Nabíječ

Kapitola 6.

Jak jsme tam tak naproti sobě stáli, přelévaly se mezi námi vlnyvzteku a rozmrzelosti. Upřeně jsme jeden na druhého hleděli, ons posměškem a já s úšklebkem, dokud jsem si nevšimla, že máme obecenstvo.Všichni hosté v kuchyni ztichli. Za zády svého souseda jsemuviděla Benjamina s Jillian, která nás zkoumavě sledovala. Nepochybněse sama sebe ptala, proč její chráněnka dělá uprostřed její oslavypovyk.Počkat, jak to, sakra, že Simona zná? Co ten tady vůbec dělá?Na rameni jsem ucítila drobnou ručku a prudce se otočila na Mimi."Klid, amazonko, přece nebudeš u Jillian dělat scény?" zašeptalaa stydlivě se usmála na Simona. Zamračila jsem se na ni a obrátila sek Simonovi, ke kterému mezitím přistoupili naši noví kamarádi."Caroline, netušila jsem, že znáš Simona. Ten svět je ale malej!" zvolalaJillian a spráskla ruce."Neřekla bych, že ho přímo znám, ale vím, co dokáže," ucedila jsemskrz zatnuté zuby. Mimi kolem nás netrpělivě hopsala jako dítě, coneudrží tajemství."Jillian, tomu neuvěříš...," začala a stěží se jí dařilo zakrýt pobavení."Mimi...," varovala jsem ji."Simon je Simon odvedle! Simon Nabíječ!" vykřikla Sophia a zavěsilase Benjaminovi za paži. Určitě to tak udělala schválně, aby se mohlaBenjamina dotknout."Sakra," zasyčela jsem, zatímco Jillian tahle informace docházela."Do prdele, to není možný," vydechla Jillian a rychle si kvůli sprostémuvýrazu zakryla pusu rukou. Vždycky se snažila být taková dáma.Benjamin se tvářil zmateně a Simon se mírně, rozpačitě začervenal."Debile," zaartikulovala jsem na něj nehlasně."Kazimrdko," zaartikuloval taky a jeho úšklebek se objevil zasev plné síle.Zalapala jsem po dechu. Sevřela jsem ruce v pěst a užuž jsem sechystala říct mu, kam si tu kazimrdku může strčit, když vtom se ozvalNeil.˘"Benjamine, hele, tahle kočička je Růžová košilka! Chápeš to?" smálse na celé kolo, zatímco Ryan bojoval sám se sebou, aby udržel klidnývýraz ve tváři. Benjamin vytřeštil oči a nadzvedl ke mně jedno obočí.Simon potlačil smích."Růžová košilka?" podivila se Jillian. Viděla jsem, jak se k ní Benjaminsklonil a řekl jí, že jí to pak vysvětlí."Fajn, to už by stačilo!" zakřičela jsem a ukázala prstem na Simona."Ty. Na slovíčko, prosím," vybafla jsem na něj a chytla ho za loket.Odvlekla jsem ho ven a zatáhla na jednu z cestiček, které vedly pryč oddomu. Zatímco mi podpatky zuřivě zvonily o dlažbu, trochu se se mnoustrkal."Ježiši, zpomal, jo?"Namísto odpovědi jsem mu zaryla nehty do ruky tak, až zakňučel.To máš za to.Došli jsme do skrytého koutku, dost vzdáleného od domu a oslavy,aby nikdo nemohl slyšet Simona řvát, až mu vytrhnu koule z rozkroku.Pustila jsem ho a okamžitě na něj zaútočila prstem nataženým přímok jeho překvapenému obličeji."Tak ty máš tu drzost všem o mně vykládat, ty kreténe? Co to májako bejt? Růžová košilka? To si ze mě děláš srandu?" ječela jsem na nějpřidušeným hlasem."Hele, a co děláš ty? Jak to, že mi tvý kámošky říkají Nabíječ, co? Takkdo to tady roznáší klepy?" obořil se na mě taky šeptem."Co to kecáš? A co ta kazimrdka? To, že jsem tebe a tvůj harém prostěodmítla poslouchat další noc, ze mě ještě nedělá kazimrdku!" syčelajsem."Vzhledem k tomu, CO mi to tvý bušení na dveře pokazilo, to z tebekazimrdku ve skutečnosti dělá. Kazimrdko!" zasyčel taky. Celý rozhovorse začínal podobat něčemu, co by se mělo odehrávat spíš ve čtvrtétřídě základní školy. Teda bez těch nočních košilek a řečech o TO M."Teď mě, milej zlatej, poslouchej," řekla jsem a snažila se přitomo dospělejší tón. "Já nebudu každou noc poslouchat, jak se za pomocisvýho péra snažíš těm svým holkám prorazit hlavu skrz mou zeď! Nato zapomeň, kámo." Ještě jednou jsem ho varovala nataženým prstem,když vtom mě za něj chytl."Tak aby bylo jasno, co dělám na svý straně zdi, je jen moje věc. A cose vůbec o mě a o mý péro tolik staráš?" zeptal se a znovu se na měušklíbl.Za ten úšklebek, ten zatracený posměšek bych ho vážně nejradšizavraždila. Za ten a taky za to, že mě pořád držel za prst."Pokud ten váš sexy vláček každou noc naráží do mý zdi, tak je toi moje věc!""Ty seš na to fakt úplně fixovaná, že jo? Nechtěla bys náhodou bejt nadruhý straně tý zdi? Nechtěla by ses na tom sexy vláčku projet, Košilko?"zachechtal se a přitom mi před obličejem šermoval prstem svédruhé ruky."Fajn, už toho mám dost," zavrčela jsem. Za tenhle prst jsem ho zasepopadla já, takže jsme se jakoby zamkli dohromady. Museli jsme vypadatjako dva dřevorubci, co se snaží pokácet strom. Přetahovali jsme sespolu sem a tam a všechno to bylo naprosto směšné. Oba jsme se vztekalia funěli, pokoušeli se dostat k ruce, která nás svírala, a odmítali sevzdát."Ty jeden debilní gigolo!" vyštěkla jsem na něj, pár centimetrů odjeho obličeje."Ty jedna upejpavá kazimrdko!" vyštěkl Simon na mě, a když jsemotevřela pusu, abych mu řekla, co přesně si o něm myslím, ten zmetekmě políbil.Políbil mě.Přitiskl své rty na mé a políbil mě. Pod měsíčkem a hvězdičkami, zazvuku příboje a cvrkání cvrčků. Oči jsem nechala otevřené a stále sezuřivě dívala do těch jeho modrých kukadel jako do dvou rozbouřenýchoceánů.Když se odtáhl, pořád jsme svírali jeden druhého v kleštích. Pustilajsem mu prst a vrazila mu facku. Zatvářil se šokovaně a ještě šokovaněji,když jsem ho chytla za svetr a přitáhla si ho blíž. Políbila jsem ho,tentokrát se zavřenýma očima. Pod rukama jsem cítila jemnou vlnua v nose příjemnou klučičí vůni.Zatraceně, ten ale voněl hezky.Položil mi ruce na záda a já si při tom doteku hned uvědomila, kdejsem a co dělám."Do háje," řekla jsem a odtáhla se od něj.Stáli jsme naproti sobě a koukali jeden na druhého, zatímco jsem siutírala rty. Vydala jsem se na cestu zpátky, ale rychle jsem se ještě otočila."K tomuhle nikdy nedošlo, jasný?" pohrozila jsem mu znovu prstem."Jak chceš," ušklíbl se a já začala zase pěnit."A nech toho s tou Růžovou košilkou, jo?" varovala jsem ho šeptema vyrazila po cestičce k domu."Dokud na tobě neuvidím jinou, budu ti říkat takhle," křikl na mě a jájsem málem zakopla. Uhladila jsem si šaty a zamířila zpět na oslavu.Neuvěřitelný.* * *"Tak jsem tomu chlápkovi řekla, že mu žádnej 'ráj postelových hrátek'organizovat nebudu. Jezdecký bičíky si dovedete seřadit sám!"vypískla Mimi a všichni jsme se rozesmáli. Mimi byla rozený vypravěč.Měla talent dávat lidi dohromady, zvlášť když se teprve seznamovali.Jak se oslava pomalu rozpouštěla, moje holky, já, Simon a jeho klucijsme se shlukli na jedné z teras, na lavičkách kolem ohniště vykopanéhodo hloubky a lemovaného kameny. Zatímco oheň vesele praskal,bavili jsme se pitím a vykládáním historek. Chci říct, že Mimi, Sophia,Neil a Ryan vykládali historky, kdežto Simon a já jsme na sebe jen upřeněhleděli přes létající jiskry. Když jsem přivřela oči, dokázala jsem sipředstavit, jak se peče v pekelných plamenech."Tak rozlouskneme to konečně?" navrhl Ryan, narovnal se z rozvalenépolohy a plechovku s pivem odložil vedle sebe na lavičku."Co tím myslíš?" usmála jsem se na něj sladce a usrkla si vína."Ale prosím tě. Přece to, že chlápek, co ti brzo odbourá pelest u postele,je tenhle frajer naproti tobě, holka!" vykvikla Mimi a málem přitomvystříkla svůj drink Neilovi do obličeje. Neil se smál s ní, ale radši jívypáčil sklenici z ruky dřív, než mohla opravdu způsobit škodu."Tady není o čem mluvit," řekl Simon. "Mám novou sousedku. Jmenujese Caroline. To je celý," kývl na mě přes oheň. Nadzvedla jsem obočía zase se napila."Jo, je hezký vědět, že má Růžová košilka nějaký jméno. To, jak jsi jipopisoval... páni! Nebyl jsem si jistej, jestli vůbec existuješ, ale jsi kočkapřesně, jak Simon říkal!" zahulákal na mě obdivně Neil a chtěl sise Simonem ťuknout pěstí přes plameny, jenže pak mu došlo, jak mocpálí.Očima jsem provrtávala Simona, který se při Neilově výkladu šklebil.Zajímavý..."Takže to vy jste na nás dneska večer bouchali? To vy jste poslouchaliGuns N' Roses?" zeptala se Sophia a rýpla do Ryana loktem."A vy jste s nima zase zpívaly, ne?" oplatil jí to Ryan s úsměvem."Ten svět je ale malej, co?" vzdychla Mimi a pohlédla nahoru na Neila.Ten na ni mrkl a mně docvaklo, k čemu se schyluje. Mimi měla svéhoobra, Sophia svého krasavce a já své víno. Které ve vteřině zmizelo."Omluvte mě," zamručela jsem a vstala, abych našla číšníka.Prošla jsem řídnoucím davem a kývla na pozdrav pár lidem, kteréjsem znala. Uvnitř domu jsem vyměnila prázdnou sklenku za plnoua vrátila se ven. Blížila jsem se právě k ohništi, když vtom jsem zachytilahlas Mimi, který povídal: "Měli jste slyšet, co nám Caroline řekla o týnoci, kdy mu šla zabušit na dveře."Sophia a Mimi se naklonily k sobě a bez dechu pronesly: "On... mu...ještě pořád... stál!"Ozval se hromový smích. V duchu jsem si poznamenala, že nesmímzapomenout zítra holky zabít.Takhle veřejně ponížená jsem se otočila, abych se šla toulat do zahrad,a najednou jsem ve stínu objevila Simona. Pokusila jsem se zmizet, alezmerčil mě a zamával."Ale no tak, já nekoušu," vysmíval se mi."No to doufám," odsekla jsem a došla k němu.Zůstali jsme v tichosti stát. Dívala jsem se na záliv a užívala si klidu.Potom konečně promluvil."Tak mě napadlo, když jsme teda sousedi a tak...," začal.Otočila jsem se na něj a on mi věnoval sexy úsměv. Bylo mi jasné, žeprávě kvůli tomu ženské odhazujou kalhotky. Cha, kdyby jen tušil, žejá žádné nemám."Co tě napadlo? Že bych se některou noc ráda přidala? Vidíš, kolemčeho se to pořád točí? Mám naskočit na uvítací vagon? Chlapče, já sefakt nemíním stát jednou z tvých holek," řekla jsem mu pěkně od plic.Simon mlčel."Tak co?" pobídla jsem ho a nohou přitom rozčileně dupala do země.Takovej drzoun..."Vlastně jsem myslel, když jsme teda sousedi a tak, že bysme možnámohli sjednat příměří," pronesl klidně, ale díval se na mě dostpodrážděně."Aha," zarazila jsem se. Na víc jsem se nezmohla."Anebo ne," dořekl a chystal se odejít."Simone, počkej, počkej, počkej," zaúpěla jsem a chytla ho za zápěstí,když procházel kolem mě. Zastavil se a jen na mě koukal."Ano. Fajn. Sjednáme příměří. Budeme si ale muset určit nějakýzákladní pravidla," navrhla jsem a postavila se zase proti němu. Simonsi založil ruce na hrudníku."Měl bych tě rovnou varovat, že nemám rád, když mi ženský něcodiktujou," řekl temně."Tak mi to v noci nepřipadalo," zamručela jsem si pod vousy, ale jemuto stejně neuniklo."To je něco jinýho," namítl a opět se začínala ukazovat jeho domýšlivost."Dobře, co třeba takhle: bav se, dělej si, co chceš, věš se na větráku stropu, mně je to jedno. Ale pozdě v noci? Můžeme ten řev ztlumit?Prosím, potřebuju se vyspat."Na okamžik se zamyslel."V tom nevidím problém. Akorát že ty o mně ve skutečnosti nic nevíša už vůbec ne o mým 'harému' jak tomu říkáš. Svůj život a ženy v němpřed tebou nemusím nijak ospravedlňovat, takže už žádný protivnýodsuzování, souhlasíš?"Taky jsem nad tím trochu zauvažovala. "Souhlasím. Mimochodem,ten klid v minulým týdnu jsem ocenila. Něco se přihodilo?""Přihodilo? Jak to myslíš?" zeptal se, když jsme společně zamířilizpět k naší skupince."Napadlo mě, jestli jsi neměl úraz při výkonu funkce, třeba že tiupadlo péro nebo tak něco," zažertovala jsem, celá spokojená, že jsemzase vytasila svoje eso."To snad není pravda. Podle tebe jsem jenom tohle, že jo?" ohradil seostře a zase se zatvářil naštvaně."Péro? Jo, přesně," vyštěkla jsem na něj."Tak poslyš...," rozjížděl se znovu, když vtom k nám odnikud vpadlNeil."To rád vidím, že jste si dali pusu a usmířili se," pokáral nás a zahrál,jako že ode mě Simona odtahuje."Zmlkni, ty jeden komentátore," reptal Simon, zatímco k nám dorazili zbytek dvou čerstvě zpárovaných dvojiček."Přestaň s tím komentátorem, jo?" varoval ho Neil a Sophia se kolemněho obtočila."Komentátor?! Počkej moment, ty seš ten místní sporťák na NBC, žejo? Nemám pravdu?" vyzvídala.Neilovi se rozsvítily oči. Sophia byla možná holka od klasické hudby,ale byla taky velká fanynka sanfranciských 49ers. Byla jsem si dost jistá,že 49ers je tým amerického fotbalu."No jo, to jsem já. Ty sleduješ sport?" zajímal se a naklonil se k Sophii,přičemž Mimi stáhl s sebou. Mimi k němu byla tak nalepená, že jinak toani nešlo. Trochu zavrávorala a Ryan se k ní vrhl, aby ji podržel. Usmálise na sebe, zatímco Sophia s Neilem dál probírali fotbal. Odkašlala jsemsi, abych jim připomenula, že pořád stojím vedle nich."Caroline, my to tady balíme!" zachichotala se Sophia a opřela seRyanovi o rameno. Ještě jednou jsem se mrkla na Simona a vydala sek holkám."To neva, pro dnešek mám zábavy dost. Zavolám taxi a za chvílimůžeme vyrazit," navrhla jsem a přitom si už sahala do kabelky promobil."No vlastně, Neil nám pověděl o jednom skvělým baru, tak zamířímespíš tam. Chcete se k nám vy dva přidat?" přerušila mě Mimi a zarazilamou ruku. Stiskla ji a já si všimla, jak téměř nepostřehnutelně zavrtělahlavou."Ne?" odhadla jsem s nadzvednutým obočím."Super! Tady starej Nabíječ se postará, abys domů dorazila v pořádku,"oznámil Neil a dal Simonovi dost surově herdu do zad."Jo, jasně," ucedil Simon skrz zatnuté zuby.Ani jsem nestačila mrknout a všichni čtyři byli na cestě k lanovce,přičemž se celkem nedbale rozloučili s Benjaminem a s Jillian, kteří sejen zasmáli a plácli si dlaněmi.Nabíječ a já jsme zůstali zírat jeden na druhého. Najednou jsem secítila strašně vyčerpaná."Mír?" optala jsem se unaveně."Mír," přikývl.Z oslavy jsme odjeli společně. Zahalení pozdně noční mlhou a tichemjsme přejížděli po mostě zase na druhou stranu. Předtím, když jsem sepřiblížila k jeho Roveru, mi Simon otevřel dveře. Nejspíš ho tak vycepovalamáma. Jak jsem nastupovala, přiložil mi ruku na záda, a než jsemto stihla nějak peprně okomentovat, byl už na straně řidiče. Asi to takbylo lepší, usmířili jsme se přece. A to dvakrát během několika minut.Bylo mi jasné, že to musí špatně skončit. Stejně jsem to ale chtěla zkusit.Dokážu se snad chovat jako dobrá sousedka, nebo ne?Dobrá sousedka. Cha. Ten polibek byl přesně o dobrých sousedskýchvztazích. Ať jsem se snažila sebevíc na něj nemyslet, úplně to ve mněbublalo. Aniž bych si to uvědomila, přitiskla jsem si prsty na ústa a vzpomínalana jeho rty. Ta pusa od něj byla určitá troufalost, jako výzva nebopřislíbení toho, co by mohlo následovat, kdybych to dovolila.Můj polibek? Okamžitý instinkt, který mě upřímně překvapil. Pročjsem ho políbila? To jsem netušila, přesto jsem to udělala. Musela jsemvypadat směšně. Vrazila jsem mu facku a pak se na něj vrhla jako v nějakémstarém filmu s Cary Grantem. Do toho polibku jsem se vložilacelým svým tělem, své měkké křivky jsem spojila s jeho pevnými. Máústa vyhledala jeho ústa a polibek byl horlivý pro nás oba. Nehrálau toho sice žádná pohádková hudba, ale něco tam bylo. A to u méhostehna velice rychle ztvrdlo...Ze vzpomínek mě vytáhlo až to, jak Simon začal ladit rádio. Trochumě znervózňovalo, že se při jízdě po mostu tolik soustředí na knoflíkypřístroje."Můžu ti s tím pomoct? Prosím?" zeptala jsem se a vyplašeně se mrklana vodu pod námi."Ne, dík. Už to mám," odmítl a přitom se díval na mě. Všiml si, jakzděšeně pozoruju okraj mostu, a zachechtal se."Tak fajn, zkus to. Když znáš nazpaměť 'Welcome to the Jungle', mohlabys vybrat něco slušnýho," ponoukl mě.Obrátil oči na cestu, ale i z profilu jsem viděla jeho uznalý úsměv.Díky kterému, a to mě pěkně štvalo, jeho čelist vypadala jako vytesanáz toho nejžhavějšího kusu žuly, jakou kdy na Zemi vytěžili."Něco ti určitě najdu," odsekla jsem a natáhla se přes jeho rukuk rádiu. Otřel se mi ze strany o ňadro a oba jsme ucukli."To se mě snažíš osahávat, nebo co?" vyštěkla jsem na něj, než jsemse vrátila k vybírání písně."Co kecáš? Normálně jsi mojí ruce strčila prsa do cesty," vybafl."To se tvoje ruka spíš dostala do trasy mejm kůzlatům, ale buď v klidu.Nejsi ani zdaleka první, koho tahle nebeská stvoření zatáhla nasvou oběžnou dráhu," povzdychla jsem si teatrálně a po očku sledovala,jestli pochopí, že vtipkuju. Nadzvedl se mu koutek rtů, tak jsem si takydovolila úsměv."Jo, nebeský. Přesně tohle slovo jsem měl na jazyku. Jako že ne natýhle zemi. Jako že zavěšený vysoko na nebi. Jako že poklona pushupkámod Victoria's Secret," zaculil se a já jsem předstírala šok."Teda páni, ty to tajemství znáš? A to jsem si myslela, že jsme vás,my hloupý holky, všechny převezly," zakřenila jsem se a opřela se zaseo sedadlo. Přejeli jsme most a vjeli zpět do města."Mě není lehký převézt. Hlavně pokud jde o opačný pohlaví,"odpověděl, když se rozehrála hudba. Mou volbu schválil přikývnutím."Too Short? Zajímavý. Toho by moc ženských nevybralo," zauvažoval."Co na to říct? Mám chuť na muziku z Bay Area. Taky bych ti asi mělaříct, že nejsem jako většina ženských," dodala jsem a neudržela další úsměv."To mi začíná docházet," řekl Simon.Na chvíli jsme se odmlčeli a pak jsme se zničehonic rozmluvili obanajednou."Tak co říkáš na...," začala jsem."Chápeš to, jak nás všichni...," vyhrkl Simon."Povídej," zachichotala jsem se."Ne, na co ses chtěla zeptat?""Chtěla jsem se zeptat, co říkáš na naše kamarády?""Na to stejný jsem se chtěl zeptat i já. Nechápu, že jen tak odešlia nechali nás tam!" zazubil se a já se musela smát s ním. Simon se zubilkrásně."Já vím, ale moje kámošky mají jasno v tom, co chtějí. Sama bych proně nevybrala dva lepší kluky. Jsou to přesně jejich typy," svěřila jsemmu a přitom se opřela o okýnko, abych na něj při jízdě kopcovitými ulicemilépe viděla."Jo, Neil má slabost pro Asiatky. Přísahám, že v mý hlavě to takperverzně neznělo. A Ryan si na dlouhonohý zrzky vyloženě potrpí,"zasmál se znovu a letmým pohledem zkontroloval, jestli mi poznámkao dlouhonohé zrzce nevadí.Nevadila mi. Taková Sophia byla."Je mi jasný, že zítra se dozvím, jakej dojem na moje dámy udělali.Budu mít úplný hlášení, to se vsaď," povzdychla jsem si. Z těch horkýchnovinek mě bude telefon pálit v ruce.Opět nastalo ticho a já přemýšlela, co dalšího říct."Odkud vlastně znáš Benjamina a Jillian?" zeptal se Simon, a zachránilmě tak od konverzace o počasí."Já pro Jillian pracuju, v její firmě. Jako interiérová designérka.""Počkej, vydrž. Ty jsi ta Caroline?" podivil se."Netuším, co to znamená," zarazila jsem se a nechápala, proč na mětak zírá."Sakra, ten svět je fakt malej," zvolal Simon a potřásl hlavou, jako bysi ji chtěl vyčistit.Zatímco jsem seděla celá nejistá, mlčel."Hele, mohl bys mi to nějak vysvětlit? Cos myslel tou Caroline?"pobídla jsem ho nakonec plácnutím do ramene."To jen, že... no... ehm. Jillian se o tobě předtím už zmínila. Nechmeto takhle," rozhodl."To teda ne, takhle to nenecháme! Co ti říkala?" zatlačila jsem na nějdalším plácnutím do ramene."Můžeš s tím přestat? Jsi vážně hrubá, víš to?" ohradil se.Na tuhle poznámku jsem mohla reagovat tolika způsoby, že jsemradši moudře mlčela."Co ti o mně říkala?" zeptala jsem se tiše. Najednou jsem měla strach,že mu Jillian možná pověděla něco o tom, jak pracuju. Už tak jsem mělanervy nadranc, ještě abych je měla i v kýblu.Simon se na mě podíval."Ne, ne, nic takovýho," upřesnil rychle. "Nic špatnýho. Jenom to, že...no, Jillian tě má fakt ráda. A má ráda taky mě... to je snad jasný, ne?"Zvedla jsem oči v sloup, ale nic jsem nenamítla."No a párkrát tak nějak... nadhodila, že bych se s tebou měl seznámit,"vybalil na mě, a když jsme se setkali očima, zamrkal."Aha. Áááha," vydechla jsem, když mi došlo, jak to myslel, a zrudla jsem.Jillian, ta proradná kuplířka. "A ví o tvým harému?" zajímala jsem se."Necháš toho už? Takhle jim neříkej. Zní to jako něco pochybnýho.Co kdybych ti řekl, že ty tři ženský pro mě hodně znamenají? Že mi nanich záleží. Že vztahy, co spolu máme, pro nás fungujou a nikdo jinejtomu rozumět nemusí, chápeš?" rozčiloval se, když zajížděl k obrubníkupřed naším domem.Mlčky jsem sklopila hlavu a nenápadně pozorovala, jak si Simon rozdrbáváuž tak rozcuchané vlasy."Hele, víš co? Máš pravdu. Nemůžu rozhodovat, co je pro koho správnýa co špatný. Jestli vám to funguje, tak super. Do toho. Gratuluju. Jenmě překvapuje, že tě Jillian chtěla dát dohromady se mnou. Ona ví, žejsem dost tradiční holka, to je celý," vysvětlila jsem.Simon se zazubil a zahleděl se na mě svýma modrýma očima."Úplně všechno o mně Jillian zase neví. Svůj soukromej život držímpod pokličkou. S výjimkou sousedky, co má tenký stěny a fantastickýprádýlko," pronesl hlubokým hlasem, který by mohl roztavit, no, prostěcokoli.Mezi takové věci patřil zcela jistě i můj mozek, který jsem najednouucítila pomalu vytékat z uší na límec."Jo, s výjimkou sousedky," zamumlala jsem docela zmatená.Simon se temně zasmál a vystoupil. Zatímco obcházel auto, aby miotevřel dveře, upíral na mě oči.Přijala jsem jeho nabídnutou ruku a vystoupila. Skoro jsem ani nepostřehla,když mi dovnitř levé dlaně palcem načrtnul kroužek. Jo, skorojsi to nepostřehla, jen nekecej. Kůže mi okamžitě zrohovatěla a SpodníCaroline povyskočila. A Nervy? Z místečka Simonova doteku vystřelovalyrachejtle.Vešli jsme do budovy a i tam mi Simon podržel dveře. Byl skutečněokouzlující, to se mu muselo nechat."A odkud znáš Benjamina a Jillian ty?" zeptala jsem se, když jsempřed ním vycházela do schodů. Byla jsem si jistá, že mi kouká na nohy,proč taky ne? Měla jsem je skvělé a moje kanýrové šatičky jim jedinělichotily."Benjamin je snad odjakživa rodinnej přítel. Znám ho vlastně celejsvůj život. Spravuje taky moje investice," odpověděl Simon, když jsmezačínali výstup do druhého patra.Ohlédla jsem se na něj přes rameno a utvrdila se v tom, že mi nohyskutečně okukuje. Cha! Přistihla jsem ho."Óóó, tvé investice. Pár spořicích dluhopisů, cos dostával k narozeninám,pane Pracháči?" škádlila jsem ho.Simon se zasmál. "Jo, tak něco."Pokračovali jsme po schodišti nahoru."Stejně je to zvláštní, nemyslíš?" nadhodila jsem."Zvláštní?" podivil se hlasem, který mě obalil jako teplý med."Myslím to, že nás Benjamin a Jillian znají oba, že jsme se potkalitakhle na párty a že ty jsi ten, kdo mě už týdny baví po nocích. Svět jemalej, co?"Došli jsme až na naše poschodí a já vytáhla z kabelky klíče."San Francisko je velký město, ale v něčem může být jako vesnice,"zauvažoval Simon. "Ale je to fakt zvláštní. Dokonce úplně záhadný. Kdomohl tušit, že ta pěkná designérka, kterou se mi Jillian snažila dohodit, jeve skutečnosti Růžová košilka? Kdybych to věděl, nejspíš bych na ni dal,"řekl a na pohledné tváři se mu opět rozzářil ten jeho božský úsměv.Zatraceně, proč nemohl zůstat debilem?"Jenže Růžová košilka by odmítla. Kvůli těm tenkým stěnám a tak..."Mrkla jsem na něj a pěstí zabušila na zeď u vchodu do svého bytu. Zadveřmi jsem zaslechla mňoukat Clivea. Musela jsem si pospíšit, abynezačal kvílet."No jo, tenký stěny. Hmmm... Tak dobrou noc, Caroline. Vládnemezi náma pořád mír, nebo ne?" zeptal se a přitom se otočil ke svémuvchodu."Pořád mír, dokud mě něčím zase nerozčílíš," zasmála jsem se a opřelase o rám svých dveří."Tak na to se spolehni. A Caroline? Když už jsme u těch tenkýchzdí...," začal, otevřel k sobě do bytu a pak se otočil zpátky na mě. Opřelse o dveře a zabušil pěstí do stěny."Ano?" vybídla jsem ho, ke své škodě až příliš zasněně.Na Simonově obličeji se objevil zlomyslný úšklebek. "Sladký sny."Ještě jednou bouchnul do zdi, zamrkal na mě a zmizel uvnitř.Co jako? Sladké sny a tenké zdi. Sladké sny a tenké zdi...Panenko skákavá. On mě slyšel.