Jmenuji se Edward Antony Masen a je mi 17 let. Narodil jsem se 20.6.1901 v Chicagu.
V roce 1918 začala chřipkový epidemie. Můj otec umřel měsíc než jsem se narodil. Matka říkala že by udělal cokoliv, jen proto aby nemusel být se mnou. Že si myslel že budu holka. Chtěli mi dát jméno Hedvika. Jsem rád. On se zabil, protože chtěl jen kluky. Holky nemohl ničemu učit a hlavně je nemohl učit bojovat. Moje matka umřela pár měsíců po propuknutí chřipkové epidemie. Umřela mi před očima. Byl jsem taky nakažen. Neměl jsem sebemenší šanci. Kdybych neumřel na chřipku, tak bych umřel na ulici a to je mnohem horší. Jednoho dne už to se mnou vzdali. Odvezli mě k umírajícím a mrtvým. Tam jsem měl čas přemýšlet. Beru to z obou stran. Z té dobré to, že nebudu cítit bolest. I z té zlé to, že nebudu žít. Nikdy už nikoho nepotkám a vůbec mou pravou lásku. Byl večer. Už mi zbývala podle doktorů hodina a půl. To bylo moc dlouho. Někdo mě odnesl. Byl jsem moc vyčerpaný, abych se podíval kdo. Jediný co jsem potom cítil byla jenom jedna věc. Pekelná bolest.
Nemohl jsem se hýbat. Nemohl jsem nic dělat. Přestalo to. Prvního koho jsem uviděl byl Carlise. Aspoň někdo normální...
