Martin & Vadim

Malá nehoda

Pohled Martina :
Ráno jsem se probudil jako první, a tak jsem se pomalu zvedl a šel jsem udělat snídani. Vzal jsem jogurt a cereálie a položil jsem je na stůl. Potom jsem šel ještě pro misky, ale když jsem je bral, Vadim se přiblížil ze zadu a zařval ,,Baf!" Zapištěl jsem a pustil misky na zem. ,,Ty idiote! Co děl...?!" Než jsem to řekl, střep z misky se mi zaryl do nohy. Vadim se smál, ale když viděl, že mi něco je, hned přestal. ,,Co ti je?" Zeptal se vyděšeně a já se jen podíval na moji nohu. Nesnáším krev a ještě dvakrát víc, když je moje. ,,Bože Martine promiň..." zesmutněl a začal panikařit. ,,Vadime... asi omdlím." Začalo se mi dělat špatně a chyběl mi kyslík. ,,Ne Martine, to mi nedělej, co mám sakra dělat?" Snažil jsem se nezhroutit a tak jsem mu jen řekl, aby mi donesl obvaz a dezinfekci. ,,Všechno je v koupelně, je to taková zelená krabička." Vadim okamžitě běžel do koupelny a hned našel vše potřebné. Když to donesl, pomohl mi se posadit. ,,Váďo, já to nezvládnu.. musíš to udělat ty." Vadim na mě vystrašeně koukl a začal se omlouvat. ,,Váďo, teď fakt není vhodná chvíle na omluvy, teď mi prosím tě vytáhni ten střep z nohy, děkuju." Sykl jsem, ale musel jsem se usmát, i přes tu bolest mi to přišlo vtipný. ,,Dobře, a co dál?" Řekl jsem mu, co má dělat a společně jsme moji nohu ošetřili. ,,Promiň Marťo, tohle jsem fakt nechtěl, je mi to strašně líto, nepotřebuješ něco?" Bylo mi ho až líto. ,,Váďo, fakt to je v pohodě. Nic mi není, jen mě bolí noha." Začal jsem se smát a už jsem měl lepší náladu. Vadim mi pomohl dojít do ložnice abych mohl odpočívat. ,,Váďo? Mohl bych mít jednu malou prosbu?" Udělal jsem na Vadima psí oči a on hned souhlasil. ,,Mohl by ses ke mně přitulit?" Vadim se jen usmál a hned si za mnou lehl. Ruku jsem mu dal kolem pasu a on udělal to samé. Chvíli jsme si povídali, než jsme narazili na dnešní datum. ,,Marťo, vždyť ty máš za týden narozeniny." Vadim začal přemýšlet a nic neříkal. ,,A to vadí?" Netušil jsem, čemu se tak diví. ,,No, víš, už 2 týdny jsme spolu prakticky pořád, pořád spím buď já u tebe, nebo ty u mně a víš.. strašně moc tě miluju a nevím co budu dělat sám celý ten týden co ti nebudeš." ,,Váďo, řekl jsem sice, že bych chtěl po narozeninách strávit týden u rodičů, ale neřekl jsem že bez tebe." Vadima to trochu zaskočilo a začal se vyptávat. ,,Počkej jak to myslíš? To mě chceš vzít s sebou?" ,,No jasně, proč by ne?" Usmál jsem se a Vadim se začal tvářit nějak divně. ,,A co jim jako chceš říct? Ahoj, to je někdo koho neznáte, ale vzal jsem ho k nám, protože můžu? Co si o mně pak budou myslet, co když si s nima nesednu?" Vadim se začal strachovat a mně to přišlo strašně roztomilý. ,,Váďo vklidu, prostě jim nejdřív zavolám, jestli by jim nevadilo, kdybych k nim někoho vzal a až tam budeme tak jim prostě řeknu, že jsme spolu a že jsem gay. Vadim ma mě koukal s vytřeštěnýma očima a asi až po půl minutě promluvil. ,,Tobě by nevadilo jim to říct? Co když jim to bude vadit?" Teď mi nepřišel nějak vystrašenej, ale spíše nevěřil, že já nemám problém, říct to rodičům. ,,Váďo, jsem si na 80% jistej, že jim to vadit nebude, mamce toto nevadí a taťka ten bude rád, že jsem si někoho našel." Uklidnil jsem ho a začal jsem cítit únavu. Vadim mě pomalu položil na postel, lehl si vedle mě a přemýšlel. Po chvíli jsem usnul jako kdybych nespal 5 let.

Když jsem se probudil, Vadim tu nebyl, bylo pár minut po sedmé večer. Vzal jsem si mobil a měl jsem tam zprávu od Vadima :
VADIM : Marťo, šel jsem si něco vyřídit, do 8 budu zpět.
MARTIN : A kam jsi šel?
VADIM : To se neříká :p
MARTIN : Notak, prosiiiim :D
VADIM : Brzy se to dozvíš :D :p
Zobrazeno 19:12
Když jsem se probral, šel jsem udělat večeři. Rozhodl jsem se, že udělám palačinky, protože mi ráno Vadim říkal, že na ně má chuť, tak snad ho to ještě nepřešlo. Připravil jsem si pánvičku a vše co na palačinky potřebuju. Rozhodl jsem se vyzkoušet recept, který mi poslala kamarádka, že prý ho zvládnu i já. Když byly všechny palačinky na talíři, uklidil jsem pánvičku a utřel jsem linku. Od Vadima jsem dostal zprávu, že za 5 minut přijde a tak jsem dal šlehačku, kakao a marmeládu na palačinky. Vzal jsem talíř a palačinky donesl na stolek u gauče. Jen co jsem položil talíř na stůl, zazvonil zvonek. Šel jsem Vadimovi otevřít a on hned ucítil vůni  palačinek. ,,To jsi dělal ty?" Zeptal se překvapeně. ,,No, čemu se tak divíš?" Zasmál jsem se. ,,Tomu, že po tom, co se stalo odpoledne jsi se ještě postavil do kuchyně." Začal se smát jako idiot a já ho se smíchem dovedl do obyváku. Zapnul jsem televizi, ale moc jsme ji nevnímali. ,,Váďo, co jsi vlastně dělal, když jsi byl pryč?" Chtěl jsem to z něho dostat. ,,To bys chtěl vědět co?" Provokoval mě a vyplázl na mě jazyk. ,,No chtěl no." Odpověděl jsem po pravdě. ,,A co když ti to neřeknu?" Zase začal provokovat. ,,Tak tě budu otravovat tak dlouho, dokud mi to neřekneš." Začal jsem se smát. ,,Tak to abych tě umlčel." Řekl Vadim a začal mě líbat. Vůbec jsem se nebránil, protože na toto jsem celý den čekal. ,,Toto už mi chybělo." Řekl do polibku a já se usmál. Oba dva jsme spokojeně zalehli do postele a po chvíli jsme oba usnuli.
_____________________________________
Tak a je tu další díl. Tento díl bych chtěla věnovat všem, kdo přečetl tuto kapitolu a chtěla bych vám všem moc poděkovat. Doufám, že i přes moji (ne)aktivitu jste nade mnou nezlomili hůl :D samozřejmě, děkuju i za vaše votes a komenty a budu ráda, když si od vás zase budu moct vaše komentáře :p
Vaše Kate