my hope // hopemin

~Four~

Předem bych chtěla oznámit, že tuto kapitolu věnuji Leuiika a doufám, že po téhle kapitole už mě nebudeš chtít zabít XD

***

Po tomto incidentu jsme se nějakou dobu moc nebavili, vzpomínáš si na to? Ale to se změnilo jednoho odpoledne, které pro mě také znamenalo hodně...

"Hej, Jimine!" Zavolal na mě Hobi přes celou chodbu, ale já se na něj neotočil. Po tom, co se stalo před čtyřmi dny, jsem opravdu neměl chuť se s ním vybavovat. Nejprve ocucává Taehyunga a potom něco zkouší na mě.
"Jiminie!" Hoseokův hlas teď zněl přímo vedle mé hlavy a následně se jeho prsty obmotaly kolem mého zápěstí. Snažil jsem se mu vytrhnout, ale Hoseok měl mnohem větší sílu, takže všechny moje pokusy byly neúspěšné.
S povzdechne jsem se tedy otočil k J-Hopovy čelem a pohlédl mu do očí.

"Hele, Jimine....omlouvám se za tu noc...nechtěl jsem si s tebou hrát. Já...myslel jsem, že se mi to zdá a nemohl jsem odololat...chtěl jsem to prostě jenom vyzkoušet." Hoseok sklopil svůj pohled k zemi. Ani jeden z nás notnou chvíli nepromluvil a na těch mučivých několik sekund mezi námi zavládlo až děsivé ticho. To ovšem opět prolomil Hobiho hlas.
"Nechtěl bys se mnou dneska zajít do města...?" Optal se trochu zdráhavě a z očí mu sršely jiskřičky naděje. Už už jsem to chtěl přijmout, když vtom se mi v hlavě opět přehrála vzpomínka a Hobiho a Taehyunga a poté na události sobotního večera a já rázně zakroutil hlavou. "Promiň Hobi, ale nemám čas." Řekl jsem stroze a vytrhl se mu z jeho sevření.

Jelikož už bylo po vyučování, chtěl jsem zamířit ke skříňkám. Když vtom jsem uviděl pootevřené dveře do učebny hudební výchovy. A protože hodina, kterou končilo moje vyučování, byla celkem pozdě a ve škole už skoro nikdo nebyl, vešel jsem dovnitř a pohled mi padl na to krásné piano stojící v rohu místnosti.
Jejda, jak já už jsem dlouho nehrál. Středa byla jediným dnem, kdy jsem po vyučování neměl hodiny tance, tak jsem se k onomu nástroji přesunul a usedl na stoličku. Upravil jsem si ji na svoji výšku a rozprostřel své prsty po klávesách.
Hra na piano kdysi patřila k mým největším zálibám, ale nakonec mě začal víc bavit tanec. Ani nad hrou na klavír jsem nezanevřel, ovšem postupem času začínal být tanec náročnější a moji rodiče si nemohli dovolit piano doma, tak jsem se toho nakonec musel vzdát.

Pomalu jsem prsty přejel po bílých klávesách a zaposlouchal se do toho slastného zvuku. Chvilku jsem přemýšlel, co budu hrát, když vtom jsem na stole vedle piana uviděl jakési noty. Sáhl jsem po nich a následně moje prsty zahrály první tóny.
Píseň byla moc pěkná a když jsem si byl pohyby svých prstů naprosto jistý, zapojil jsem i svůj hlas a začal zpívat text, který byl napsán pod notovým zápisem.

Byl jsem tak moc zabraný do hudby, že jsem si ani nevšiml, že někdo přichází. Z 'tranzu' mě probrala až něčí ruka, která dopadla na moje rameno.
Prudce jsem sebou trhl a otočil se. Za mnou stál Hoseok a na tváři mu hrál úsměv.
"Co tady děláš?" Zamračil jsem se. "Neřekl jsem ti dost jasně, že nemám zájem?!"
Hobimu se v očích na okamžik odrazil smutek a zklamaní, ale hned zase nahodil usměvavou tvář.
"Zapomněl jsem si tu noty k písničce, kterou jsem složil." Řekl. "Ale jak vidím, ty jsi je už našel." Pohledem střelil po notách, které jsem před chvílí hrál.
"T-tos napsal ty?" Optal jsem se trochu vykolejeně a hnědovlásek jen pobaveně přikývl.
Potom mě uchopil za ruku a já byl donucen vstát. Hoseok se postavil naproti mě a svýma očima vyhledal ty moje. Začal se ke mě nebezpečně přibližovat a já začal couvat...tedy až do chvíle, než jsem s hrůzou zjistil, že za mnou už je jen na modro vymalovaná stěna učebny.
Hobi se jen ušklíbl a než jsem stačil cokoliv udělat, každý centimetr jeho těla se dotýkal toho mého. Opět, jako tehdy večer, jsem na krku ucítil jeho dech a uslyšel u svého ouška jeho nádherný hlas.
"Kdy už mi to sakra odpustíš, Park Jimine?" Optal se a já nebyl schopen odpovědi. Jeho dech, hlas...celkově jeho přítomnost mě úplně znehybněla. Chvilku jsem se jen tak díval do jeho očí a potom jej chytil za jeho jemné vlásky a přitáhl si ho do polibku. Hobi nejdřív vypadal trochu zaskočeně, ale nakonec mi začal polibky oplácet...

Oh, kéž by to tak bylo navždy...

***

Další kapitolka je tady ;)) už jste se nemohli dočkat, co?

Uuuu, náhle se nám ujal iniciativy Hobi...no uvidíte co bude dál ;))

Jinak...snad se část líbila a že mě po ní už nebudou chtít jisté nejmenované autorky uškrtit :D

Vaše Kačii :**