Čokoládový ráj❌

14.Kapitola

Sofia Gayle
Když William odjel tak jsem se vrátila zpět do domu. Dědeček usnul u televize a vůbec mu nevadilo co se dělo, s mužem před kterým mě varoval, vedle v místnosti. Byla jsem vlastně ráda, alespoň jsem se vyhnula zbytečným otázkám.
Co se to vlastně stalo? On mě políbil, pak znovu a pak já jeho. Copak jsem se úplně zbláznila? Je to cizí muž, vůbec nic o něm nevím a dovolím mu dělat takové věci. A pak to zvíře, ten kůň. Byl tak zvláštní, tak zvláštně děsivý, jako jeho pán. Dokonale se k sobě hodili.
Teď jsem momentálně ležela ve své posteli a nemohla jsem usnout. Pořád jsem na něj musela myslet. To co se stalo, ano, bylo to nečekané, ale já toho nelituju. Líbilo se mi to. Nebylo to stejné jako když se mě dotýkal Kristián, tohle bylo něco daleko silnějšího. Jako životní potřeba, jako potřeba dýchat nebo jíst. Zdálo se mi, že snad William hledal lék na svou nemoc a snad ho i našel právě ve mně. Tak silná byla ta touha mezi námi. Jako vysvobození od zlé kletby.
Zakroutila jsem hlavou. To byla hloupost, vždyť nežiju v pohádce.
Trvalo dlouho než jsem usnula a dokonce jsem úplně zapomněla na ten notes, který teď ležel na mém nočním stolku, ale nakonec jsem se stejně oddala spánku.

Ocitla jsem se v mně moc dobře známé krajině. Byl to les kolem vesnice, jen byl teď zářivější než dřív. Světlo měsíce a hvězd se odráželo od listů stromů a všeho kolem. I když byla noc, viděla jsem velice jasně.
,,Sofio." oslovil mě ženský hlas a já se otočila. Byla to vysoká dáma s velice přísným obličejem. Dlouhé, úzké, černé šaty jí obepínaly dokonale štíhlé tělo a černé vlasy se jí vlnily až po ramena ve velkých vlnách.
,,Vy mě znáte?" zeptala jsem se.
,,Jistě, že znám. Proto jsem přeci tady ty husičko."
Zamračila jsem se, vůbec se mi nelíbilo jak se mnou mluvila a jak povýšeně se na mě dívala.
,,Poslyšte dámo, nevím kdo jste, ale nechci abyste se mnou takhle mluvila." řekla jsem rázně a ta ženská se rozesmála. Odhalila při tom své zuby a když jsem si uvědomila tu skutečnost, že má špičáky větší než normální lidi, ucouvla jsem.
,,Co jste zač?" zeptala jsem se roztřeseným hlasem, i když odpověď jsem nejspíš znala.
,,Chci aby ses od Williama držela co možná nejdál. Jestli to neuděláš, zničím tebe i jeho. To si pamatuj, ty chudinko!" rozkřičela se na mě a já zatnula ruce v pěst. Možná to byla upírka, ale nebude mi tady rozkazovat co mám a nemám dělat a ještě mi vyhrožovat.
,,Proč myslíte, že vás poslechnu?" zeptala jsem se vzdorovitě a ta ženská ke mně udělala pár pomalých, elegantních kroků, při kterých se jí vlnily boky. Skoro to vypadalo, že se nohama snad ani nedotýká země. Jako důkaz toho, že se jí nebojím jsem hrdě vystrčila bradu, neměla jsem z ní přímo strach, byla to jen opatrnost, ale i tak jsem nechtěla aby to na mně poznala.
Když došla až ke mně, naklonila se blízko mého obličeje. Neustoupila jsem.
,,William je stejný jako já, to brzy zjistíš. A možná na vlastní kůži." zašeptala mi do ucha a následující události se odehrály až příliš rychle než abych si je mohla do detailu zapamatovat.
Koutkem oka jsem zahlédla jak otevírá pusu a ve vteřině kdy se mě chystala kousnout se kolem nás mihl černý stín a odhodil tu ženu daleko ode mě.
Tím jak nás od sebe odstrčil jsem ztratila rovnováhu a spadla jsem na zadek.
Byla jsem zmatená. Co se to jako stalo? Co se to chystala udělat? Proč jsem se sama nebránila a stála jsem jako poslušná ovečka? A co byl ten stín?
Na poslední otázku jsem dostala odpověď hned jak se ke mně černý stín otočil čelem. Nebyl to jen tak nějaký stín, byla to postava může. Může kterého jsem znala. Nebo jsem si to alespoň myslela.
Byl to William. William s obrovskými špičáky, rudýma očima a fialovými stíny pod nimi.

Vykřikla jsem a byla jsem si jistá, že mě můj křik i probudil z té hrozné noční můry.
,,Bože, můj bože, byl to jen sen, jen sen..." sípala jsem posazená na posteli s rukou na hrudníku, protože moje srdce chtělo mermomocí pryč z mého roztřeseného těla.
,,Jen sen...byl to jen hloupý sen..." opakovala jsem si dál abych se uklidnila, ale vůbec to nepomáhalo.
Podívala jsem se ven z okna, už svítalo a nemělo proto cenu, pokoušet se znovu usnout. Vylezla jsem z postele a na roztřesených nohou jsem došla až do koupelny. Teplá sprcha by mi měla pomoci.
S tou myšlenkou jsem ze sebe svlékla propocené pyžamo a vlezla jsem do sprchového koutu.

I když mi teplá voda opravdu pomohla, nemohla jsem přestat myslet na ten sen. Kdo byla ta ženská? A William...ten jeho výraz, oči a zuby. Otřásla jsem se při té vzpomínce. Byl to upír, to bylo jisté, ale vždyť to byla hloupost. Nemohlo to být skutečné, byl to jen sen...a přesto se zdál být tak opravdový. Nemohla jsem přeci přehlédnout něco co by na to ukázalo, o upírech vím všechno. Nepokoušel se mě kousnout a ani slunce mu nevadilo.
Jakmile jsem vypnula proud vody a vylezla jsem ven ze sprchy zakroutila jsem hlavou a usmála jsem se. Byla to hloupost, moje hlava si se mnou prostě jen hrála. Byl to jen sen, nic jiného. Hloupý sen.
,,Sofio? Copak děláš vzhůru tak brzy?" ozval se za dveřmi koupelny dědeček. Omotala jsem si mokré vlasy ručníkem a jakmile jsem si přes hlavu přetáhla triko a oblékla si kalhoty, otevřela jsem dveře.
,,Měla jsem zlý sen, myslela jsem, že mi sprcha pomůže, ale pořád na něj musím myslet. Bylo to...hodně skutečné." vysvětlila jsem mu důvod mého brzkého vstávání a dědeček se zatvářil velice zvláštně. Jako kdyby něco věděl, ale nechtěl mi to říct.
,,Dědečku, tys znal Oskara? Williamova bratra?" vzpomněla jsem si, třeba by mi o jeho rodině mohl říct víc.
,,No ano, ale já...Sofio, já bych ti tyhle věci neměl říkat. Jsem si jist, že ti to William řekne sám."
Zamyšleně a trochu nervózně se u toho tahal za vousy.
To je sice hezké, že mi to William možná řekne sám, ale já za ním budu moct a odpoledne. Jak to do té doby mám vydržet? Potřebuju se ho zeptat na tolik věcí, ale mám také strach. Strach z toho, že by ten sen mohl být skutečný.
,,Dobře dědečku, půjdu udělat něco k snídani a pak si zalezu do obchodu. Co máš dnes v plánu ty?" usmála jsem se nakonec. Nemělo cenu se tím teď zabývat.
,,No, včera tu někdo experimentoval a myslím, že by tu čokoládu měli ochutnat i ostatní. Dám jí do forem a pak jí zanesu tam kam mně nohy ponesou." usmál se pro změnu on a já se začervenala. Úplně jsem na tu čokoládu zapomněla a ani jsem se na ní Williama nezeptala.
,,Dědečku a nemohla bych jít já?" napadlo mě a dědeček na mě přimhouřil oči. Jistě mu došlo co mám v plánu.

♡♡♡
Ahojky tak jak se máte?
Já už jsem na tom trochu líp...I když pořád to není na 100%.
Máte tu další kapitolu :)
Kdo myslíte že byla ta žena?
A bude William opravdu upír nebo si jen Sofia výmyšlí vlastní teorie?
:)
Další kapitolu čekejte V pondělí 3.4.2017.
Beatrisie Rosseau
♡♡♡