30. Září 1992
Dneska dopoledne, když jsem čekala na hodinu obrany proti černé magii proběhla kolem mě jedna myška. Zapískala, podívala se na mě jako kdyby mi chtěla něco říct a utekla. Byla jsem zvědavá, takže jsem jí kousek pronásledovala. Zastavila se až v koupelně Ufňukané Uršuly, kde zalezla do díry u umyvadla. Pak jsem si, ale vzpomněla, že v tom snu jsem se nacházela přímo tady, v koupelně Ufňukané Uršuly. Když jsem přišla blíž všimla jsem si, že na kohoutcích umyvadel byl had. Možná to byl ten had z toho snu. Pak na mě ale promluvila Uršula. 'Ten had, viď?!' a tuhle větu zakončila zvukem, připomínajím pláč. Na oplátku jsem se zeptala 'Co je to za hada?' Nejdřív se otočila a nechtěla se mnou mluvit, ale nakonec řekla 'Tajemná komnata. Ty hadi tam nejsou jen tak. Před 50 lety někdo otevřel tajemnou komnatu a vypustil tu zrůdu, toho hada ven. To byl ten den, kdy jsem umřela.' Svojí zpověď zase zakončila pláčem a odletěla pryč.
Vrátila jsem se na hodinu obrany proti černé magii a celou hodinu jsem o tom přemýšlela.
5. Října 1992
Dneska ráno během snídaně přiletěl Erol s dopisem od mamky a taťky. Zvědavě jsem obálku vzala do ruky a pomalu ji otevřela. Byl to jen krátký dopis. Stálo v něm:
,,Milá Ginny,
Vím, že jsme plánovali, že o vánočních prázdninách přijedeš, bohužel se situace mírně zkomplikovala. Charlie je nemocný, takže se na něj pojedeme podívat do Rumunska. Vyřiď to Ronovi, Fredovi a Georgovi. Doufám, že to chápete. Všechny vás máme moc rádi.
Mamka s taťkou."
Ahojky! Děkuji moc za 50 přečtení (ano, pro mě je to dost) a díky všem, co při mě během psaní stojí. Tohle je taková kratší kapitola, tak snad se i přesto líbí. Ještě jednou děkujuu!
SárušB
