Život s anděly

Prolog

   Je pár minut po půlnoci, na dvoře už neštěkají ani psi. Měsíc je zrovna v úplňku a svítí na cestu temné postavě ženy, která se plíží kolem domů. V ruce nese proutěný košík a v něm spící novorozeně. Snaží se košíkem moc nehoupat, aby nezačalo dítě plakat. 
   ,,Už tam budeme, už jen chvilinku" promlouvá žena směrem k dítěti.
   Za pár minut již stojí před dětským domovem. Položí košík na zem a vloží do něj přívěšek v podobě anděla.
   ,,Tento přívěšek tě bude ochraňovat Ivuško. Kdyby jsme se přeci jen v budoucnu ještě setkali, díky němu tě poznám. Jen doufám, že se již nepotkáme, protože to by byla katastrofa. Porušila jsem tolik pravidel....zklamala jsme náš rod. Ale tobě mé dítě nedovolím aby jsi žila ve městě těch stupidních pravidel. Ušetřím tě toho a nechám tě žít u lidí, aby jsi nemusela snášet takovou bolest, jakou snáším já. Doufám, že mi jednoho dne dokážeš odpustit."
   Tajemné ženě po tvářích stečou slzy. Políbí dítě na čelo, zazvoní na zvonek dětského domova a se slovy: Sbohem Ivuško, mé jediné dítě, zmizí ze života své dcerky...