Nabíječ

Kapitola 3

Než se Clive zklidnil a přestal se svým kocouřím toužením, bylajsem naprosto vyčerpaná a dokonale probuzená. Do zazvoněníbudíku mi zbývala jen hodina a taky mi došlo, že příděl spánku jsem sivybrala už úplně celý. Mohla jsem klidně rovnou vstát a udělat si něcok snídani."Hloupá číčo," obořila jsem se na zeď za sebou a přešla z ložnice doobýváku. Pustila jsem si televizi, zapnula kávovar a sledovala právězačínající svítání, které mi nakukovalo do oken. Když se mi Clive otřelo nohy, zakoulela jsem očima."Najednou o mou něhu stojíš, co? Po tom, cos mě v noci odkopl kvůliPurině? Ty jsi ale lotr, Clive," reptala jsem. Pak jsem natáhla nohua podrbala ho patou.Clive se svalil na zem a začal se přede mnou předvádět. Moc dobře věděl,že takovému pózování neodolám. Zasmála jsem se a poklekla k němu."Jo, jo, já vím. Miluješ mě jenom proto, že tě živím," povzdychla jsemsi a polaskala ho na bříšku.S Clivem v patách jsem se vrátila do kuchyně a nasypala mu krmenído misky. Když už měl, co potřeboval, rázem na mě zapomněl. Cestoudo sprchy jsem uslyšela šramot na chodbě. Jako Šmírující Caroline, kteroujsem se velice rychle stala, jsem natlačila oko na kukátko, abych sepodívala na souseda a Purinu.Simon byl krytý dveřmi svého bytu, takže jsem mu neviděla doobličeje. Purina stála na chodbě a on jí rukou zajížděl do dlouhých vlasů.I přes proklaté dveře jsem naprosto jasně slyšela její kočičí vrnění."Mmm, Simone, v noci to bylo... mmmm," předla a opírala se o jehodlaň, která se jí právě tiskla na tvář."Pro mě taky. Líp bych náš večer a dnešní ráno nepopsal," proneslhlubokým hlasem a oba se rozchichotali.Pěkný. Takže další dvourázovka."Zavoláš mi, až se vrátíš do města?" zeptala se, zatímco jí Simonodhrnoval vlasy z obličeje. Z obličeje, který prozrazoval čerstvé ukojení.Takový mi chyběl.˘"Na to se spolehni," odpověděl a pak ji stáhl zpátky do dveří pro něco,co se pravděpodobně podobalo zabijáckému polibku. Purina zvedlanohu jako při pózování. Zakoulela jsem očima, ale bolelo to. Chápejte,pravé oko jsem totiž měla namáčknuté na kukátku."Dasvidania," zašeptala svým exotickým přízvukem. Ten se najednou,když nevřískala jako kočka v říji, zdál mnohem hezčí."Čau," usmál se Simon a nato Purina ladně odkráčela pryč.Různě jsem se natahovala, abych ho ještě zahlédla, než zajde zpátkyk sobě, ale marně. Zase mi unikl. Musela jsem si přiznat, že po tomvšem plácání a mňoukání jsem umírala touhou spatřit, jak ten Simonvlastně vypadá. V sousedním bytě docházelo ke skutečným sexuálnímorgiím, jen jsem nechápala, proč by měly narušovat moje spací návyky.Odlepila jsem se od dveří a šla do sprchy. Pod vodou jsem přemítala, coasi tak způsobí, že se ženská rozmňouká.Kolem půl osmé jsem naskočila do taxíku a v hlavě si projela, co měten den čeká. Měla jsem se setkat s novým klientem, měla jsem doladitpár podrobností na projektu, který jsem zrovna dodělala, a měla jsemzajít na oběd se svou šéfovou. Při myšlence na Jillian jsem se muselaculit.Jillian Sinclairová stála v čele vlastní designérské firmy, do kteréjsem měla to štěstí nastoupit během posledního ročníku univerzity nastáž. Jillian, které táhlo na čtyřicet, ale vypadala na třicet, se v oboruprosadila už na samém počátku své kariéry. Šla proti zvyklostem, patřilamezi první, kdo smetli ze stolu starožitný styl Shabby Chic, velmibrzy začala udávat trend a hlásala návrat decentních odstínů a geometrickýchpotisků "moderního" vzhledu, který právě frčel. Po skončenístáže mě zaměstnala a poskytla mi nejlepší zkušenosti, jaké si můžemladý designér přát. Byla odvážná, bystrá, měla zabijácký instinkta ještě zabijáčtější oko pro detail. Ale co bylo na práci pro ni nejlepší?S Jillian byla sranda.Když jsem vyskočila z taxíku, prohlédla jsem si své "pracoviště"zvenku. Jillian Designs sídlilo v Russion Hill, nádherné části města plnépohádkových vil, klidných ulic a fantastických výhledů z nejvyššíchvrcholků. Několik rozlehlejších starých domů se přeměnilo na obchodníobjekty a naše budova byla jedním z nejhezčích.Při vstupu do kanceláře jsem spokojeně vydechla. Jillian chtěla, abysi každý designér navrhl svůj prostor sám. Byl to taky způsob, jak potenciálnímklientům ukázat, co mohou očekávat. Já jsem si své pracovníprostředí promyslela opravdu dobře. Tmavě šedé zdi zvýrazňovalysemišové lososové závěsy, psací stůl byl z tmavého ebenu a křesílkaměla jemné hedvábné čalounění v barvách zlata a champagne. Místnostpůsobila klidně a vznešeně, ovšem s příměsí rozmaru, který zajišťovalamoje sbírka reklamních plakátů z třicátých a čtyřicátých let narajčatovou omáčku Campbell's Soup. Našla jsem jich celý svazek v jednomvýprodeji, všechny vystřižené ze starých čísel časopisu Life. Nechalajsem si je zapaspartovat a zarámovat a pohled na ně mě vždyckyrozesmál.Několik minut jsem strávila likvidováním květin z předchozího týdnea aranžováním nových. Každé pondělí jsem se stavovala v blízkémobchůdku a vybírala si kytici pro nadcházející týden. Květy se měnily,ale barvy spadaly víceméně do stejné palety. Nejvíc se mi líbila sytěoranžová a růžová, broskvová a teple zlatá. Tentokrát jsem zvolila krásnékorálové hybridní čajové růže s okraji v malinovém odstínu.Potlačila jsem zívnutí a posadila se ke stolu, abych se připravila napracovní den. Vtom jsem zahlédla Jillian, jak honem prochází kolem,a tak jsem na ni zamávala. Vrátila se a strčila hlavu do dveří. Jako vždydokonale upravená, k tomu vysoká, štíhlá a rozkošná. Měla na sobě celkemobyčejnou černou halenku k bokům, ale vysokými fuchsiovýmilodičkami s otevřenou špičkou tomu dodala ten správný odvaz. Jillianbyla šik."Nazdar, holka! Jak je v bytě?" zeptala se, když už seděla na křesílkupřede mnou."Skvěle. Ještě jednou díky! Tohle ti nebudu moct nikdy oplatit. Jsinejlepší," rozplývala jsem se.Jillian si právě rekonstruovala dům v Sausalito a mně přenechala dopodnájmu pronajatý byt, ve kterém bydlela od doby, co se přistěhovalado města. Ve srovnání s běžnými nájmy ve velkoměstě jsem ho dostalaza hubičku. Majitel stanovil až nehorázně nízkou cenu. Chystala jsemse na Jillian chrlit dál, ale zarazila mě mávnutím ruky."Pšt, to nic není. Vím, že bych se ho měla zbavit, ale bylo to moje prvnísamostatný bydlení, a kdybych ho pustila, asi by mi to utrhlo srdce!Kromě toho se mi líbí představa, že v něm zase někdo bydlí. Ta čtvrť jepřece úžasná," usmála se.Potlačila jsem další zívnutí, což jí neuniklo."Caroline, je pondělí ráno a ty už zíváš?" pokárala mě.Zasmála jsem se. "Kdys tam spala naposled, Jillian?" Podívala jsem sena ni přes okraj svého šálku s kávou. Ten den to byl už můj třetí. Jakobych chodila po ochutnávkách."Páni, to už je dlouho. Snad před rokem? Benjamin byl pryč a já jsemtam ještě měla postel. Někdy jsem zůstávala na noc ve městě, když jsemdělala přesčas. Proč se ptáš?"Benjamin byl její snoubenec. Sám se vypracoval na milionáře, investorrizikového kapitálu a setsakramentský krasavec. Já i moje kámoškyjsme se do něj zabouchly až po uši."A z vedlejšího bytu jsi nic neslyšela?" zajímala jsem se."Ne. Myslím, že ne. Co jako?""Hmm, prostě zvuky. Pozdně noční zvuky.""Když jsem tam spala já, tak ne. Nevím, kdo tam teď bydlí, ale stěhovalse tam někdo nový. Tak loni asi? Nebo rok předtím? Nikdy jsem honepotkala. Proč? Co přesně jsi slyšela?"Zrudla jsem jako rajče a usrkla si kávy."Počkej moment. Pozdně noční zvuky? Caroline? Fakticky? Tys slyšelanějakou intimní chvilku?" ponoukala mě.Bouchla jsem hlavou do stolu. Ó bože. Flashbacky! Už žádné bouchání.Mrkla jsem se na Jillian, která se smíchem zaklonila hlavu."Ježiši, Caroline. To jsem netušila! Poslednímu sousedovi, na kterýhosi vzpomínám, bylo něco přes osmdesát a jediný, co ke mně z jeholožnice kdy dolehlo, byly pořád dokola ty samý westerny. Když na to alemyslím, slyšela jsem je vážně hodně dobře..." Hlas se jí vytratil."No, tak westerny momentálně přes zdi nedoléhají. Doléhá přes něrovnou sex. A žádnej něžnej nebo nudnej. Tady mluvíme o... zajímavýmsexu," culila jsem se."Co jsi slyšela?" zeptala se Jillian s rozzářenýma očima.Je jedno, kolik vám je nebo z jakého pocházíte prostředí, ale existujídvě všeobecné pravdy. Vždycky nás rozesměje... plynatost, když k ní dojdev nesprávnou chvíli, a vždycky jsme zvědaví, co se děje v ložnicíchjiných lidí."Jillian, fakticky, něco takovýho jsem ještě nikdy neslyšela! Prvnínoc tak strašně bušili do zdi, že mi z poličky spadl obrázek a praštil mědo hlavy!"Jillian vykulila oči a naklonila se přes stůl blíž. "Nekecej!""Nekecám! A pak... kristepane, slyšela jsem plácání na zadek." Mluvilajsem se svou šéfovou o výprasku na holou. Už chápete, proč svoupráci miluju?"Neee," vydechla Jillian a obě jsme se rozhihňaly jako školačky."Áááno. A posunul mi postel, Jillian. Normálně ji odšoupnul! Druhejden ráno jsem pak Prdelku viděla, když odcházela.""Ty jí říkáš Prdelka?""To si piš! A včera v noci...""Dvě noci za sebou! Dostala Prdelka zase naplácáno?""Kdepak, včera v noci jsem měla tu čest s hříčkou přírody, kteroujsem pojmenovala Purina," pokračovala jsem."Purina? To nechápu," zamračila se Jillian."Ruska, kterou můj soused rozmňoukal."Jillian se znovu rozesmála, což přilákalo Stevea z účtárny, který strčilhlavu do dveří."O čem to tady, vy dvě slepice, kdákáte?" zajímal se a potřásal přitomhlavou."O ničem," odpověděly jsme zároveň a znovu vyprskly."Dvě ženský za dvě noci, to je působivý," vzdychla Jillian."Prosím tě, působivý? Ale prd. Je to gigolo, tak je to.""Týjo. Víš, jak se jmenuje?""Jasně že vím. Jmenuje se Simon. Prdelka a Purina to totiž pořádvyřvávaly dokola. Slyšela jsem je dokonce i přes to bušení... Stupidnínabíječ," zamručela jsem.Jillian se na chvíli odmlčela a pak se zazubila. "Simon Nabíječ, to jedobrý!""Jo, tobě se to líbí. Ty nemáš kocoura, co se snaží přes zeď spářits Purinou," zaúpěla jsem žalostně, položila hlavu zase na stůl a nechalaji tam, zatímco jsme se dál chechtaly."Dobře, tak zpátky do práce," zavelela nakonec Jillian, když si utíralaslzy z očí. "Potřebuju, abys dneska získala ty nový klienty. V kolik majípřijít?""Jo, pan a paní Nicholsonovi tu budou v jednu. Připravila jsem proně prezentaci i plány. Myslím, že se jim můj návrh na předělání ložnicebude líbit. Připojíme jim k ní i salonek a úplně novou koupelnu. Vypadáto vážně skvěle.""To věřím. Probereš se mnou svoje nápady u oběda?""Jasně, už se těším," souhlasila jsem, zatímco Jillian mířila ke dveřím."Víš, Caroline, pokud se ti tuhle zakázku podaří získat, firmě to hodněprospěje," řekla a upřeně na mě pohlédla přes žíhané brýle."Jen počkej, až uvidíš, co mám v plánu s jejich novým domácím kinem.""Nicholsonovi nemají domácí kino.""Zatím ne," zdůraznila jsem s nadzdviženým obočím a ďábelskýmúsměvem."Pěkný," ocenila Jillian a odešla za svou prací.Nicholsonovi byli rozhodně dvojicí, kterou jsem si přála. A nejenjá. Před rokem Mimi pomohla Natalii Nicholsonové, zámožné dáměs modrou krví, znovu uspořádat kancelář. Když vyvstala otázka designuinteriéru, Mimi doporučila mě a já jsem okamžitě začala s plány narekonstrukci jejich ložnice.Nabíječ. Pche.* * *"Fantastické, Caroline. Prostě fantastické," rozplývala se Natalie,zatímco jsem je s manželem vyprovázela ke dveřím. Procházení plánůnám zabralo skoro dvě hodiny a po domluvě na několika bodech se námvyklubal senzační projekt."Takže podle vás jste pro nás ta správná designérka?" zeptal se Sama v očích mu zajiskřilo. Přitom svou ženu objímal kolem pasu a pohrávalsi s jejím culíkem."To mi řekněte vy," poškádlila jsem ho na oplátku a usmála se naoba."My vám tenhle projekt svěříme moc rádi," řekla Natalie, když mipotřásala rukou.V duchu jsem se uznale poplácala po rameni, ale navenek jsem se dáltvářila klidně."Výborně. Už brzy se vám ozvu a všechno si pěkně časově rozvrhneme,"ujistila jsem je a podržela jim dveře.Vyšla jsem za nimi před kancelář a ještě jim zamávala. Pak jsem dveřepustila, aby se za mnou samy zabouchly. Významně jsem se podívalana Ashley, naši recepční. Ta nadzvedla obočí a já ji napodobila."Takže?" vyzvídala."Máme to," vydechla jsem a obě jsme zaječely. Jillian sešla dolů právěve chvíli, kdy jsme spolu s Ashley tančily, a utnula nás."Co se to tady sakra děje?" zabručela, ale s úsměvem."Nicholsonovi si najali Caroline!" zapištěla Ashley."Šikovná." Jillian mě nakrátko objala. "Jsem na tebe pyšná, holka,"zašeptala a já se celá rozzářila. Jako zatracený sluníčko.Dotančila jsem zpátky do své kanceláře, a když jsem byla u pracovníhostolu, lehce jsem do něj bouchla a zavrtěla přitom zadkem. Pak jsemse posadila, zatočila se na křesílku a zadívala se ven na záliv.Dobrá práce, Caroline. Dobrá práce.* * *Ten večer jsem šla oslavit svůj úspěch s Mimi a Sophií a nejspíš jsemto trochu přehnala s margaritami. Dala jsem si taky pár panáků tequily,a když mě kamarádky vedly do mého patra, ještě jsem si olizovala zezápěstí už neexistující sůl."Sophie, ty seš tak krásná. Viď, že to víš?" broukala jsem Sophii doucha, zatímco jsem na ní visela cestou nahoru do schodů."Ano, Caroline, jsem krásná. Nemusíš vyslovovat, co je nad sluncejasný," přiznala Sophia. Samozřejmě že si byla svým vzhledem jistá, přisvé výšce metr osmdesát a s ohnivě rudými vlasy.Mimi se zasmála, a tak jsem se otočila na ni."A ty seš, Mimi, nejlepšejší kámoška. Seš tak drobounká! Vsadím se,že by ses mi vešla do kapsy," chechtala jsem se a snažila se najít kapsu.Mimi byla malá Filipínka s karamelovou pletí a těmi nejčernějšími vlasy,jaké si dovedete představit."Měly jsme ji od chlastu odříznout hned, jak ze stolu zmizelo guacamole,"brblala Mimi. "Už nikdy jí nedovolíme, aby pila bez jídla."Vytáhla mě do zbývajících schodů."Nemluv o mně, jako kdybych tady nebyla," postěžovala jsem si a přitomsi sundala bundu. Chystala jsem se i na halenku."Dobře, dobře, ale snad se nebudeme svlíkat na chodbě, ne?" houklaSophia a sebrala mi z kabelky klíče, kterými pak odemkla dveře. Jak měk nim strkala, pokusila jsem se ji políbit na tvář."Smrdíš tequilou a potlačeným sexem, Caroline. Slez ze mě," zasmálase Sophia a otevřela. Cestou do ložnice jsem na parapetu zahlédlaClivea."Ahoj Clive. Jak se má můj chlapák?" zapěla jsem.Kocour se na mě koukl a pak důstojně odkráčel do obýváku. Tímpožití alkoholu své paničky neschválil a panička na něj vyplázla jazyk.Skočila jsem do postele a sledovala holky mezi dveřmi. Šklebily se způsobem,který říkal "ty jsi opilá a my ne, takže tě odsuzujeme"."Nehrajte si na světice, dámy. Mockrát jsem vás viděla mnohemožralejší," poznamenala jsem a po blůzce jsem odhodila i kalhoty.Proč jsem si na nohách nechala lodičky, vám nepovím, ani kdybystemě mučili.Holky odkryly peřinu, já si zalezla pod ni a zůstala na ně zírat. Přikrylymě tak dobře, že jediné, co ze mě lezlo ven, byly moje oči, nosnídírky a rozcuchané vlasy."Proč se celej pokoj točí? Co jste to sakra s Jillianiným bytem udělaly,vy dvě? Zabije mě, jestli si to rozházím s majitelem!" fňukala jsema úpěla při pohledu na pohybující se místnost."Pokoj se netočí. Uklidni se," uchichtla se Mimi, sedla si ke mněa něžně mě poplácala po rameni."A to bouchání? Co to tady sakra bouchá?" zašeptala jsem Mimi dopodpaží, které jsem nato očichala, a pochválila jí výběr deodorantu."Nic tady nebouchá, Caroline. Ježiši, tys toho musela vypít víc, nežjsme si myslely!" zvolala Sophia a posadila se do nohou postele."Ne, Sophie, já to slyším taky. Ty to neslyšíš?" ztišila Mimi hlas.Sophia se odmlčela a všechny tři jsme nastražily uši. Vtom se ozvalozřetelné bouchnutí a vzápětí neklamné zasténání."Koťátka, držte se. Přichází Nabíječ," zahlásila jsem.Sophia a Mimi vykulily oči, ale zůstaly potichu.Bude to Prdelka? Purina? V očekávání, že půjde o tu druhou, vstoupildo místnosti Clive a vyskočil k nám na postel. Se zájmem upíral očkana zeď.Všichni čtyři jsme seděli a vyčkávali. Jen stěží můžu popsat, čemujsme byli vystaveni tentokrát."Ó bože."Buch."Ó bože."Buch buch.Mimi a Sophia pohlédly na Clivea a na mě. My jsme jen nevinněpotřásli hlavami - oba, no vážně. Na Sophiině tváři se pomalu rozprostřelúsměv. Zaměřila jsem se na ženský hlas, co procházel zdí. Zněljinak... Byl hlubší a, no, nedařilo se mi zachytit, co říká. Nebyla toPrdelka ani Purina..."Mmm, Simone―hihi―přesně―hihi―tam―hihi-hihi."Cože?"Ano, ano―frk―ano! Šoustej, šoustej―hihi-hyjé―šoustej, ano!"Ona se hihňala! Ta sprosťačka. Ta hihňa jedna!Zatímco se takhle hihňala a frkala na cestě za čímsi, co se zdálo jakofantastické vyvrcholení, my tři jsme se chichotaly společně s ní. Clive,kterému hned došlo, že se jeho milovaná neukáže, prchl do kuchyně."Co to sakra je?" zašeptala Mimi s očima vytřeštěnýma jako tenisáky."Sexuální tortura, kterou musím snášet dneska už třetí noc. To sineumíte ani představit," zabručela jsem stále pod vlivem tequily."To už smíška u sousedů ojíždějí třetí noc?" vyjekla Sophia a rukou sirychle zakryla pusu. Za zdí se ozval další sténavý smích."To ne, sakra. Tuhle slyším poprvý. První noc mě vzbudila Prdelka.Zlobivá, moc zlobivá holka, co potřebovala naplácat. A včera potkal Clivesvou životní lásku, když vedle debutovala Purina...""Proč Purina?" přerušila mě Sophia."Protože když se udělala, mňoukala," vysvětlila jsem a schovala sepod deku. Začala jsem ztrácet zájem, protože se mi pomalu připomínalnedostatek spánku, který se nahromadil od chvíle, co jsem se do tohohledoupěte zhýralostí přistěhovala.Mimi se Sophií mi stáhly peřinu z obličeje zrovna ve chvíli, kdybuchta za zdí vykřikla: "Ó bože, to je... to je-hahahaha―krása!""Chlápek odvedle dokáže ženskou rozmňoukat?" žasla Sophia s jednímnadzvednutým obočím."Vypadá to tak," ušklíbla jsem se a vtom mě polila první vlna nevolnosti."Proč se tak směje? Copak by se někdo při takovýhle souloži smál?"zeptala se Mimi."To netuším, ale je pěkný, že ji to tak baví," odpověděla Sophia, a kdyžk nám od sousedů dolehl neobyčejně hlasitý řehot, rozesmála se taky.Běž s tím řehtáním už někam..."Vidělas toho chlápka?" zajímala se Mimi s očima ještě pořád upřenýmana stěnu."Ne, ale pracuju na tom přes kukátko.""To je fajn, že si tady aspoň jedna díra užívá," zamručela Sophia.Zůstala jsem na ni civět. "Jak kouzelné, Sophie. Zahlídla jsem muhlavu zezadu, to je celý," ohradila jsem se a zase se posadila."Týjo, tři ženský za tři noci. Ten má ale výdrž," ocenila Mimi a nepřestávalas ohromením sledovat omítku."Spíš je to nechutný, tak je to. Nemůžu se ani pořádně vyspat! Mojeubohá zeď!!" zakvílela jsem, když jsem uslyšela jeho hluboké zasténání."Tvoje zeď? Co s tím má společnýho tvoje...," namítla Sophia, ale jájsem ji zadržela zvednutou rukou."Počkej a uvidíš," varovala jsem ji. Simon vyrazil do finále.Zeď se začala rytmicky otřásat a ženské hihňání nabíralo na síle.Sophia a Mimi na mě pohlédly s otevřenými ústy, ale já jen pokrčilarameny.Podle toho, jak Simon vzdychal, jsem poznala, že se blíží do cíle.Vtom ho ale přehlušila jeho noční společnice."Ó―hihi―to je―hihi―ono―hihi―nepře―hihi―stávej―hihi―nepře―hihi―stávej―hihi―ó―hihi-frk―bože―hihi-hihi-frk-frk―nepře―hihi―stávej!―hihi."Prosím. Prosím. Prosím, přestaň.Hihi-smrk.A s posledním zahihňáním a zasténáním se rozprostřelo ticho.Sophia a Mimi hleděly jedna na druhou, až Sophia řekla: "Ó.""Můj," dodala Mimi."Bože," dokončily sborově."A kvůli tomuhle nemůžu spát," povzdychla jsem si.Zatímco jsme se všechny tři po Hihně dávaly dohromady, Clive sevrátil a začal si v rohu pohrávat s klubíčkem.Hihňo, myslím, že tebe nenávidím ze všech nejvíc...