluha poslůšně cupital za námi. Před východem na nás čekalo taxi. Nasedli jsme, naložili věci a jelo se. Vyjeli jsme směrem Washington. Asi ve třetině cesty jsme uhnuli na vedlejší silničky. Po dvaceti minutách jsme vjeli do malebného městečka Mystic Falls.

______________

Překlad scény v letadle:

,,Jak jsi si mohla do práce přinést cigarety, ještě ke všemu, když jsi letuška!?",,Já... Já... Uhm..." koktá nebohá letuška a táta ječí dál: ,,Víš vůbec, kdo já jsem!? Já jsem generální ředitel společnosti VajFly!",,Já... Se omlouvám Pane... ",,Ne! Neomlouvej se! Máš padáka! Zítra nejdeš do práce!"

______________

Tak tohle je naše druhá kapitola. Doufáme, že se líbila. :D
~TTWGD team