Ach Bože, pomoc... Jak mám vstát? Jak? Po noci plné přemýšlení jsem se rozhodla, že si to tady užiju, jak jen budu moct.
Je duben a naše rodina vyráží na každoroční výlet. "Hurá." Ale myslím, že říkali, že tam bude kluk o něco starší než já. Po pěti letech se rozhodli se nade mnou slitovat a pojede tam někdo v mém věku (doufám).
Jedeme za týden. Čistě teoreticky by nemuselo vadit, když bych si ho proklepla na Facebooku? Taky si myslím, že ne.
Takže: "Mamí, jak se jmenuje ta holka nebo kluk, co jede s náma?"
"Petr" a přijímení si mám vymyslet? Ok, tak ještě jednou...
"Jak se jmenuje ten kluk, celým jménem?"
"Petr Marula", ten musí to jméno milovat...
"Děkuju mami."
Musím se chovat alespoň někde slušně. Kdyby jen tušili, co já mám za myšlenky, asi by se mě zřekli.
Tak se na něj podíváme... Ježiši Kriste, kdo má profilovku takovou, aby mu nebylo vidět do obličeje. Ále tady je nějaká fotka. No není moc wow, tak mu zkusím napstat, třeba bude vtipnej a zajímavej.
Já: Ahoj
Petr: Ahoj Amy, ty jsi ta, co jede na ty hory s náma?
Já: Áno, to jsem já :D
Petr: Hele, teď nemůžu. Napíšem si někdy jindy?
Já: Jasný, tak napiš až se ti bude chtít ;)
Tak, zatím normální. No uvidíme... Já bych měla jít na trénink, protože mám vystoupení. Ale asi se na to vykašlu a půjdu s Lily ven.
Musím jí všechno říct. Je moje nejlepší kámarádka a doufám, že napořád, ale ta Čína mi to mírně ztěžuje. Jak jí to mám sakra vysvětlit? Hele jedu na pár let do Číny a asi se tak 3 roky neuvidíme, tak zatím. Jó, takto úplně né...
....
"Cožeee? To nesmí, to neudělaj nebo tě adoptuju!" ,tak Lily už to ví. No, jsem zvědavá, jak na to bude reagovat zbytek kamarádů.
"Ale můžou a udělaj." I přesto, že já nechci...
"Tak to si jsem někam sednou, protože to musím rozdejchat." Ach jo, Lily já to už rozdejchávám 24 hodin a zatím to nepomáhá.
Šly jsme si sednou do cukrárny a tam všechno probíraly do nekonečna zas a znova. Vyřešily jsme jednu věc, Lily za mnou přijede minimálně na týden a já donutím rodiče k tomu, abychom jsme do Čech jeli alespoň na prázdniny a Vánoce.
"Tak a teď mi Amy laskavě vysvětli, jak to chceš udělat s klukama?!" Já tu Lily zabiju, v momentě, kdy to řekla, jsme dostali obě nekontrolovatelný výbuch smíchu.
Po hodně dlouhý době jsme se konečně uklidnily. A já jsem se jí snažila vysvětlit, že žádnýho kluka nemám i přes svou "neskonalou" krásu.
"Tak to musíme změnit!" Ach bože, proč jsme obě tak trochu retardovaný....
"Radši ne, ještě bych se stihla zamilovat..." to by nebyl dobrý nápad.
"To bys nedala, do těch debilů, co jsou na naší škole, to bys nezvládla. A kdyby jo, tak do nějakýho normálního kluka a to bys zvládla, protože jsi ta nejchytřejší a víš že existujou i technologie, že ho uvidíš každý den..."
"Hele všichni víme, kdo je tady nejchytřejší, tak klid, jo?" Z celý třídy jsme tři holky(a dva kluci) s průměrem pod dva, takže...
Potom jsme řešily asi další tři hodiny, kdo by mohl být ideální kluk pro mě, ale jaksi nikdo nevyhovoval.
Normální lidi řeší kluky pro svoje nejlepší kamarádky, že? Odpovím si sama ne neřeší, ale kdo říkal že jsme normální.
Bylo skoro osm, když jsem si všimla kolik je, a tak jsme teda vyrazily domů. Máma neměla radost, že jsem byla venku tak dlouho a asi proto jsem dostala na toto téma hodinové kázání...(kdyby někdo nevěděl, tak moje rodiče nejsou normální a nepustí mě samotnou ani do centra města který mám od domu vzdálený 800 metrů...)
Jde se do postele. Většině se tam chce, ale já ji naprosto nenávidím, protože mě rodiče posílají spát už před devátou.
Tak dobrooou
....
Bože, proč existuje škola?! Proč musí začínat tak brzo a proč vůbec je? Tak vstáváme. Co si to nalhávám....
Ok ok, tři, dva, jedna, teď.
Ještě jednou..tři, dva, jedna, teď!
Naposledy...tři, dva, jedna, teď?
Ano, konečně jsem se dokopala k tomu zatracenému vstávání. Teď se oblíknout, vyčistit zuby, snídaně(ta ne - ale pššt) a hurá do školy.
No i když měla bych ještě vzbudit Kubu(bráchu)... Sebevražda opět nastává.
....
Jéé, přežila jsem.
Oblíkla jsem si černé triko od Calvina a k tomu i kraťásky a šla jsem ven si provětrat hlavu a zaběhat si.
....
Už jdu směr škola. Oou, my vlastně máme první hodinu matiku. A druhou češtinu. No nic jde se učit.
....
Domaaa.
"Mamii, jsem doma." Nějak o sobě dát vědět musím, aby si nemysleli, že jdu dělat něco, co bych neměla, ale já to jdu dělat, tak pššššt!
----
Yours AnyCoy <3
