Martin & Vadim

Řekni mi to

Pohled Vadima :
Probudil jsem se a byl jsem tu sám, byl jsem vlastně sám v celým bytě. Na mobilu ani jedna zpráva, tak jsem Martinovi zavolal. Nezvedal to. Najednou mi přišla smska : Za dvacet minut jsem doma, miluju tě. Ani jsem se nemusel dívat, kdo to psal, bylo to jasný. A tak jsem mu odeslal.
Vadim : A kde jsi?
Martin : Nepovím :p
Vadim : Ale notaaak :D
Martin : Ty si mi to taky neřekl :p :D
Vadim : Ale já to chci vědět xD
Martin : A já chci vědět, kde jsi byl ty :D
Vadim : Však já to z tebe dostanu >:D
Martin : tak to by mě zajímalo jak xDD
Zobrazeno 08:36

Čekal jsem, až Martin přijde, psal sice, že přijde za dvacet minut, ale já bych ho tu chtěl hned. Naštěstí za chvíli přišel a já se to pokusil z něho dostat. ,,Váďo, já ti to nepovím, to je překvapení." Přemlouval jsem ho, ale stejně mi to nechtěl říct. ,,Dobře, jak myslíš, tak to uděláme takhle." Natlačil jsem ho na zeď, ruce mu chytl za zády a začal jsem ho líbat. Dovedl jsem ho do postele a položil ho na ni. Vytáhl jsem pár šátků a přivázal mu ruce a nohy k posteli, začal jsem mu sundávat tričko, potom kalhoty a snažil se ho vzrušit co nejlépe jsem uměl. Když jsem mi sundal boxerky, přesunul jsem se zase na jeho bříško a stehna, kde jsem ho hladil a líbal, snažil jsem se ho provokovat a on začínal povolovat. ,,Váďo, prosím, už nemůžu." Začal prosit, ale já měl jasno. ,,A řekneš mi, kde jsi byl? Zasmál jsem se. ,,Tak o tohle ti jde... Ale notak, to má být překvapení." Zacukal sebou, ale to mu nijak nepomohlo. ,,Když já bych to fakt rád věděl." Podíval jsem se na něj a přejel mu rukou přes penis. Zavzdychal a moc dobře věděl, co po něm chci. ,,N-ne, já t-ti to neřeknu." Protestoval, ale byl nadrženej, hodně a o to mi šlo. ,,Ak dobře, když myslíš." Zvedl jsem se a začal jsem pomalu odcházet, zajímalo mě, co bude dělat, když ho tam jen tak nechám. Nic neříkal, cukal se, byl nejspíš trošku naštvanej, s tím jsem počítal, ale doufal jsem, že povolí a taky ano. ,,No tak jo... ughhh... Já ti to teda řeknu, jen mě takhle nenechávej." S padouškým úsměvem jsem se otočil a udělal jsem to, co po mně chtěl. Sám jsem byl rád, že jsem to mohl udělat, užíval jsem si to, užíval jsem si jeho.
,,Tak povídej." Řekl jsem chvíli po tom, co jsem mu to udělal. ,,No tak jo.. nenávidím tě." Zasmál se a spustil. ,,Víš, chtěl jsem nám zařídit dovolenou a byl jsem se o tom pobavit s kamarádkou co dělá v cestovce víš?" Začal jsem se smát, jelikož přesně to jsem udělal já, jenže já ten výlet domluvil. ,,Proč se směješ?" Zeptal se a já mu vše řekl. ,,Vážně? A kam? Kdy? No povídej." Koukal na mě natěšeně. ,,To by si rád věděl co? Nic ti nepovím." Řekl jsem a vyplázl jsem na něho jazyk. Chtěl mi udělat to samé, jako jsem udělal já jemu, ale já se ubránil. ,,Nezapomínej, kdo je tu silnější." Řekl jsem a zasmál se. Potom už jsme si šli jen společně lehnout a oba jsme spokojeně usnuli.
___________________________________
Lidi, ano vím, divíte se, že ještě žiju. Vím, že už je to dlouhá doba, co jsem něco napsala a opravdu se za to omlouvám. Chtěla bych vám říct, že tady i na druhém příběhu budou vycházet kapitoly nepravidelně a ne moc často, doufám, že vás to neodradí a necháte si příběhy i nadále mezi rozečtenými. Je tu vůbec ještě někdo? No, uvidím, tak snad se zase brzy uvidíme.
Vaše Kate