I Need You ¤CZ YAOI ¤

3.

Kapitola má kolem 2 100 slov, což je jako dvě, takže si to užijte! ^^

Kaoru mě začal utěšovat a mamka jen se mnou tiše brečela. Kaoru to nakonec nevydržel a rozbrečel se taky, tak jsem ho objal, abychom se cítili alespoň o trošku líp....

---

Už byl večer. S mamkou jsme zjistili že já a Kaoru budeme muset být v jedné postely.... Mamka si našla práci, takže s penězmi teď starosti mít nemusíme...

Šel jsem se vysprchovat, teplá sprcha se po tomto náročném dni vážně hodí... "Sakra..." Zanadával jsem si. Zapomněl jsem si ručník a jediný člověk, který mi ho momentálně může podat je Kaoru....

"K-Kaoru?" Ozval jsem se po chvíli uvažování. "Ano?" Ozval se. "Zapomněl jsem si ručník, podáš mi ho prosím?" Mile jsem se zeptal. "Jistě!" Ozval se a po vteřince zaklepal. "Pojď." Řekl jsem jen a vzal si od něj ručník.

Kaoru zčervenal, což bylo hrozně roztomilé. "Copak?" Zasmál jsem se při pohledu na něj. "Nic." Odbyl mě a šel rychle pryč.

Zasmál jsem se a šel do pokoje. Stále jsem měl ručník jen kolem pasu, Kaoru byl celý červený a hlavu měl zabořenou v polštáři.

"Kaoru? V pohodě?" Zeptal jsem se trošku starostlivě. "J-Jo..." Zabručel. "To jsi nemohl říct, že jsi hned za dveřma? A na-nahý?!" Zabručel nespokojeně. "Vadí to? Jsme snad oba kluci, ne?" Udivil jsem se jen a začal se oblíkat, že jsem bi mu určitě říkat nebudu....

"No... Ne... Ale..." Neveděl co říct. "Copak?" Zeptal jsem se ho provokativně, bavilo mě to, když se choval takhle..

"Nepůjdeme někam....Třeba ven?" Navrhl nakonec. "Jo mohli bychom jít do restaurace na večeři..... Sami" Dodal jsem. "Ale už jsi se sprchoval a jedli isme předtím-" Namítal, ale nakonec jen kývl. Usmál jsem se. "Nachystej se za 20 min vyrážíme!" Zaradoval jsem se a šel jsem se formálně obléct.

---

"Můžeme?" Usmál jsem se. Neměl jsem sako ani nic takového, jen jsem se 'slušně' oblékl. "Ano." Souhlasil Kaoru a společně jsme se vydali do restaurace.

Dorazili jsme tam a objednali jsme si jídlo. "Všichni ruce nad hlavu! Tohle je přepadení!" Zařvali nějací chlápci s pistolemi. Všichni šli k zemi a já s Kaoruem taky jen jsem Kaorua schoval do objetí.

"Sakra... Furt se nám něco musí dít!" Naštval jsem se šeptem. Problém je, že tu i byl nějaký malý kluk.... Chudáček... "Dejte nám prachy!" Zařval ten největší z nich na jednoho z pracovníků v této restauraci.

Ten mu ale nechtěl dát prachy a proto ho bez slitování zabil, lidi začali řvát a tak se tu začalo střílet. Vzal jsem Kaorua pevně za ruku a nenápadně nás dostal ven, když ti chlapy nevnímali.

"Musíme zavolat policii!" Vyhrkl jsem jakmile jsme přeběhli silnic a schovali se za popelnice. "Jistě." Kývl Kaoru a už vytáčel číslo.

Mezitím co on volal, já jsem pozoroval toho malého kluka, bylo mi ho líto... Vyděl jsem jak zabili jeho rodiče, před jeho očima. Ten jeden už mířil na něj a já myslel že vystřelí, ale ten hlavní ho zastavil.

Něco na kluka mluvil a potom ho odvedl do dodávky co měl před restaurací, kluk byl v klidu....

"Každou chvílí tu budou." Vyrušil mě Kaoru. "Jo taky tě miluji..." Řekl jsem a když mi došlo co jsem to vlastně vypustil z úst tak jsem mírně zčervenal. "Um... Tedy...." Snažil jsem se rychle něco vymyslet, ale moc mi to nešlo.....

Kaoru se tiše zasmál a pak taky trošku zčervenal. "Myslel jsi to vážně, nebo jsi jen tak něco plácnul?" Zeptal se mě vážně. "No.... Popravdě.." Zarazil jsem se.