Příběh Elizabeth Smithové

Obyčejně neobyčejný den

Začalo to jedno čtvrteční ráno. Šla jsem do školy a všimla si že mně pronásleduje jeden člověk. Nejspíš je to muž ale nejsem si jistá. Měl černou mikinu s kapucí na hlavě a modré džíny. Pomalu zrychloval chůzí a já jsem se začala pořádně bát. Naštěstí jsem spatřila kamarádku a zavolala na ni. Šla jsem s ní dál do školy ale toho člověka jsem už neviděla. Nakonec jsme dorazily do školy.

Byla poslední hodina. Měli jsme tělocvik. Byla jsem po tělocviku spocená a unavená. Převlékla jsem se a počkala na kamarádku Lucy. Šla jsem s ní domů. Došla jsem domů a rozloučila se s Lucy. Vešla jsem dovnitř. Mamka byla doma. Dělala mi přednášku o tom že se mám víc učit a jestli budu mít ještě další blbé známky z fyziky tak mám zaracha na měsíc. Se znuděným obličejem jdu po schodech nahoru do svého pokoje. Hodím tašku do rohu a lehnu si na postel. Odepisuji na Messengeru, projíždí Instagram a Facebook a v tom si všimnu píše mi moje kámoška Kate jestli nezajdem na tenis. Napíšu jí jo sbalím si úbor, tenisky a potítko a běžím na kurt. Zítra máme ředitelské volno takže se můžu zdržet. Tenis byl výborný. Vyhrála jsem nad Kate sedmkrát. Když se vracím domů je tma. Najednou mně popadne někdo za pusu a chytne mně. Snažím se vzpírat ale není to nic platné. Kousnu toho člověka do ruky a utíkám pryč. Bohužel zakopnu a spadnu. Jsem v bezvědomí když v tom se zbudím v tmavé místnosti svázaná. Ten člověk tam v rohu je. Nic neříká jen tam něco dělá. Jsem hrozně unavená a proto usnu.