Změna

Kapitola 4

Zazvoní mi budík. Probouzím se s pocitem viny, že jsem mohla pomoct ostatním a mezi tím si tady dělám dobře jenom pro sebe a naši rodinu. Ano nejsme bohatí, ale jsou i chudší než my. Jdu do koupelny a na chvíli si jdu změnit myšlenky. Napustím si horkou vodu a zavřu oči. Usnu. Pomalu se ponořím pod vodu. Mezi tím dojde do mého pokoje mamka a hledá mě. Dojde do koupelny a vidí, jak mám obličej pod vodou. Mamka se zděsí a rychle mě vytáhne z vody. Mezi tím se probudím a koukám se do jejich ubrečených očí. „Co se děje?" řeknu s klidným hlasem. „Ty jsi byla pod vodou celá i s obličejem mohla jsi, se utopit. Jak jsi už dlouho takhle!?" Zakřičí a mě s roztřeseným hlasem. „Kolik je?" zeptám se. „7:30" odpoví. „asi půl hodiny" odpovím s pomalým uvědomováním, co se stalo. Umím dýchat pod vodou. Obleču se a jdu se nasnídat. Mamka mi udělala rohlík se šunkou. Sním ho a jdu se nachystat na praxe. Autobus mi jede 8:30, mám ještě čas, kdybych nestíhala tak můžu zastavit čas, nebo se teleportovat. Ale radši bych to nedělala nevím, kdo tam bude, kdyby na to někdo došel, bůh ví, co by se stalo. V momentu mě napadne, že jestli nejde zkombinovat ty schopnosti. Kdybych zastavila čas a zároveň se teleportovala tak mě nemusí nikdo vidět, protože bych stihla utéct někam, kde mě nikdo neuvidí. Lehnu si do postele a začnu se koukat na různá videa. Zazvoní budík podruhé. Měla bych to zkusit, když to nevyjde tak pojedu autobusem. Zastavím čas, vnikne zase do mě ten úžasný pocit, představím si místo, kde bych se chtěla teleportovat a kde si myslím, že nikdo nebude. V momentu zmizím z pokoje a objevím se kousek od místa, kde mám praxe. Čas pořád neběží tak se jdu rychle schovat na dětské hřiště poblíž a čas zpátky rozjedu. Pomalým krokem jdu na praxe. „ Na praxích nepoužiju žádné kouzla" řeknu potichu a jdu dál. Po praxích zopakuji to co ráno a objevím se doma. Lehnu si utahaná do postele a usnu. Po několika hodinách mě probudí mamka s křikem, že ať jí jdu pomoct, sousedka upadla ze schodů a a nehýbe se. Byla tam sama, tak jsem toho využila. „ustup" prohlásila jsem s klidným hlasem. Dotkla jsem se zlehka sousedčiny hlavy a zavřela oči. Udělala jsem stejný postup jako u toho kuřátka. Po 10 minutách se sousedka probudila. Vzápětí na to dojela záchranka. Pro jistotu si ji odvezla a já se štěstím v očích jsem s mamkou odešla domů. Mamka nechápala, jako jsem to dokázala, ale byla šťastná. Byla se sousedkou už dlouhodobá kamarádka, kdyby se jí něco stalo tak by byla velice nešťastná. Šla jsem spát, protože si to vzalo ze mě mnoho energie. O několik hodin dojde sousedka velice poděkovat, ale nechápe, že jí doktoři řekli, že se jí vyléčil i zánět v noze. Brzo měla jít na amputaci nohy a teď díky mě nemusí. Rozzářili se mi oči, ale rychle jsem, utekla, než na mě ten šťastný obličej nepůjde moc poznat. Vzápětí mi napsala Eliška, jestli si nepůjdu zakouřit, ale že má jenom jedno. Usmála jsem se a napsala jo. Oblekla jsem se a šla za ní. Už držela cigaretu v ruce a chtěla si ji zapálit. Vtom jsem ji zarazila a sebrala ji tu cigaretu. Vytřeštěně na mě zakřičela „co děláš, ona není jenom pro tebe!" Uklidnila jsem ji. „Neboj, už nebudeme mít jenom jednu, řekni číslo od jedné do 20." Zarazila se, ale řekla „ 15" Položila jsem tu cigaretu na zem, schovala do dlaně a zavřela oči. Po několika sekundách jsem je se zvědavostí otevřela jetli se to povedlo, odsunula ruce, bylo tam 16 cigaret a já je s radostí zvedla. Dal jsem je do své prázdné krabičky, kterou nosím vždy u sebe a podala jednu Elišce. Při kouření jsem jí vyložila vše, co se mi stalo za dnešek a včerejšek. S úžasem na mě koukala. Pozvala jsem ji k nám a ona jenom s otevřenou pusou koukala na ten dům. Byl úplně jiný. Z venku byl pořád stejný ošoupaný dům bez fasády, ale vevnitř to byl nádherný moderní dům. „Nikomu to neříkej, je ti to jasné?" řekla jsem jí s vážným hlasem. „Joooo" odpověděla s očima v sloup. „ Víš co dokážu a určitě to není jediné, co umím a vím že v těch dobrých schopnostech umím i ty zlé jenom je zatím nechci použít, když nemusím tak mě k tomu nenuť prosím. „ řekla jsem s větším důrazem. S otřeseným hlasem mi slíbila, že to nikomu neřekne. Sedli jsme si na postel a rozhodli se, že koukneme na nějaký film. Pohledem jsem podala notebook, vyčarovala oblíbené brambůrky a šly jsme vybírat. „Beztak nám to bude trvat déle najít nějaký film než se na něj koukat." Řekla jsem a obě jsme se zasmály. Konečně po 15-ti minutách jsme vybrali nějaký film. Dokoukali jsme ho a rozloučili se. Na chvíli jsem šla na zahradu se kouknout na našeho mazlíčka a rozhodla jsem se, že se sním půjdu projít. Když jsem šla, potkal mě Mirek. Udivil se, co to mám za nové zvíře. Naštěstí byla tma, tak mi neviděl do obličeje. „Skřete" zakřičel a v tom jsem se naštvala. Vlk co jsem ho držela na vodítku, se mi málem vzteky vytrhnul. Mirek zakřičel, ať si ho hlídám a vychovám. On byl hodný, ale prostě mě chtěl chránit. A nebo jsem mu trochu pomohla, v té agresi. Po cestě jsem si uvědomila že jsem mu ani nedala jméno jak na něj asi budu volat. Přemýšlela jsem, jak jsem mohla, ale nevymyslela jsem nic. Řekla jsem to mamce a ta už měla na výběr několik jmen. Hodila mu kus syrového masa a on se na něj vrhl a utíkal na konec zahrady. Mamka mi řekla. „Mohl by to být buď Rex, Alex, Max, Rick" V tom jsem ji zarazila a řekla. „Spíš bych chtěla něco na vlka a né na čivavu, něco jako Crone, jo Crone bude to Crone" prohlásila jsem. Nevím, jestli to existuje ale tak mě to napadlo. Podám si mobil a jdu se kouknout, jestli to existuje. „Tohle jméno představuje čarodějnici s nadpřirozenou silou." Řeknu s vážným hlasem. Ou to je přesně na mě. Jsem v podstatě čarodějnice. Dojdu za CRONE chytím ji za hlavu a řeknu. „Ode dneška se jmenuješ Crone." Koukne na mě, olízne mi obličej a jde si hrát s kusem masa, co jí mamka hodila. Jdu nahou do pokoje a lehnu si na postel. Nechala jsem dveře otevřené, kdyby si chtěla Crone nebo Tina moje kočka zamnou lehnout. Lehnu si a vzápětí usnu. Zbytek týdne se nic zvláštního nedělo. Zkoušela jsem si svoje schopnosti a jak je ovládat alespoň těch které znám.