20. Elena: Něco mi říká, že univerzita už pro mě není.
Damon: Přestaň s tou sebelítostí. Zvládl jsem to já, ty to zvládneš taky.
Bonnie: Ty jsi chodil na univerzitu?
Damon: Jistě. Hodněkrát. Vždycky jsem měl slabost pro holky ze sesterstev.
Bonnie: Jsi nechutný.
Damon: Já vím.
21. (Stefan, Rebekah a Klaus spolu večeří.)
Klaus: Rebeko, lásko, sněz si svou zeleninu.
Rebekah: Nebudu jíst, dokud se mi neomluvíš.
Klaus: A za jakou nerozvážnost? Byla jich taková spousta.
Rebekah: Zlomil jsi mi vaz.
Klaus: Vylila jsi Eleninu krev, abych si nemohl udělat další hybridy.
Rebekah: Protože mě bereš za samozřejmost!
Klaus: To velcí bratři dělají, zlato.
Stefan: Co kdybych vám vyjmenoval milion lidí, se kterými bych právě teď večeřel raději?
22. Elena: Co když jsem rozparovač?
Damon: Nejsi rozparovač.
Elena: Co když jsem?
Damon: Tak si někoho vyber a zjistíme to.
23. Stefan: Co to všechno vlastně je?
Damon: Osobní věci, které sem ukradl z karavanu toho lovce upírů... Ať odpočívá v pokoji. Hledám nadpřirozenou příručku.
Stefan: A to víš jistě, že byl nadpřirozený?
Damon: Přirozený určitě nebyl.
24. (Rebekah se hádá s Klusem a Klaus drží v ruce dýku, aby Rebeku mohl dát do rakve.)
Niklaus: Dívka, která milovala příliš snadno.
Rebekah: Ale víš co? Nikdy bych svůj život za ten tvůj neměnila. Nikdo si nikdy nesedne ke stolu a nebude vyprávět příběh o muži, který nemohl milovat vůbec. Udělej to!
(Klaus do ní zabodne dýku.)
25. (Rebekah si povídá s Klausem.)
Rebekah: Myslela jsem, že jsem pro tebe mrtvá.
Klaus: Věci se mění, Rebeko. Narazil jsem na něco, co by tě mohlo zajímat.
Rebekah: O tom pochybuju.
Klaus: Ne? Co kdybych ti řekl, že Bratrstvo Pěti stále existuje.
Rebekah: Cože?
Klaus: (potěšeně) Vidíš? A najednou je všechno pryč.
26. Profesor Shane: Asi bychom si měli promluvit o četbě, na kterou jste se všichni vykašlali.
27. Klaus: Měl jsem štědrou náladu.
Stefan: Ty nikdy nejsi štědrý.
