Road to Hell

Hangover

Žít zítra je příliš pozdě. Žij dnes.
Tomorrow's life is too late. Live today.

Itálie, poledne 29. 2. 2014

Mercedes konečně zastavuje u červenobílé benzínky. Stojí tam jen jedno auto. Dylanovo.

Harry s Niallem vyskočí ven, Christine s Louisem opět usnula a ani jeden z nich nemá to srdce, aby je zbudil.

Mezitím co Harry tankuje plnou nádrž, Niall jde rychlým krokem k druhému autu.

„Čágo, lidi!“ zasalutuje před předním okýnkem a přiloží obličej ke kouřovému sklu. I když nic nevidí, přesto si neodpustí široký úsměv. Ten se mu však ztratí, když se otevřou dveře a srazí ho k zemi. Z auta podobnému tomu Harrymu vyskočí Dylan a nadzvedne jeden koutek úst. Sehne se k němu a pomůže mu na nohy.

„Díky,“ zamručí Niall a otřepe si kamínky z džínů. Z auta vyskakují už i Zayn a Liam. Oba přistoupí k Niallovi a Zayn ho poplácá po rameni.

„Máte hodinu spoždění,“ Niall se uchechtne a na vteřinku zabloudí očima k Harrymu.

„Hazza dělal problémy, však to znáš,“ odpoví Zaynovi a mávne rukou. Počasí se zlepšilo, nebe je sice stále zatažené, ale bez deště či sněhu. Zatím. GPS-ka ukazovala sedm stupňů, ale pro nás, kteří pocházíme z Londýna, to nepředstavuje takové extrémy.

„Měli bychom jet, byty jsou připravené,“ řekne Dylan a dodá: „Už asi přes hodinu.“ Liam ho vezme kolem ramen a usměje se na něj. Dylanovo chování respektují všichni, protože on funguje jako nejdůležitější člen skupiny. Nejen že komunikuje s vyšší mocí, zajišťuje i, pro ostatní, ty nudné věci. Proto se Niall znovu rozejde k Harrymu autu a nasedne. V autě už to žije, Harry zívne a nastartuje, Niall se otočí dozadu a poprosí o pití. Ignoruje Louisovu termosku s čirou tekutinou a bere si láhev čisté vody od Christine s příslibem: „Není to vodka, neboj.“ Niall se vděčně usměje a zhluboka se napije. Otočí se, sáhne pro něho nevýživnou cereální tyčinku, roztrhne obal a pomalu ji okusuje. Zavře oči a po zbytek cesty se nechá unášet rozhovorem ostatní do říše klidu.

Turín, večer 29. Února

„Dylane, jdeš taky?“ ptá se Liam, když si ze své nové skříně bere čisté tričko s potiskem a černé džíny. Odpoledne bylo rušné a to hnez z několika důvodů. Když se všichni sešli u šedé budovy, která se pro ně stane na měsíc domovem, rozhostilo se ticho před bouří. Následně se všichni rozběhli dovnitř v domnění, že si budou moct vybrat pokoj. Pro jejich nepříjemné překvapení na ně čekaly už předem připravené lístečky se jmény na dveřích. Dylan a Zayn byli za tento nápad pyšní, protože si neměli na co stěžovat. Narozdíl od ostatních. Byli ubytováni ve dvou bytech. Vpravo od schodiště byl Harry, Louis, Zayn a vdruhém, tudíž nalevo, Christine, Niall, Liam a Dylan.

„Ne, musím vyřídit ještě nějaké věci.“ Liam kývne na souhlas a jde se podívat za ostatními. Niall je už připravený k odchodu a zabíjí čas u puštěné televize, kde běží jen italské programy a Christine pobíhá po malé kuchyňce. V bytě jsou tři pokoje, jeden byl určen Liamovi, druhý Christine a třetí Dylanovi a Niallovi. Ti dva si však nemají na co stěžovat. Mají největší pokoj se samostatnou televizí, ve které můžou najít i nějaké programy s alespoň anglickými titulkami. Potom následuje menší koupelna se sprchovým koutem a jedním umyvadlem. V bytě se nachází i velice malá kuchyňka a gaučík s obyčejnou televizí.

„Ví někdo, jak je na tom druhá četa?“ Zeptá se Liam, ale dostane se mu jen neutrální odpovědi- pokrčení ramenou. A proto se vydá na obhlídku. Je mile překvapen, když za dveřmi stojí jen pět minut. Když jsou všichni přippraveni, namíří k východu a hurá do ulic.

Po dvou hodinách

„Na nový cíl!“ Vykřikne Harry a všichni do sebe hodí druhého panáka Amundsena. Klub, ve kterém jsou, se ničím neodlišuje od ostatních. Uši rvoucí hudba, desítky lidí nalepených na sobě a spousta  alkoholu.

Všichni stojí v hloučku u parketu a vesele se smějí. Kouktkem oka sledují ostatní, aby zjistili, jak to tady chodí. Všichni jsou víc opálení, jsou jinak oblečení.

„Bože,“ Zamumlá Niall. Podívá se na ostatní. Harry pozoruje dav poněkud z jiných důvodů. Na mušce má dvě brunety jen v mini šatech.

„Jde se na lov?“ Mrkne na něj Niall a Harry roztáhne rty do širokého úsměvu. Kývnou na sebe a jdou za kráskami.

„Ahoj, holky,“ řekne Harry svým chraplavým hluboko posazeným hlasem a oslnivě se na obě usměje. Niall stojí vedle něho a přeměřuje si obě kritickým okem. Obě jsou vysoké, jejich krátké šaty ukazují jejich dlouhé nohy a v ruce drží nějaký nápoj. Stačí postřehnout, jak totéž dělají ony.

Harry už s nimi dychtivě komunikuje a Niall se po chvilce přidává. Přece jen, oni jsou dva, tak jako ony. Kdo ví, jak se večer vyvine.

V rohu stojí už jen Liam s Christine. Rozhodují se, kam půjdou. Zayn odešel někam do tančícího davu a Loui? Kdo ví.

Jejich dnešním úkolem není se opít, ale okouknout okolí. Tak jim to alespoň Dylan naservíroval. A většina z nich se toho hodlají držet. Ale Harry s Niallem s radostí ještě obědnají drinky a nezajímají se o nic víc.

„Jste tu noví, že?“ U Christine se zastaví kluk s zářivým úsměvem na obličeji. Jeho tmavé oči kontrastují s černými krátkými vlasy. Na sobě má bílé tričko a kraťasy. Zima venku mu zřejmě nevadí. Liam se ujme řeči a ignoruje tak zvláštní výraz Christine.

„Přijeli jsme dneska,“ odpoví. Hudba sílí, ručičky na hodinách ukazují jen něco před půlnocí.

„Briti, co?“ Dotyční se zmůžou jen na přikývnutí, protože je překvapil tón, jakým slovo „Briti“ vyslovil. S opovržením.

„Jsem Peter,“ podá ruku nejdřív Liamovi, který se  mu s přestíraným zájmem také představí. Když se podívá na Christine, nadzvihne obočí.

„Jakýpak je tvý jméno, kočičko?“ Není pochyb, že už v sobě něco málo má.

Může bejt sranda, pomyslí si ona a a mrkne na něj.

„Danielle,“ odpoví a všimne si Liamův nechápavý výraz. Když však pochopí, že nastává čas na první hru, odejde a nechá tomu volný průběh.

„Hm, a to byl tvůj přítel?“ Přikročí blíž a pokývne směrem, kterým se Liam vydal. Christine se mu podívá do očí a usměje se.

„Ne, ale je to velmi dobrý kamarád,“ pronese co nejhlasitěji, protože se sotva slyší. Pozoruje jeho výraz, tvář se mu uvolní, když však uslyší slova, který vyjdou z jejích plných rtů, zamračí se.

„Ale znáš to. Kamarád taky rád,“ naznačí mu, aby svou pěknou postavičku posunul o pár centimetrů doleva a s tichým zamručením odchází. Dostala to, co potřebovala. Zjistila, že jsou tu dva typy lidí. Vlezlí, ale hezcí kluci a na druhou stranu lidi, který se zajímaj jen sami o sebe.

30. února, osm hodin ráno

„Kurva, to snad neni možný,“ postěžuje si Niall a strčí hlavu pod kohoutek. Naskočí mu husí kůže, když mu na nahou hruď dopadnou kapky studené vody. Hned na první pohled je jasně patrné, že to včeta přepískl. Na jednu stranu byl rád, že se nic nestalo, no na druhou, myslel si, že si užije víc srandy. A co z toho večera má? Opici a zamlžený vzpomínky.

Harry na tom není o moc lépe, možná ještě hůř. Ten si pro změnu klečí u záchodové mísy, Zayn spí, takže se u něho ještě následky neprojevily. Loui je čilý, protože jako jediný s Liamem a Christine moc nepili.

Dylan je už na nohou a sepisuje to, co od ostatních zjistil. Má to poměrně brzy, trvalo mu to jen dvě minuty.

Paráda, pomyslí si a hodí si nohy nahoru. Když se flákali oni, proč by nemohl on?

Poznámka:

No... :D části budou big, protože to nehorázně rozepisuju... I totální blbosti, který jsou nepodstatný. No, co už, je to tu.     Zajímá mě váš názor :3 Co říkáte na Petera, miláčci?