Útěk z lesa!

5. Část

Když jsme se konečně probrali ze smutku, zbalili jsme si věci a vyrazili hledat to tělo. Hledali jsme malý rybník. Bylo to těžké, protože je to les, ve kterém se jen tak malé rybníky nevyskytují. Hledali jsme půl dne a nic. Únava a otrávenost z chození byla na nás dost znát. Jako minulý večer začalo pršet. Neměli jsme se kde schovat, a tak jsme postavili stan. Tentokrát oheň nešel zapálit tak jsme zalezli do stanu. Tentokrát jsme hlídky neměli. Všichni usli, jen já zůstala dýl vzhůru. Přemýšlela jsem nad Dannym, Emou a kde je to tělo. Sice byl temný a strašidelný večer, ale i přes to jsem se šla trochu projít. Vzala jsem si baterku pro případ nouze. Šla jsem po nějaký stazce. Byla dlouhá a kamenitá. Slyšela jsem za sebou nějaké zvuky, které jsem nemohla identifikovat. Jdu dál a nevšímám si jich. Začali se ty zvuky přibližovat a já začínám mít strach. Jsou všude okolo mě a křičí ,,Zabít, zabít". Začínám utíkat, ale když se snažím být dál, tak se přibližují víc a víc. Baterka mi vypadne z ruky, ale já i přes to běžím dál. Najednou se přede mnou objeví postava. Je to malá holčička a brečí. Ptala jsem se jí, co jí je ale, neodpověděla mi a zaběhla do tmy. Nechápu to. Co by tu dělala sama uprostřed obrovského lesa ? Znovu se dám do chůze. Nějakou chvilku ty strašidelné zvuky neslyším, ale zase se začnou přibližovat. Dám se znovu do běhu a najednou mě něco chytne za nohu a stahuje k sobě. Řvu z plných plic ,,Pomoooc já chci pryč!!!" ,,Jessi, Jess vzbuď se" začnu vnímat a vidím před sebou Anie. ,,Co-co se stalo?" zeptala jsem se. ,,Asi se ti něco zdálo" odpověděla mi Anie. ,,Tvůj křik nás probudil, stalo se něco?" zeptal se Christian. Odpověděla jsem mu, že to byla asi jen nějaká noční můra. Myslela jsem, že jsem se šla projít a né že jsem usnula, říkám si v duchu. Bylo přesně 2:59 ráno. Říká se, že když se člověk probudí kolem 3:00 ráno, někdo ho sleduje. Šli jsme znovu spát. Všichni hned usnuli a já zas zůstala sama vzhůru. ,,Zabít-umřeš-si mrtvá" zaschlela jsem z venku. Slova se sice překlínala ale rozumněla jsem jim. Věděla jsem, že tam někdo je, a že ten můj sen bylo varování, ale i přes to všechno jsem šla spát. Je něco kolem 5 ráno když v tom...

Tak máme tu další čast. Omlouváme se za hooodně velké zpoždění, ale neměli jsme mobili. Až konečně teď máme. Znovu jsem to ukončila napínavě, aby jste se měli na co těšit příště.
Vaše Two_Twins❤❤❤❤