Road to Hell

"Život je jeden velkej vtip!"

Zayn’s POV

Všichni mluví o včerejší párty. Myslí si, jak nebyla úžasná. Nadšeně si mezi sebou povídají o tom, kdo toho víc vypil, kolik francouzů kdo dostal a tak dále. Nuda, nuda, nuda. Ale jak to bývá na každý jiný střední, podobný žvásty musí být.

I když z toho nejsem nadšenej, vyzvídám podrobnosti u Erica, kterej tam včera byl. Samozřejmě jen ze zvědavosti. Nestačím se divit, neustále musím kroutit hlavou. Mí tři povedení kamarádíčkové bodovali, alespoň Harry s Dylanem. Žádná fotka ani video bohužel není, oni měli větší štěstí než já, ale k tomu ani žádnej důkaz nepotřebuju. Jen představa Dylana na sračky je víc než dost úsměvná. O Harrym vykřikujícím nějaký nesmysly ani nemluvě.

Ovládá mě záchvat smíchu. Plácám dlaní do desky stolu a nedokážu se pořádně nadechnout. Nejspíš musim vypadat jako totální debil, Eric do mě šťouchá, snažíc se mě uklidnit.

No… řekněme, že jeho praktiky nejsou moc osvědčené.

Dál sebou škubu v naprostym pocitu euforie, kterej ne a ne ze mě vyjít.

„Klídek, bro,“ říká mi a dál mě poplácává po rameni. V duchu si prohlížím rozvrh hodin. Nakonec usoudím, že je času ještě dost. Přímo překypuju časem. Cuknu sebou, když uslyším odkašlání. Pomalu svůj zrak zvedám na osobu, která se nás opovažuje rušit. Už se mi v hlavě hromadí spousta narážek a řekněme nehezkých slov, když však uvidím osobu stojící u naší lavice, zarazím se.

Sama Blackova holka. Povytáhnu levé obočí a zvednu koutky úst znovu do úsměvu. Shannon se nejdřív rozhlédne po třídě, než se ke mně nahne. Její vůně připomínající vůni šalvěje, neptejte se mě, jak jsem na to přišel, se mi příjemně zaryje do nosu.

„Copak je tu, pánové, tak směšného?“ povytáhne svoje dokonale upravené obočí a ukáže ukazováčkem nejdřív na mě a potom i na toho hnědovlasého idiota vedle mě. Uchechtnu se, když vidím Ericův překvapenej výraz.

Taky se nestačim divit.

Přikývnu, přidám šibalské mrknutí a odtrhnu oči od již zmiňovaného idiota, které následně zabořím do blankytně modrých očí Shannon. Podepřu si hlavu pravou rukou a zvědavě si ji prohlížím.

„To víš, život je jeden velkej vtip,“ říkám zastřeným hlasem, jehož původ nějak nemohu identifikovat ani já sám. Odkašlu si a zpozorním. Přejedu zaplněnou místnost očima, hledajíc někoho, kdo by tuhle skvělou novinku naprášil Danielovi. Však se to k němu nějak dostane, pomyslím si.

„Myslíš?“ Povytáhne pravé obočí a přisune si od vedlejšího stolu židli. Tašku hodí na zem a sedne si. Na sobě má krátký šaty s proužky. Hodí nohu přes nohu a lem šatů se vyhrne o něco výš. Fascinovaně hledím na její klidné počínání a zdá se mi, že na mě něco zkouší.

„A jak se máte?“ Upřeně mi hledí do očí. Všimnu si, že její ukazováček poťukává po odhaleném koleni. Potlačuju nutkání si olíznout rty.

„Ale tak jde to,“ říká Daniel a debilně se směje. Málem bych na něj zapomněl.

„Nemohlo by to bejt lepší,“ vydechnu a následně naberu do plic co nejvíc vzduchu. Rukou si zajedu do vlasů a předvedu ten nejzářivější úsměv.

„Co Daniel?“ Mám chuť mu jednu ubalit. Natočím hlavu na Erica a nenápadně k němu vyšlu pohled: zbláznil ses?!. Buď jen dělá, že si mě nevšímá, nebo je doopravdy tupej. Podívám se zpět na Shan, která mezitímco jsem někoho vraždil pohledem, se zvedla a židli odsunula zpět na původní místo.