my hope // hopemin

~Two~

Bylo tu další ráno, do kterého jsem se těšil jen kvůli jediné osobě. Kvůli mému nejlepšímu kamarádovi Jung Hoseokovi.
Ale ani myšlenka na Hobiho, do kterého jsem byl už pár měsíců zamilovaný, mě nedonutila k tomu, abych otravně pípající budík zlostně nepopadl do ruky a nemrštil s ním o protější zeď.
Jejda, to už je třetí budík za tenhle týden.
Pomyslel jsem si a líně se vyhrabal z teplých peřin. Jako každý den jsem se oblékl, ledabyle si párkrát přejel zuby kartáčkem a jen tak z principu se učesal (jestli se tedy tomu tak vůbec dalo říct).
Na snídani jsem se vykašlal- řekl jsem si, že si něco koupím až na místě- a za několik málo minut už jsem byl v polovině cesty do školy. V uších jsem měl sluchátka, které mi cestu aspoň trošku zpříjemňovaly, a za necelou půlhodinku jsem se k té nechutné budově, pokryté hnědou omítkou, konečně dostal.

Chvilku jsem jen tak postával před budovou, protože
1) chtěl jsem se ještě párkrát nadechnout venkovního vzduchu, než budu nucen dýchat ten smrad uvnitř a
2) se mi do školy vůbec nechtělo. Nejraději bych teď ležel doma na posteli, objednal si pizzu a zkouknul nějaký ten film. Ale moji rodiče, kteří mi tuhle školu platí, by nejspíš nebyli zrovna nadšení, když bych se na to vykašlal, a tak jsem se nakonec dokopal k otevření rozvrzaných dveří od školní budovy.

Zastavil jsem se u své skříňky, kterou jsem si odemkl a začal si vyzouvat tenisky. Normálně bych to nedělal, ale jelikož naši učitelé nenávidí, když se studenti nepřezouvají a já si tu chtěl udržet aspoň nějakou rozumnou reputaci, tak jsem se raději každé ráno přezul do svých "krásných" přezůvek.
Potom jsem si vysvlékl mikinu, skříňku zabouchl a zamknul a už jsem se chystal odejít do třídy, když vtom mi oči překryly něčí ledové dlaně.
"Kdo to je?" Ozval se pobavený Hoseokův hlas. Pane bože, jak já jsem ten hlas miloval. A ne jenom ten hlas. Celou jeho krásnou postavu, jeho hnědé vlasy, které měl vždy roztomilé rozházené na všechny strany, jeho nádherné plné rtíky a vždy když se mě jen letmo dotknul, srdce se mi rozbušilo tak, že jsem si myslel, že mi snad vyskočí z hrudi.
"Hoseokie." Zasmál jsem se a stáhl si kamarádovi ruce z očí.
Potom jsem se otočil směrem k němu a střetl se s jeho pohledem. Snad ani slovy nelze vyjádřit, jakou jsem měl chuť v takovýchto situacích ho políbit. Ale nemohl jsem. Nechtěl jsem ztratit to, co mezi námi bylo nyní a ještě k tomu jsem byl přesvědčený, že je stoprocent hetero.

Ale když jsem tě jednou uviděl na chodbě, jak se líbáš se školním idolem Taehyungem, došlo mi, že jsi taky gay...ale taky mi došlo, že tě nikdy nebudu moct mít...

***

Ahuuj, další díl je na světe, co k tomu dodat?? ;))

Jinak...co si myslíte o ději? Líbí se vám zatím moje story? Budu ráda za upřímné komentáře :D

A tímto se chci taky omluvit všem jejichž story čtu, že nepíšu komentáře, ale mám problém s wattpadem ;'(

Vaše Kačii ;))