Útěk z lesa!

4. Část

Byl temný a studený večer. Bloudili jsme lesem a spouštěli se na nás kapky deště. Nejdřív méně a pak více. Shodli jsme se, že se utáboříme. Rozdělali jsme si oheň pod malou skálou, kde moc nepršelo a nemohl se nám oheň uhasit. Domluva zněla tak, že se budem střídat na stráži po dvou hodinách. Začal Christián. Já s holkama a Tomem šli zatím spát. V noci jsme se střídali a bylo vše v pohodě. Ráno nás čekalo další hledání záhadného těla. Procházeli jsme lesem a nacházeli jedno tělo za druhým. Bylo to těžké nevědět ani co vlastně hledáme, ale věřili jsme, že u toho těla bude něco, co nám pomůže. Blížila se dvanáctá hodina a tak každý vyndal něco k snědku. Potřebovali jsme se pořádně najíst, protože nás ještě čekala dlouhá cesta. Byly asi tak tři hodiny odpoledne, když najednou na nás zavolá Ema s Anie. ,,Haloo, pojďte všichni sem!" zněli vystrašeně. Ano, našli první kousek skládanky. Tmavý list papíru popsanou krví byl zavěšen na kousku větve. ,,Už vám moc času nezbývá. Váš přítel je zatím živ. Pamatuju si, že tenkrát když jsem to zkončil, bylo to někde u malého rybníka. Snad mě tam najdete." Jakmile to dočetla Ema, ozval se z povzdálí Tom. ,,Konečně aspoň víme, kde začít" Neváhali jsme a okamžitě vyrazili hledat rybník. Každý šel od toho druhého aspoň 20 metrů. Tak aby jsme se viděli, ale byli co nejdále od sebe. Je neuvěřitelné jak za takový krátký čas se objeví tolik mrtvých těl. Les je velký a tak nevíme kde hledat. Ale víme, že nám to zabere spoustu času. Začalo se stmívat a měsíc začal zářit jako obrovská hvězda. Bylo jasno, takže byly vidět i hvězdy. Bylo to nádherné a ještě k tomu jsme byli na malém paloučku. ,,Padá hvězda, přejte si něco!" oznámila jsem ostatním. Každý z nás zavřel oči a něco si přál. Nevím co si přáli, ale já si přála jen jediný a to, aby to dopadlo dobře, a hlavně aby jsme našli Dannyho. Tentokrát jsme stan nestavěli, byla teplá a krásná noc. Zase jako v té předchozí noci jsme se střídali na stráži. Tentokrát jsem začínala já. Nebyla na mě vidět únava narozdíl od ostatních. V noci ten čas utíkal rychle. Někdy jsem zaslechla opravdu něco zvláštního, ale neřešila jsem to. Hlavně jsem se nechtěla vzdalovat od ostatních. Konečně mi stráž skončila. Další na řadě byla Ema. Ze všech z nás byla ona ta nejzvědavější, ale také nejvíc věřila v to, že jsou tu strašidla a podobná havěť. Vzbudila jsem ji a šla spát. Ráno kolem 7 jsem otevřela po prvé oči. Vyděšeně jsem zařvala ,,Vstávejte! Ema je pryč!" ,,Koukněte. Další dopis" odvětila Anie. ,,Čas se nesmírně krátí. Musíte mít větší motivaci. Za 3 dny o úplňku chci mít svoje tělo tam u skály, kde se ztratil Danny. Jestli tam nebude, už je nikdy neuvidíte." ,,Už jen 3 dny" vzdechla jsem. Začala jsem si říkat, co když jeho tělo nenajdem? Co když je už nikde neuvidíme? Co když zabije i nás?!

Tak a další část napsaná. Myslíte, že by to měl být příběh ze smutným koncem? Má je tam pozabíjet nebo to skončí happyendem? No..ještě chvíli vyčkejte. A promiňte nám za menší opožďenost. Ta škola dělá divy :D