Život ve snech

pomsta

Tom vyšel ze školy a po cestě si četl seznam, co dostal od Kláry.
Ona chce někoho unést? Pomyslel si, ale i přes jeho děsivou myšlenku šel do obchodu, kde nakoupil, co bylo na seznamu.
Pokračoval domů, kde svůj nákup uložil do tašky,  která odteď sloužila, jako zlodějský vak. Čas si krátil učením a přemýšlením nad tím, co má jeho trefená kamarádka v plánu. Což ho svým způsobem i děsilo.

Řekl si, že podle toho seznamu bude lepší, když si zamkne a vyplíží se ven oknem, aby máma o ničem nevěděla a myslela si, že je celou tu dobu v pokoji. Došel ke Klářině domu  a ta na něj už netrpělivě čekala u otevřeného okna. Hodila mu batoh a on měl, co dělat, aby ho chytl. Zatímco chytal batoh, Klára přeskočila z parapetu na větev stromu, která rostla přímo u jejího okna.

Ze stromu už se jí lezlo dolů snáz a z poslední větve mu skočila na záda. Pod tíhou obou batohů a nečekaného nákladu na zádech, Tom upadl do trávy a Klára měla, co dělat aby nevzbudila rodiče svým smíchem.
Slezla z Toma a ten se začal otřepávat, protože jeho oblečení bylo pokryto listím.
Společně se vydali k domu Jirky a Klárka mu zatím řekla, co mu provedou. Tom se sice bál, ale uvědomil si, že to může být dobrý způsob jak se mu pomstít. Než došli k jeho domu, tak na sebe skrz tmu ani neviděli. Pak jako Jeníček a Mařenka uviděli zářit světlo z jeho pokoje. ,,Vidíš ho?". Zeptal se a Klára začala vytahovat dalekohled z tašky, aby měla lepší rozhled.

,,Myslím že tam není.Pojď, půjdeme oknem, zdá se mi že je pootevřené" odpověděla.
Vlezli dovnitř a opravdu nikde nikdo nebyl. ,,Toho musíme využít, ale nejdřív se musíme někde schovat". Podívali se okolo a oba měli stejný plán, tím byla skříň. ,,Co kdybych ti vlezl za krk a nějak bychom se tam poskládali?".
,,To chceš nacvičovat klaunské představení? Schovej se pod postel a pššt, chvíli to bude trvat".Tom protestně vlezl pod postel a oba čekali, až přijde a usne.
Po dlouhém čekání, Kláru, která už usnula ve skříni, vzbudil hluk, když se Jirka plížil do pokoje. Když ulehl na postel, ihned se pod tíhou jeho váhy prohnula a Toma trošku přimáčkla k podlaze, za což byl rád, že jen to, radši si nepředstavoval, co by se dělo, kdyby ho tam našel.
Když Jirka začal chrápat, zjistili, že je jejich čas. Ze skříně se ozvalo:,,Ještě že není taková princezna na hrášku". Což Jirku pobavilo, ale věděl že si musí pospíšit. 

Vzali kuličky a vysypaly mu je kolem postele, pak vzali toaleťáky a ty mu rozházeli po celém pokoji, vzali depilační vosk dali mu ho na obočí, toho naštěstí ještě neprobudilo tak mu slepili nohy k sobě a ruce k posteli izolepou. ,,Běž k němu a až to dokreslím, tak mu ztrhneš jedno obočí a budeme muset, co nejrychleji zmizet". Stoupl si k němu a ona mu začala přes celou zeď kreslit kosočtverec, jak ho dokreslila, došla k oknu. Jirka mu ztrhl obočí a následoval Kláru, která už vyskakovala oknem. Jirka chtěl běžet hned za nimi, ale nedokázal se odlepit od postele.

Oba začali utíkat přes nejtemnější ulice a uličky až měli úplnou jistotu, že jsou daleko od jeho domu, tak zmírnili krok a začali se škodolibě usmívat.
Musíme rychle domů, ať nejsme tak nápadní, zavelel Tom a šli domů. Když došli pred Klářin dům, tak ho obejmula a jako Tarzan vyšplhala po stromě zpátky do svého pokoje. Tom se taky vydal domů ale se šplháním to měl o něco lehčí, jelikož měl přichystaný žebřík u svého domu. Jakmile vylezl nahoru, žebřík trochu posunul a zkopnul aby to vypadalo, že jen zklouznul ze stěny domu.