Světla už dávno
zhasla
Samota prázdnotu
našla
Múza svého básníka
opustila
Chuť k úsměvu ho
přešla.
On sedí se mnou
v té noci
Jeho temné oči mě mají
v moci
Slova mu došla
už asi
Do duše nahlédne
mi radši.
Střípky svého srdce dáš mi
do rukou
Tiše pokyneš
mi hlavou
Pojďme utéct za ranní
mlhou
Tam kam lamači srdcí
nemohou.
Jako dvě ztracené
duše
Propleteme chladné ruce
naše
Poslední pohled do očí
ještě
A naše rty spojí se
věčně.
Tvůj dotek už z mé kůže nikdy
nezmizí
Nikdo mé hříchy nazpět
nevrátí
I když nás nikdo
nevidí
Oba víme, že se tohle mezi básníky
nesmí.
ČTEŠ
Tea for Two
PoesíaPro všechny pomalé dny. Pro všechny unavené básníky. Pro všechny zlomené srdce. *Titulní obrázek - Henn Kim
