Ten pocit, když.. A víte co? Já se trošku vypíšu..
Znáte ten pocit, když to chcete skončit, ale nemůžete?
Cítíte, že je to špatně.. Ne, že by jste na to neměli odvahu, té máte hodně.. Ale furt tu bude někdo, kdo Vám to rozmlouvá.
Nevíte, jak dál..
Ztratíte člověka, který Vám byl nejbližší a jen Vaší vinou.
Jen proto, že jste jí nevěřili.. Proč? Protože Vás už tolikrát zklamala.. Ano, přeskočíte to, ale nezapomínáte..
Jen tak sedíte na posteli, ve tmě a přemýšlíte, proč jste takoví.
Proč jste jí nedali ještě šanci.. Takhle.. Chcete, ale ona ji nepřijme.
Vždy se najde holka, se kterou se skamarádíte. Kterou si pustíte k tělu bez toho, abyste brali ohledy na následky. Jenže pak je Vám nejhůře, když odejde. Jakoby jste pro ni už nic neznamenali.
A víte co?
Docela to zničí city. Poté nemáte chuť ani náladu na nic. Další období, kdy se chováte jako tělo bez duše..
Jediná osoba, kterou jsem považovala za " BFF " už není..
No co.. Každý řeší starosti po svém.. :----))
