Život jedné punkerky

Ze života

Minule jsme to měli hlavně o pohledu společnosti na nás, tak si to tentokrát odlehčíme a dáme si takové ty "osobnější problémy" z mého života.

Znáte ten pocit, když si chcete ve škole "lehnout na lavici", hezky si ustelete, pod hlavu strčíte složenou mikinu a chcete se trochu "opřít" o ruku a najednou se vám do tváře zabodne nějaký ten osten ze stahováku?! Já jsem takto jednou usnula při účetnictví ve škole, a pak chodila pár hodin s obtiskem na obličeji.

Jednou jsem si tak jela ze školy tramvají a omylem do mě vrazila nějaká pětiletá holčička ve fešném růžovém outfitu (nic proti růžové, ale jen chci naznačit, že to byl takový ten "princeznovský typ") a začala se mně strašně moc omlouvat. Neřekla bych, že je to tím, že by malé děti byly extra vychované, ale asi jí přemohla "vlna slušnosti", když viděla celé předloktí pod ostnatýma stahovákama, hezky oboječek na krku, kožené rukavice a džínovou bundu s nápisem "Mám v p*či na lehátku"...

Pak jsem si to taky takhle jednou jela tramvají, ta byla celá přeplněná, a tak mi nezbylo nic jiného, než stát u dveří. Kolem si to prošel takovej dědula, co chtěl vystoupit. Samozřejmě jsem slušná a uhnula jsem mu. A on tam na mě začal řvát: "Taková gotická k*rva a ještě k tomu stojí ve dveřích." Ať si mi klidně nadává, ale gotická?! Tak to pozor, pozor! Vystoupila jsem s ním a trochu mu vyjasnila situaci. Sice jsem přijela domu asi o dvacet minut později, ale stálo to za to. Ale dodnes nechápu, jak ke svému závěru došel. Pravda, ten den jsem byla vyjímečně celá v černym, přesto...