Fuck, I Love Harry Potter!❌

19. Kapitola-"Můj milý Sevíku"

Snape vtrhl do ředitelny, aniž by zaklepal. Vypadal jako rozzuřený býk a nebylo se čemu divit. Konečně měl šanci ochutnat Harryho a vyznat mu lásku v té nejvyšší formě. Chtěl ho laskat na břiše a líbat jeho plné rty. Splnil by mu každičké přání. Byla by to ta nejkouzelnější a nejbáječnější chvilka v jeho životě. Ale ne, Brumbál si prostě nedá pokoj. Moc dobře věděl, proč ho volá a byl jsi jistý, že s prací to nemá co dočinění.

„Volal jste mě?" štěkl bez jakéhokoliv pozdravení. Doufal, že ředitele alespoň trochu naštve. To se mu bohužel nepodařilo. Čiperný mužík seděl za stolem a usmíval se od ucha k uchu. „Zdravím Severusi, ano volal," řekl a když uviděl, jak profesor lektvarů ještě víc nakrčil obočí, projelo jím vzrušení. Měl nutkání se na něj vrhnout a bůhví co ještě.

Oba dva tam stáli a navzájem se propalovali pohledem. Snape s otázkou v očích čekal, co na něj ten dědek vyklopí. „Můj milý Sevíku, jelikož nadešla moje temná hodinka, tak jsem si s tebou chtěl pohovořit," zašeptal Brumbál a snažil se vypadat, co nejvíc svůdně. Dokonce se učesal a použil svou předraženou kolínskou, která Snapeovi neskutečně páchla, což on naneštěstí nevěděl. „Víte, já už něco mám," vyhrkl profesor lektvarů a začal couvat ke dveřím.

„Severusi, pojďte ke mně," usmál se Brumbál a když si všiml, jak Snape polkl, měl ještě větší radost. Opatrným krokem se blížil ke křeslu, kde Brumbál seděl. Věděl, že by ho asi nevyhodil, ale nehodlal nic riskovat. Neměl by kam jít, nebo kde se schovat. „Sedněte si mi na klín," zašeptal ředitel. „To neudělám, Albusi," řekl Snape. „A proč byste nemohl?" Brumbál se zamyšleně chytl za vousy a kdyby mu v tu chvíli někdo řekl, že Minerva už o něj nestojí, tvářil by se stejně překvapeně.

„Já ke stejnému pohlaví nic necítím." Brumbál se zničehonic začal smát. Pokud chtěl profesora lektvarů znejistit, tak to rozhodně zabralo. Ten začal přešlapovat z nohy na nohu a díval se do země. „Severusi, já moc dobře vím, že jste se s vaším nevydařeným vztahem již srovnal a začali vás přitahovat muži," mrkl na něj ředitel ve snaze se ovládnout. Bohužel jeho temné já ho mělo v tu chvíli pod kontrolou.

,,Ale jak?" vydechl Snape a přál si už svírat Harryho boky. „Viděl jsem ve vás potenciál už od první chvíle Severusi. A nejsem slepý. Vidím, jak se na mě díváte. Takže teď si mi hezky sedněte na klín," poklepal si ředitel obě kolena a zatřásl se nadržením.

Snape udělal, co po něm ředitel žádal a když na něj usedl cítil bouli v jeho kalhotách. ,,Vidíte, co se mnou děláte?" zavrněl mu Albus do ucha a začal ho hladit po vnitřní straně stehna. A i přesto, že se z toho Snapeovi zvedal žaludek, tiše zavzdychal. Představoval si totiž místo Brumbála Harryho.

Třeba to nebude tak hrozné. A pak se budu moc vrátit ke svému studentovi, pomyslel si, ale okamžitě tu představu zahnal. „Já nemůžu," zasípal zrovna ve chvíli, kdy mu ředitel zajel do trenek. „Neostýchej se Sevíku, slibuji, že budu jemný." Teď už měl ředitel celou dlaň v profesorově trenkách a při každém jeho vzdechu se radostně usmál. Snape v sobě vedl vnitřní boj. Záleželo mu na Harrym, ale v téhle fázi už nevěděl, jestli se ještě dokáže ovládnout. Co když se o všem Potter dozví? Jak se mu pak ještě dokáže podívat do těch jeho nádherných smaragdových očí?

Už se nemusel dvakrát rozhodovat. „Musím ještě opravit písemky," vykroutil se Brumbálovi a doklopýtal celý rudý ke dveřím. „Dobře Sevíku, doufám, že si to někdy v příštích dnech vynahradíme," řekl zvesela a Snapeovi se udělalo z oplzlé poznámky špatně. Ředitel se v klidu posadil do křesla jako kdyby se ještě před minutou nedotýkal profesorova přirození. Nechtěl na něj tlačit, ale rozhodl se, že pro tuto věc udělá vše, co bude v jeho silách.