Road to Hell

Skating rink

Přesně stanovený cíl už je napůl dosažen.
A goal properly set is halfway reached. (Abraham Lincoln)

Italy, 29. únor 2014, noc

Okna auta rychle zamrzají. Stěrače pracují na plno, topení pomalu vyhřívá celé auto. Za okny jedoucího auta se míhá zasněžená krajina splývající s noční temnotou. Není slyšet nic, než tiché oddechování čtyř lidí a tichý hlas italského hlasatele v rádiu.

Silnice linoucí se severozápadně k městu Turín se kroutí do strmých zatáček. Kudrnatý mladík za volantem je nucen přibrzdit a když pneumatiky nešikovně podklouznou, musí okamžitě šlápnout na brzdu. Auto trhnutím zastaví a probudí ostatní.

„Co to blbneš, Harry. My spíme,“ ozve se nejstarší člen skupinky. Louis Tomlinson. Mírně se natočí tak, aby na svého parťáka viděl.

„Kurva, nechci si zničit ty nový pneumatiky. Je to tady jako na kluzišti,“ Harry se zašklebí do zpětného zrcátka, když vidí Louisův pobavený výraz.

„No jistě,“ Harry ho nadále ignoruje a mžourá do tmy, aby našel nějakou opuštěnou odbočku.

Minuty utíkají, z rádia se linou první tóny rapové hudby a s ním i veselé pískání kudrnáče, který přemýšlí, kam jet.

Když se v Londýně dohadovali, kam pojedou a on navrhl Itálii, rozhodně netušil, že zamhouří oči maximálně na čtyři hodiny denně. Tohle ale zdaleka nebyl jeho největší problém. Myslel si, že pojedou jiným autem- Niallovým.

Jeho nová hračka sice byla určena přesně k takovému způsobu cestování. Hory, špatná vozovka, absolutní bezpečí, to vše jeho nové auto- Mercedes-Benz ML63- zaručovalo. Ale jeho největší problém nastal tehdy, když si myslel, že mu zůstane spíše na okrasu. Musel si ho zaplatit sám. Z peněz, které si sám vydělal. I když peníze nemusely dělat starosti ani jednomu ze skupinky, o své auto se zkrátka bál.

Niall, který se právě probudil, sáhne na rádio a mírně ztlumí už tak tichou melodii. Harry po něm hodí očima, div se nerozesměje. Niall se jen ušklíbne a pročísne si rukou rozcuchané vlasy do všech stran.

„To tvý auto je úžasný, Stylesi!“ hvízdne si- potichu - a mírně poplácá desku. Blonďák otevře přihrádku a zvědavě ji pozoruje.

Zatímco vzadu ještě všichni spí, auto konečně zastavuje. Teď se nachází někde na kraji hustého lesa, široko daleko nejsou vidět žádné domy nebo něco podobného.

„To tu máme jenom tohle?“ Harry přikývne a hladově se vrhne po cereální tyčince, která Niallovi zřejmě moc nevoní.

„Vlastně,“ odmlčí se Harry a lišácky se zasměje a kývne dozadu.

„Máme tu ještě pár sendvičů,“ Niall nechápavě nakrčí obočí. Žaludek se mu svírá hladem, nedokáže už myslet na nic jiného, než na křupající krůtí sendvič. Když otočí hlavu dozadu, Harry se zasměje.

„Jen si posluš, Horanko. Christine to použila jako polštář,“ Niall zaúpí. Rozhodně jí nechce probudit, ale hlad je větší, než strach z její reakce až ji probudí. Proto se nadzvedne, koleno vklíní mezi přední dvě sedadla a jeho ruce míří k obličeji blonďaté dívky. Harry pozoruje jeho „tiché“ počínání a zadržuje smích. Niallova ruka pevně chytne batoh a velmi pomalu ho posouvá tak, aby její hlava dopadla na Louisovo rameno. Z jeho úst vyjde veselé zasyčení, když vidí Harryho skleslý obličej. Čekal, že ji probudí.

„Čekal jsi něco jinýho?“ Vytáhne sendvič a se zdvihnutým obočím se podívá na Harryho.

„Ano, čekala jsem, že to uděláš víc nenápadněji.“ Niallovi zaskočí sousto a Harry ho musí několikrát udeřit do zad. Harry se rozesměje a nezajímá ho, že je v autě spící člověk.