Nabíječ

Kapitola 4.

Několik následujících nocí byl slastný klid. Žádné bušení, plácání,mňoukání ani hihňání. Snad jen Clive se cítil sem tam trochuopuštěný, ale jinak nám bylo v bytě skvěle. Potkala jsem pár sousedů,mezi nimi Euana a Antonia, kteří bydleli v patře pode mnou. Simonajsem od té noci s Hihňou neslyšela ani neviděla, a ačkoli jsem byla zanerušený spánek vděčná, zároveň mě zajímalo, kam se ztratil. Euana Antonio mi to velice rádi osvětlili."Zlatíčko, počkej, až uvidíš našeho drahého Simona. Ten kluk jekus!" zvolal Euan. Antonio mě chvíli předtím odchytil na chodbě, kdyžjsem se vracela z práce, a do vteřinky mi obstaral koktejl."No jo. Je to fešák! Kdybych byl jen o pár let mladší," naříkal Antonioa přitom se ovíval, zatímco Euan na něj hleděl přes svou Bloody Mary."Kdybys byl o pár let mladší, tak co? Prosím tě. Do Simonovy ligy byses nikdy nedostal. Simon je filet mignon a my dva, přiznej si to, lásko,jsme spíš buřty s cibulí.""Však bys viděl," uchichtl se Antonio a demonstrativně olízl řapíkceleru."Ale no tak, pánové. Radši mi o něm něco prozraďte. Musím přiznat, žepo jeho show minulý týden jsem docela zvědavá, kdože mi to buší do zdi."Když mi došlo, že z nich nedostanu nic, dokud jim neřeknu o Simonovýchnočních radovánkách, všechno jsem jim vyzvonila. Při mémlíčení událostí mi očima viseli na rtech jako tlouštíci na dortech. Povědělajsem jim o dámách, které Simon tak něžně pomiloval, a oni mi zasedoplnili pár mezer.Simon byl fotograf na volné noze a cestoval po celém světě. Sousedéodhadovali, že byl právě pryč kvůli zakázce, což vysvětlovalo můj klidnýspánek. Pracoval pro Discovery Channel, Cousteau Society, NationalGeographic... samá známá jména. Za své práce byl i oceněn a před párlety fotil dokonce nějaký čas ve válce v Iráku. Když býval na cestách,nechával auto na parkovišti za domem. Starého, otlučeného RangeRover Discovery, takový ten typ vozidla, co můžete potkat v africkébuši. Ten typ, který dneska řídí mladí a úspěšní kravaťáci ve městech.˘ ˘To, co mi Euan a Antonio svěřili o Simonově autě a práci, jsem sispojila s Mezinárodním domem orgasmů na druhé straně zdi a začaladávat dohromady profil muže, kterého jsem měla teprve spatřit. Lhalabych, kdybych tvrdila, že jsem na ten den nebyla čím dál zvědavější.Jednou pozdě odpoledne, poté, co jsem k Nicholsonovým hodilanějaké vzorky obkládaček, jsem se rozhodla jít domů pěšky. Mlha sezvedla, odhalila tak město a udělal se pěkný večer na procházku. Jakjsem zabočila za roh ke svému bytu, všimla jsem si, že za budovou nasvém obvyklém místě chybí Range Rover.Simon byl zpátky v San Francisku.* * *Ačkoli jsem se dopředu připravila na další kolo bušení do zdi, následujícíchpár dnů se nic nedělo. Chodila jsem do práce, na procházkya zůstávala s Clivem. Vyrazila jsem si taky s kámoškami, upekla jsemvýbornoucuketovou buchtu se svým již dobře zvládnutým kuchyňskýmrobotem a hledala jsem, kam jet na dovolenou.Každý rok jsem si brala týden volna a odjížděla úplně sama do různýchvzrušujících destinací, přičemž jsem nikdy nebyla na stejnémmístě dvakrát. Jeden rok jsem ho strávila pěší turistikou v Yosemitskémnárodním parku. Jindy jsem projela klenbu deštného pralesa na lanovýchdrahách při ekologickém pobytu na Kostarice. Další rok jsem sepotápěla u pobřeží Belize. A letos... Nevěděla jsem, kam si zajet. Cestovánído Evropy se stalo za ekonomické krize příliš drahé, takže to bylomimo hru. Uvažovala jsem o Peru, vždycky jsem totiž chtěla vidět MachuPicchu. Měla jsem ještě spoustu času, ale rozhodování o místě, kde bychchtěla strávit dovolenou, mě často bavilo stejně jako samotná dovolená.Nehorázně moc času jsem strávila taky u kukátka do chodby. Už je totak. Kdykoli jsem zaslechla bouchnout dveře, doslova jsem sprintovalašmírovat. Clive se nad tím jen ušklíbal. Moc dobře věděl, o co mi jde.Nikdy ovšem nepochopím, proč mě odsuzoval právě on, který špicovaluši při každém zvuku, co k nám ze schodiště doléhal. Ještě stále smutnilpo Purině.Simona jsem ještě pořád ani doopravdy neviděla. Jednou jsem kekukátku doběhla tak akorát včas, abych ho zahlédla vcházet k sobě dobytu, ale jediné, co jsem zachytila, bylo černé tričko a rozcuchané tmavévlasy. A to mohly být klidně i tmavě blonďaté, protože v tlumeném osvětleníchodby těžko říct. Pro lepší slídění bych potřebovala větší světlo.Jindy jsem viděla jeho Range Rover odjíždět od obrubníku, zrovnakdyž jsem vycházela zpoza rohu cestou z práce. Projížděl kolem mě! Jakjsem se na něj chystala poprvé pohlédnout, doopravdy spatřit bájnéhomuže, zakopla jsem a přepadla přes káru s ovocem, co byla na chodníku.Naštěstí mě zmerčil Euan a pomohl mně, mému zraněnému egu i mépohmožděné zadnici z betonu a domů na dezinfekci alkoholem.Tu noc byl zase klid. Věděla jsem, že je Simon doma, a sem tam jsemho i zaslechla. Jak se u něj po podlaze posunuly nohy od židle a jednonebo dvě tichá zasmání. Ale žádný harém, tudíž žádné bušení do zdi.Většinu nocí jsme spali vlastně spolu. On si na své straně stěny pouštělDuka Ellingtona a Glenna Millera, já jsem na té své ležela v postelia nestydatě poslouchala. I u mého dědy kdysi po nocích hrávaly starédesky, a tak se mi u praskání jehly o vinyl a s Clivem smotaným po bokukrásně usínalo. O Simonovi bych řekla tohle: měl dobrý hudební vkus.Jenže klid a ticho byly příliš krásné na to, aby vydržely. O několiknocí později znovu vypuklo peklo.Nejdřív jsem byla svědkem dalšího kola Prdelky, která zase moc zlobilaa těch pětadvacet na holou rozhodně zasluhovala. Plácání se rozléhaloskoro půl hodiny a zakončily ho výkřiky jako: "To je ono! Přesnětam. Bože, ano, přesně tam!", načež se začala otřásat zeď. Tu noc jsemnezamhouřila ani oko, jen jsem oběma neustále koulela a cítila se stálefrustrovanější.Následujícího rána jsem ze svého postu u kukátka viděla Prdelkuodcházet a poprvé jsem si ji doopravdy prohlédla. Růžová rozzářenátvářička, oblé boky i stehna a docela výrazné pozadí. Měla prostě ženskétvary a k tomu byla malá, vážně hodně malá. Baculka. Aby Simonapolíbila na rozloučenou, musela si stoupnout na špičky. Jelikož jsemse soustředila na ni, on mi zase unikl. Jeho vkus na ženy mě udivoval.Prdelka byla přesný opak toho, co jsem viděla z Puriny, která vypadalajako modelka.V předtuše, že další noc přijde na řadu právě poslední jmenovaná,jsem dala Cliveovi ponožku naplněnou šantou kočičí a plnou miskutuňáka. Doufala jsem, že se utahá a odpadne dřív, než se akce rozjede.Dobroty měly ale úplně opačný účinek. Když se kolem půl druhé ránopřes zeď ozvaly první Purininy skřeky, kocourek byl akorát v té správnénáladičce.Chyběl mu jen minismoking.Vykračoval si po místnosti, sem a tam kolem zdi, a dělal frajera. Jakovšem začala Purina mňoukat, neudržel se a znovu se vrhl na stěnu.Z nočního stolku skákal na prádelník a z něj pak na polici, šplhal popolštářích a dokonce i po lampičce, jen aby se ke své milé dostal blíž.Když si uvědomil, že omítkou nikdy neprojde, zpíval jí jakousi serenáduve stylu kočičího Barryho Whitea, přičemž jeho mňoukání bylo stejnětak náruživé jako její.Stěna se začala otřásat, jakmile se Simon rozjel do finále, a já jsemnechápala, jak mohli při takovém kraválu vytrvat. Přece když jsem jámohla slyšet je, museli oni slyšet Clivea a celý ten jeho nemožný výstup.Ačkoli, kdybych byla na Nabíječově Superklacku nabodnutá já, dokážusi představit, že bych to taky nevnímala...Jenže momentálně jsem nebyla napíchnutá na ničem a začínala jsembýt pěkně naštvaná. Byla jsem unavená, nadržená, bez vyhlídky naukojení a mému kocourovi lezla z tlamy tyčinka do uší, co se až strašidelněpodobala cigaretce.Po krátkém spánku jsem se ráno dovlekla ke kukátku na další obhlídkuharému. Odměnou mi byl letmý pohled na Simonův profil, když senatáhl k Purině, aby ji políbil na rozloučenou. Byl to jen okamžik, alestačila jsem zachytit jeho bradu. Silnou, ostře řezanou, pěknou. Mělskvělou bradu. Pohled na bradu byl nejlepší událostí toho dne. Zbytekstál za prd.Nejdřív u Nicholsonů nastal problém se stavbyvedoucím. Nejen že sibral přehnaně dlouhé pauzy na oběd, navíc v jejich podkroví každý denhulil, takže to v celém třetím patře smrdělo jako na nějakém hipísáckémkoncertu.Potom dorazila přepravka plná otlučených, popraskaných obkládačekdo koupelny. Nové objednání a zaslání by zdrželo projekt o nejméně dvatýdny a v žádném případě bychom ho nemohli dodělat včas. Konečnýtermín u jakékoli větší přestavby je sice vždycky stanoven pouze odhadem,jenže já jsem lhůtu ještě nikdy nepřekročila. Tohle byla navíc hroznědůležitá zakázka a doslova mě ničilo, že jsem nemohla věci nijak uspíšit.Jedině že bych zaletěla do Itálie a ty zatracené kachle dovezla sama.Po rychlém obědě, při kterém jsem rozlila sodovku všude po podlazea totálně se ztrapnila, jsem zamířila zpátky do kanceláře. Cestou jsemse zastavila v jednom obchodě, abych se podívala na trekingové boty.Měla jsem v plánu projít se o víkendu v Marin Headlands.Zatímco jsem zkoumala obuv, pocítila jsem na uchu teplý decha instinktivně jsem ucukla."No ahój," zaslechla jsem a naráz ztuhla hrůzou. Vyhrnuly se namě flashbacky a zamlžilo se mi před očima. Polilo mě horko a chladnozároveň a hlavou mi probleskla ta úplně nejstrašnější zkušenost méhoživota. Otočila jsem se a uviděla...Coryho Weinsteina, co pálil jako kulomet a ukradl mi moje Óčko."Caroline, jak se máš-co děláš?" zapěl, naladěný na Toma Jonese, kteréhov sobě vyštrachal.Potlačila jsem hořkost a pokusila se zachovat klid."Cory, ráda tě zas vidím. Jak se máš?" přemohla jsem se."Nestěžuju si. Obcházím za staříka restaurace. Co ty? Jak jde dekorování?""Navrhování. Jde to dobře. Vlastně jsem právě na cestě do práce, takžeuž musím běžet," zadrmolila jsem a chystala se projít kolem něho."Hele, žádnej spěch, krásko. Už jsi obědvala? Mohl bych ti kousekodtud zařídit slevu na pizzu. Co bys řekla na pět procent?" navrhl michvástavým hlasem, pokud hlas může být vůbec chvástavý."Týjo, pět procent. To zní fakt výhodně, ale nechám si to ujít," ušklíblajsem se."No a kdy tě zas můžu vidět, Caroline? Tehdy v noci... panejo, to bylodost dobrý, co?" zamrkal na mě a moje kůže mě úpěnlivě prosila, abychji ze sebe strhla a hodila ji na něj."Ne. Ne, Cory. To ani náhodou," vyhrkla jsem a už se mě zase zmocňovalahořkost. Při vzpomínce na dovnitř a ven, dovnitř a ven a dovnitřa ven se moje mušlička rozkřičela na svou obranu. Přestože jsme si mydvě poslední dobou moc nerozuměly, věděla jsem, jak moc se kulometubojí. Za nic na světě bych mu ji znovu nevydala."Ale no tak, bejby. Prožijeme spolu nějakou tu kouzelnou chvilku,"zavrkal Cory.Naklonil se ke mně a já poznala, že si dal předtím klobásu."Cory, měl bys vědět, že se ti nejspíš pobliju na boty, takže být tebou,radši ustoupím."Zbledl a udělal krok zpátky."A aby bylo jasno, radši si sešívačkou přisponkuju hlavu ke zdi, nežabych s tebou zase kouzlila. Na nás dva spolu a na tu svou pětiprocentníslevu zapomeň. Sbohem," procedila jsem skrz zatnuté zuby a odkráčelaz obchodu pryč.Doběhla jsem rozčileně do kanceláře a cítila se strašně osamělá.Žádné italské kachličky, žádné trekové boty, žádný mužský a žádnéÓčko.Večer jsem strávila na gauči, úplně na dně. Nezvedala jsem telefon,ani si neuvařila nic k večeři. Dojedla jsem jen krabičku s thajskýmjídlem z předchozího dne, a když se mi Clive snažil uloupit krevetu,se zavrčením jsem ho odehnala. Zaběhl do rohu a sledoval mě zpodžidle.Zapnula jsem si Bosonohou komtesu, která mi obvykle dokázala zlepšitnáladu. Připravovala právě francouzskou cibulačku a potom si jis manželem Jeffreym v krabičce odnesli k obědu na pláž. Většinou měz pohledu na ty dva hřálo u srdce. Byli tak rozkošní. Jenže tentokrátse mi z nich zvedal žaludek. To já jsem chtěla sedět na pláži v SouthHamptonu, zabalená do deky, a jíst polívku s Jeffreym. Nebo ne přímos tím stejným Jeffreym, ale s jemu podobným Jeffreym. S mým vlastnímJeffreym.Zatracenej Jeffrey. Zatracená Bosonohá komtesa. Zatracená večeře z krabičky.Když už bylo dost pozdě, abych mohla jít do postele bez výčiteka nechat ten příšerný den za sebou, dovlekla jsem svůj ubohý zadek doložnice. Šla jsem se převléct, jenže pak mi došlo, že jsem ještě neprala.Sakra. Prohrabala jsem celý šuplík na pyžama a snažila se nějaké, jakékoli,najít, ale byla v něm jen spousta sexy prádélka ještě z doby, kdyjsme Óčko a já byly naladění na stejnou vlnu.Reptala jsem a zuřila, až jsem nakonec vytáhla růžovou noční košilku.Byla dost nařasená a příliš sladká, a zatímco jsem kdysi v krásnémprádle spala velice ráda, momentálně se mi hnusilo. Připomínalo michybějící Óčko. Ačkoli to bylo už celkem dlouho, co jsem se ho pokusilazkontaktovat. Možná by to už šlo. Byla jsem vážně příliš napjatáa potřebovala jsem se odblokovat.Vyhnala jsem Clivea z místnosti a zavřela dveře. Tohle nikdo vidětnemusí.Pustila jsem si INXS, protože tu noc se mi hodila veškerá pomoc, kteroujsem mohla dostat. Michael Hutchence mě vždycky dovedl blízko.Vylezla jsem na postel, naskládala si za sebe polštáře a vklouzla podpřikrývku. V krátké košilce mi nohy sklouzly po chladné bavlně. Neexistujelepší pocit než ten, který vyvolají čerstvě oholené nohy mezikvalitními lůžkovinami. Nakonec se to zdálo jako skutečně dobrý nápad.Zavřela jsem oči a snažila se zklidnit svůj zrychlený dech. Připosledním pokusu o Óčko jsem byla tak frustrovaná, že ke konci jsemměla slzy na krajíčku.Začala jsem se svými obvyklými fantaziemi. Nejdřív jsem si připředstavě mladého Catalana zajela rukama pod košilku a pokračovalanahoru k prsům. Do scény, kde Jordan Catalano/Jared Leto líbá AngeluChaseovou v suterénu školy, jsem nastrčila sebe. Na rtech jsem cítilajeho vášnivé polibky a byly to jeho ruce, co mi po kůži postupovalyk bradavkám. Zatímco mě moje/Jordanovy prsty mačkaly, v podbřiškumi povědomě škublo a po těle se mi rozlilo teplo.S očima pořád zavřenýma jsem přešla na Jasona Bournea/MattaDamona, který se na mě doslova vrhl. Byli jsme spolu na útěku předvládou a jediné, co nás drželo při životě, bylo vzájemné fyzické propojení.Moje/Jasonovy prsty se mi doplazily na břicho, až vklouzly do kalhotek,co ladily s košilkou. Zdálo se, že to funguje. Doteky ve mně něcoprobouzely a dráždily. Když jsem zjistila, jak moc už jsem pro Jasonaa pro Jordana připravená, zalapala jsem po dechu.Ježiši. Při představě, že se oba dohromady pokoušejí přivést mi méÓčko zpátky, jsem se celá rozvlnila. Zasténala jsem a vydala se pro velkouzbraň.Šla jsem si pro Clooneyho. Zatímco mé prsty škádlily, kroutily, doráželya hladily, hlavou mi probleskoval George jako Danny Ocean...George z Životních fakt...A pak jsem se rozjela.Doktor Ross. Třetí série Pohotovosti, po tom, co mu vylepšili účes.Mmmm... Sténala jsem a vzdychala. Fungovalo to! Byla jsem vážněvzrušená. Poprvé po měsících to vypadalo, že je můj mozek se zbytkemmého těla ve shodě. S rukou mezi nohama jsem se překulila na boka spatřila Dr. Rosse klečícího přede mnou. Olízl si rty a zeptal se mě, kdynaposledy mě někdo rozkřičel.To si neumíte ani představit, doktore. Rozkřičte mě.Za pevně stisknutýma očima jsem viděla, jak se ke mně natahujea jak se ústy stále víc přibližuje k mým. Jemně mi odtáhl kolena od sebea políbil mi vnitřní strany stehen. Zachvěla jsem se, protože jsem nanohách doopravdy ucítila jeho dech.Otevřel ústa a zatřepotal tím svým dokonalým clooneyovským jazykem,aby mě ochutnal.Buch."Ó bože."Buch buch."Ó bože."Ne. Ne. Ne!"Simone... mmm―hihi."Nemohla jsem tomu uvěřit. Dokonce i Dr. Ross se tvářil zmateně."To je―hihi―zatraceně―hihi―krásný... hahahaha!"Cítila jsem, že mě Dr. Ross opouští, a zavrčela jsem. Byla jsem vlhká,frustrovaná a Clooney si myslel, že se někdo směje jemu. Začal seztrácet...Ne, neodcházejte, doktore. Vy ne!"To je ono! To je ono! Ó... ó... hahahahaha!"Stěna se roztřásla a začalo bušení postele.A dost. Já ti ukážu, ty hihňo jedna...Zatímco Catalano, Bourne i můj milovaný Clooney mizeli v obláčcíchtestosteronem nabitého kouře, vydrápala jsem se na nohy. Odhodilajsem peřinu, rozrazila dveře a hrnula se ven z ložnice. Clive natáhl packua užuž mi chtěl vyčíst, že jsem ho zavřela venku, když ale uviděl můjobličej, moudře ustoupil a nechal mě projít.Doběhla jsem k východu a patami přitom těžce dupala do dřevěnépodlahy. Byla jsem nepříčetná. Doběla rozzuřená. Byla jsem tak blízko.Silou tisíce naštvaných Óček a upíraného ukojení jsem otevřela dveředo chodby a začala se na souseda dobývat pěstmi. Bušila jsem stejnětak tvrdě a dychtivě, jak se Clooney chystal bušit do mě. Mlátila jsemna něj bez přestání a nevzdala jsem to ani ve chvíli, kdy jsem zaslechlablížící se pleskání bosých nohou o zem. Zklamání z toho dne, z celéhotýdne a z měsíců bez Óčka spustilo vlnu nadávek, co ještě nikdo nikdynezažil.V zámku zachrastilo a řetěz zařinčel, ale já jsem bušila dál. K tomujsem začala křičet: "Otevři ty dveře, kreténe, nebo k tobě proskočímzdí!""Klídek. Přestaňte s tím bušením," ozval se Simon.Dveře se rozlétly dokořán a já zůstala zírat. Stál v nich on. Simon.Jeho silueta se rýsovala proti tlumenému světlu za ním. Jednou rukouse držel dveří a druhou svíral bílé prostěradlo, co měl omotané kolemboků. S pěstí stále zdviženou do vzduchu a bolavou od ran jsem si hoprohlédla od hlavy až k patě.Černé vlasy jako uhel mu na hlavě stály, nejspíš od toho, jak mu donich Hihňa zajížděla rukama, zatímco ji šoustal. Měl pronikavě modréoči a lícní kosti stejně výrazné jako bradu. A co mu nechybělo k dokonalosti?Rty napuchlé od líbání a třídenní strniště.Ježiši, on má strniště. Jak to, že jsem si toho ráno nevšimla?Sjela jsem očima dolů po jeho dlouhém štíhlém těle. Byl opálený, alene záměrně, spíš jako chlap, co tráví hodně času venku, co je větremošlehaný, prostě mužně opálený. Jak těžce oddychoval, zvedala se murůžová hruď, pokrytá lesklými kapičkami potu. Můj zrak putoval ještěníž, až jsem na konci jeho torza spatřila cestičku z tmavých chlupů,která vedla pod prostěradlo. Pod jeho pekáč buchet. Pod Véčko, kteréněkteří muži mají a které na něm nevypadalo ani divně ani přehnaně.Byl nádherný. Jasně že byl nádherný. A proč musel mít to strniště?Když můj pohled sjel níž, než jsem zamýšlela, neovládla jsem sea vyjekla. To místo přitahovalo mé oči jako magnet. Pod prostěradlem,které obepínalo jeho boky níž, než by mělo být povolené...MuJeštěPořádStál.