Příběh Elizabeth Smithové

Jsem v pasti

Opět se vzbudím proměnu si oči a z velké rozlehlé místnosti se stala malá komůrka. Velká asi jako věznice. I mříže tam byly. Podívám se z okna a vidím hustý les z toho se jen tak nevymotám. Slyším kroky a dělám že spím. Přijde ten člověk když zrovna telefonuje. Poslouchám jeho telefonát. „Už je tady ale  ještě spí až se vzbudí tak jí vše vysvětlím".  Bojím se dělat že vstávám. Sice chci vědět o co tu jde ale šíleně se bojím. Proto v mé komůrce simuluji kroky a spláchnutí záchod. Ten člověk jde k mým mřížím. „Ahoj" začne s rozhovorem. „Co tady dělám" řeknu já. „Musíš nám pomoct" odpoví muž. „Nám?" Muž pokračuje: „Jsme bratrstvo černé dýky a potřebujeme abys nám pomohla ve válce s králem Bavrandirem." „Jak já vám můžu pomoci a kdo je král Bavrandirem?" Muž pokračuje: „Povím ti příběh." „Žili dva bratři, Horienen a Bavrandir." „Měli výborný sourozenecký vztah" „Jejich otec král Perpoe každému přislíbil po jeho smrti půlku Perpoe"
„Co je to Perpoe" táži se já. „Perpoe je nádherná země ve které se právě nacházíme." „Není ve vašem světě ale je na straně kouzel" „Jsou dvě strany strana kouzel a strana přírody" „Vy jste na straně přírody a my na straně kouzel" „Kde jsme to skončili?“ „Ach ano u rozdělení"
„Král rozdělil vše zpravedlivě až na jedno zapoměl" „Byl to zlatý meč bez kterého by Horienova strana Porpoe nemohla existovat" „Bavrandir ho ukradl a ukrývá ho ve své hradu na hranicích Porpoe" „Jak vám ale já můžu pomoct" zeptám se. „Legendy dále praví že bratři měli sestru jejíž dcera zajistí zpravedlnost" „ Ty jsi ta dcera"
,,To není možné odvětvím já. ,,Znáš své prarodiče z matčiny strany?" ,,Ne" odpovím. ,, No tak vidíš vše je možné". ,,Půjdeš s námi tedy do boje?"
,,Mám na výběr" ptám se.
,,Ne"