Život jedné punkerky

"Rudá" zapovězená stránka života

...jelikož se zatím moc neznáme, moji (rozhodně milovaní) čtenáři, tak by asi chtělo vám zde udělat trochu nějaký ten úvod. A jelikož jsem dosti poetický člověk, který pořád něco uměleckým způsobem okecává, jen aby to mělo trochu úroveň a nedalo se to označit za nechutnou perverzní kravinu, kterou si nikdo normální nepřečte...

Chtěla jsem toto vydávat nejdříve jako samostatnou "knihu", ale nakonec jsem si řekla, že to trochu rebelsky zapadá do "boje proti většinové společnosti", v souladu s klasickými názory to teda rozhodně není.

Ále, zase tu máme dlouhý a zbytečný úvod, pojďme se posunout dál. 

Je ještě v dnešní době obdivuhodným skóre nespočet (nejen) postelových akcí s devíti různými týpky? Aktuálně je mé mladistvé srdce na lovu té zlaté desítky. Ne, že bych to já osobně řešila, ale pokud si chce člověk udělat hezky vypadající koláž z fotek svých úlovků, tak dvě řádky po pěti jsou více vyhovujícím rozměrem na širokoúhlou obrazovku notebooku. A nejde jen o estetičnost, desítka, takové krásné sudé číslo, o kterém se ještě lépe mluví. A já ráda mluvím. Ale ať to není jen o sexu, vždyť v životě je spousta jiných trablí. Ať už jde o holení nohou, nepravidelnou nebo až příliš často přicházející menstruaci a nenápadné vykrádání se z domova. Drogy, alkohol, přátelé, a pak také ten sex. Na vztahy není čas.

První čárka, tak ten se jmenuje Martin. Já mu říkám Auto, taková dobrá poznávací značka pro usnadnění komunikace, když se vám jména na vašem seznamu shodují. Spali jsme totiž spolu vždy jen v autě, a protože mi bylo čtrnáct, ráda říkám "Auto, tak to je moje dětství". Takový scénář se totiž skoro zopakoval až v mých sedmnácti, samozřejmě při lovu zlaté desítky.

Abych nebyla břídil začátečník, pořídila jsem si Dveře, tedy spíše bych asi měla říct Lukáše, aby to neznělo zase až tak divně. Ale ta přezdívka sedí, komu jinému by se povedlo při odpolední akcičce si nezkontrolovat, jestli se mu při píchačce o dveře neotevřou. Není nejlepší ležet nahá, prakticky vyhozená ze dveří, na chladné podlaze chodby, ale na druhou stranu, jak hezky se mi o tom psala esej do angličtiny o trávení víkendového času.

Do třetice všeho dobrého byl Sam, neboli Španělská babička. Sice je hezké, že ho nechala u sebe zadarmo bydlet, ale nemusel o ní tolik mluvit. A opravdu ne, nechci si půjčit v koupelně její mýdlo, krém proti vráskám a ani natáčky.

Čtyřku, stejně jako předchozího, jsem ulovila přes internet. Moderní technologie, dobrý to nástroj, ale občas vám do cesty přivede něco, co zrovna nepotřebujete. Ale zkušennost za stromem v parku u Petřína se také hodí mít ve své sbírce. Podle své oblíbené slovenské písničky jsem tohoto slovenského, ne až tak úžasného, mladíka nazvala Koláčkovec. A neříkejte mi, že neznáte malou vesničku Koláčkov ve středním Slovensku.

Pátý, tak to byl můj spolužák. Aneb, když vám vyjde zaručené místo lovu - internet, tak prostě musíte zabrousit do tradičnějších kruhů. Kdyby se neopil nebo aspoň byl nezadaný, tak by nemusel ještě další dva roky poslouchat přezdívku Nepodváďoš.

Některé úlovky mají mezi sebou dost velký časový rozestup, některé dokonce i pár měsíců, ale to se nedá říci o šestce, sedmičce a osmičce, ty šly za sebou jak na běžícím pásu. No, znáte to, dovolená. Konkrétně to bylo v Egyptě a nic mi nebránilo, že tam byla i moje máti, její ségra a moje bisexuální sestřenka. Ano, miluju svou zvrácenou rodinu, která mě v mých zájmech horlivě podporuje.

Devítkou se stal můj největší úlovek. Ne, že by to byla láska, tedy rozhodně ne v době, kdy jsme spolu něco měli. Líbil se mi už na základce, chodil o tři roky vejš a já za nim chodila stále na chodbě a schovávala se za jídelním automatem. Když osud dal setkání po šesti letech, byla bych hloupá, kdybych si nesplnila svůj dětský sen.

Dobře, tak asi nějak takto se popisuje uměleckým způsobem sexuální život, ráda bych to zakončila tak, i když je to z mého života, tak jak já vždy říkám "Vše je jen iluze", takže i toto může být jen Matrix. Aneb, je to sen nebo realita?

Hlavně se prosím u této knihy bavte, není podstatné, jestli to tady tahám z deníku nebo z ponožky =D