11. Září 1992
Ráno mě vzbudilo pleskání dešťových kapek o stébla trávy na venkovních prostorech školy. Vstala jsem a prudce jsem sebou trhla tak, že mě strašlivě rozbolela hlava.
Byla jsem na ošetřovně a madam Pomfreyová mi řekla, že se mám šetřit. Mám dojem, že ta bolest pochází z těch dost častých nočních můr. Poslala mě tedy na kolej s tím, že se nezúčastním dnešní výuky. Měla jsem tak trochu radost, jelikož jsem se nemusela trápit nad lektvarem z hodin učitele Snapea i přesto jsem, ale neměla radost z polehávání na koleji, protože dneska se všichni prváci měli učit poprvé létat na koštěti a já jsem se na to moc těšila.
Celé dopoledne jsem prolenošila v teplých dekách. Pořád pršelo, takže z létání na koštěti stejně nic nebylo. V době oběda mi Hermiona přinesla kuře s kaší. Bylo to skvělé, ale jako nemocná jsem to nedokázala tak ocenit.
Po obědě jsem si zdřímla a vzbudila jsem se až pozdě odpoledne před večeří.
K nám na kolej přišla madam Pomfreyová mě zkontrolovat. Všechno bylo v pořádku, takže mě s ostatními pustila na večeři.
22. Září 1992
Dneska po snídani jsem se konečně dočkala slibovaného létání na koštěti. Všichni prváci, samozřejmě se mnou, se přesunuli na pole kousek od skleníku, kde už na nás čekala profesorka Hoochová. Která nám se slovy 'Tak, na co čekáte?! Postavte se ke svým košťatům!' oznámila začátek hodiny. A pak ještě přidala 'Teď natáhněte ruku nad své koště a zřetelně řekněte HOP!' Poslechla jsem její pokyny a k mému úžasu se koště rychle vymrštilo do vzduchu přímo do mé ruky. Následovala věta 'Teď nasedněte na svá košťata a až zapískám jemně se odražte od země.'
Ovšem to už tak jednoduché nebylo. Koště jsem si dala mezi nohy a čekala na další pokyn. Z píšťalky v ústech paní Hoochové se ozvalo hlasité 'PÍSK!'
Mírně jsem se odrazila od země a pár sekund vznášela nad zemí. Jenže to bych nebyla já. Když profesorka Hoochová znovu zapískala dost jsem se polekala a rychlým pohybem jsem byla z koštěte dolu. Vznášela jsem se tak nízko, že se mi naštěstí nic nestalo, což byla k mému překvapení velká radost.
Tak a je tu další kapitolka. Doufám, že se vám líbí a tak jako vždy mi můžete sdělit svůj názor v komentářích. Děkuji moc za přečtení.
SarusB
