Road to Hell

F*ck this

Pokud příliš spěcháš, nikdy tam nedojdeš.

If you are in a hurry you will never get there. (Čínské přísloví)

Harry's POV

Škola Liceo Clasicco Cavour je naprosto nejedinečná. Co se týče studentů, většina na studium kašle. Profesoři jsou přísní, ale to tady nikoho nezajímá. Všichni až na několik výjimek má pěkně ostré jazýčky. Netušil jsem, že drzost se skrývá pod pojmem normálka nebo nuda. Drzost nám může trošku zamíchat kartama.

Trochu.

Jdu dlouhou chodbou, vidím pár dívčích pohledů na mou osobu. Ukážu svůj neodolatelný úsměv, který umí jen Harry Styles. Mohl bych se zastavit a prohodit s nima pár slov. Ale mé kroky následují moc pěknou prdelku.

Anna Ascoli. Omráčila mě nejen svýma dlouhýma nohama a na červeno obarvenými vlnitými vlasy, ale i svými bohatými rodiči. Rozhodnutí je jasný, dostat jí a její kreditku.

„Anna?" Stoupnu si před ní a natáhnu před sebe jednu svou ruku, aby její dokonalé tělo nenarazilo do toho mýho. I když by mi to nevadilo. Když zvedne hlavu, tváře jí mírně zčervenají.

„Ano, co potřebuješ?" Párkrát zamrká a stoupne si z nohy na nohu. Přemýšlím, jestli to s ní nemám vzdát. Na první pohled je plachá. Podívám se na její pootevřené plné rty. Rozmyslel jsem si to, a rychle.

„Slyšel jsem o tobě. Prý si obětavá. Neukázala bys mi to tady?" Kabinet nebo kumbál. Tyhle místa chci vidět... s ní po škole. Kousnu se z vnitřní strany tváře, abych se neušklíbl.

„Hm. Tak jo, po škole?" zeptá se a vytáhne diář. Tvářím se asi dost divně, protože jsem ještě nikdy neviděl, že by si někdo zapisoval něco v den, kdy se ta věc koná. Zakroutím hlavou, ale zvědavost je větší.

„Ty si to zapisuješ?" zeptám se. Překvapeně odtrhne pohled od diáře.

„To ne. Jen se dívám, jestli nemám po obědě vyzvednou svou sestru," odvětí a následně ho zaklapne. Poté se vrátí modrýma očima ke mně a už jistěji se usměje.

„Tak ve tři u jídelny?" Přikývnu. Naznačí mi, abych uhnul z cesty. Pošeptám svý díky a pustím jí. Vyprovázím její pozadí pohledem, který by se jí určitě nelíbil.

Teď možná ne, ale co odpoledne?

Christine's POV

Čtvrtá vyučovací hodina. Biochemie. Povzdechnu si a z hromady knih naskládaných na sobě si jednu vezmu. Ve třídě jsou jen dvě holky, který sedí na lavici a rozebírají nějakou párty. Když jdu kolem nich, snažím se něco pochytit, ale bez úspěchu. Sednu si úplně dozadu a to hned ze dvou důvodů.

Chci mít přehled o ostatních. A druhý důvod je logický, kdo sedává dobrovolně do prvních lavic? Židle je nepohodlná, a tak si nohy natáhnu na stůl. Sedím vedle okna a dívám se na zalidněnou ulici. Mraky se postupně seskupují dohromady, nejspíš bude pršet.

„No ne. To je mi ale překvápko," utrousí mi někdo do ucha. Na setinu strnu a pak otočím, pomalu, hlavou doprava.

„Danielle," Vedle mě stojí Peter. Sakra, pomyslím si.

„ Ani nevíš, jak jsem rád, že spolu máme hodinu," řekne s širokým úsměvem na tváři a bez dovolení si odsune druhou židli, na kterou si následně sedne. Drzostí něšetří.

„Hmm," zamručím a snažím se vymyslet způsob, jak se ho zbavit.

„Minule ses na mě vykašlala, co kdybychom to napravili? U mě doma bude v pátek večírek pouze pro vyvolené. Zvu tě." Podívám se na něj. Jeho tmavé vlasy mu trčí do všech stran, bože, vypadá sexy. Ten pohled, jakým se na mě dívá.