Nabíječ

Kapitola 5.

Ó bože."Buch."Ó bože."Buch buch.Za jeho silného přirážení jsem doslova cestovala po posteli. Zajížděldo mě neúprosně a tak akorát, jak jsem ho dokázala přijmout, dokudtu hranici nepřekročil. Upřel na mě pronikavý pohled a na tváři se muzablýskl chápavý úšklebek. Zavřela jsem oči a vnímala jen to, jak hlubokomě zasahuje. A tím hluboko myslím hluboko...Vtom mě popadl za ruce a dovedl je k pelesti nad mou hlavou."U tohohle se budeš chtít pořádně držet," zašeptal, přehodil si jednumou nohu přes rameno a změnil rytmus svých boků."Simone!" vykřikla jsem, když jsem ucítila celé své tělo v křeči. Jehooči, ty proklatě modré oči, se zabořily do mých, zatímco jsem se podním svíjela."Mmm, Simone!" zapištěla jsem znovu. A okamžitě se probudila.S rukama za hlavou. Ty pevně svíraly pelest.Zase jsem na chvíli zavřela oči a donutila se otevřít prsty. Když jsemse na své ruce podívala znovu, objevila jsem na nich otlačeniny.S námahou jsem se posadila. Byla jsem zpocená a supěla jsem. Úplnějsem funěla. Pod přikrývkou smotanou do koule v nohách postele jsemuviděla pohřbeného Clivea, vykukoval z něj jen čumák."Clive, ty se schováváš?""Mňau," vrátila se mi naštvaná odpověď a za čumákem se objevilai kocouří tvářička."Vylez ven, hlupáčku. Mamka jen nejspíš trochu křičela," zasmálajsem se a projela si rukou zvlhlé vlasy.Dokonale jsem si propotila pyžamo, tak jsem vstala a postavila sepřed klimatizaci, abych se trochu zchladila a uklidnila."To bylo o fous. Co, Óčko?" zašklebila jsem se. Přitiskla jsem nohyk sobě a mezi stehny pocítila bolest, která nebyla vyloženě nepříjemná.˘Od té doby, co jsme se Simon a já "setkali" na chodbě, se mi o němpořád zdálo. Nechtěla jsem to, vážně ne, ale mé podvědomí mě přemohloa užívalo si s ním. Tak, jak se to v noci dělává. V tomhle se mé těloa můj mozek rozcházeli. Mozek věděl svoje, Spodní Caroline si nebylatak jistá...Clive proběhl kolem mě do kuchyně a začal předvádět svůj tanečekkolem misky."No jo, no jo, klídek," zaskřehotala jsem, zatímco se mi proplétalsem a tam kolem kotníků. Nasypala jsem mu lopatku granulí a zapnulasi kávovar. Posadila jsem se ke kuchyňskému pultu a zkoušela se dátdohromady. Ještě pořád se mi trochu těžce dýchalo.Ten sen byl... no, dost intenzivní. Znovu jsem si vybavila jeho tělo skloněnénad mým, kapičku potu, co se mu skoulela z nosu a dopadla mi nahruď. Posunul se níž a jazykem mi jel od břicha směrem k prsům a pak...Cink! Cink!Z hanbatých myšlenek mě vytáhla stará dobrá kávička a já jí za tobyla vděčná. Už jsem se začala zase vzrušovat. Máš snad nějakej problém?Nalila jsem si kafe do šálku, oloupala banán a zůstala civět venz okna. Musela jsem potlačit nutkání masírovat ten banán a vrazit siho do pusy. Kristepane, vrazit a přirazit! Tohle mířilo na jih. A jihemmyslím...Pleskla jsem se po tváři a nutila svou mysl, aby brala na vědomíi něco jiného než gigola, se kterým jsem právě sdílela jednu stěnu. Něcohloupého. Něco neškodného.Pejskové... psí poloha zezadu.Zmrzlina... lízání jeho kornoutu a dvou kopečků.Dětské hry... sakra, už jsem ze sebe před Simonem odhodila všechnyfanty... Dobře, už dost! Vždyť ty se ani nesnažíš.Pod sprchou jsem si dokola zpívala státní hymnu, aby ruce nedělalykromě umývání nic jiného. Potřebovala jsem si připomenout, jaký jeSimon debil, a ne to, jak vypadal jen v prostěradle a s tím svým úsměvem.Zavřela jsem oči, zvedla hlavu k trysce a vybavila si znovu tu noc.Když už jsem mu konečně přestala zírat na, ehm, ono místo pod prostěradlem,řekla jsem mu tohle:"Tak poslyšte, pane, máte vůbec ponětí, jakej děláte kravál? Já sepotřebuju vyspat! Jestli budu muset ještě jednu noc, nebo jen jednuminutu poslouchat, jak mi vy a ten váš harém bušíte do zdi, tak z tohozešílím!"Ječela jsem, abych ze sebe vypustila všechen ten tlak, co mohl být, coměl být už dávno vypuštěný Clooneyho způsobem."Uklidněte se. Tak hrozný to být nemůže, tyhle zdi jsou dost silný,"zazubil se, pěstí zabouchal do zárubně a zkoušel na mě svůj šarm.Bylo jasné, že je zvyklý dostat, co chce. Není divu, s takovými břišnímisvaly.Potřásla jsem hlavou, abych se soustředila."Blázníte? Tyhle zdi nejsou tlustý ani jako vaše hlava! Užila jsem sikaždý naplácání, každý zamňoukání, každý zahihňání! Tyhle prasárnyskončí a to hned!" pištěla jsem a přitom cítila, jak mi tváře hoří vzteky.Abych zdůraznila naplácání, zamňoukání a zahihňání, vkládala jsemmezi ně dokonce pauzy.Jak jsem mu popisovala jeho harém, zapomněl na šarm a přešel doprotiútoku."Hele, to už by stačilo!" vyštěkl. "U sebe doma si můžu dělat, co chci.Je mi líto, jestli jsem vás vyrušil, ale nemůžete si sem takhle uprostřednoci přijít a diktovat mi, co smím a co nesmím! Já vám bušit na dveřenechodím.""Ne, zato mi ale bušíte do zatracený zdi. Naše ložnice spolu sousedí.Jste přímo u mě, když se snažím spát. Trochu ohledu, prosím.""A jak to, že vy mě slyšíte a já vás ne? Počkat, počkat, u vás nikdo dozdi nebuší, co?"Simon se ušklíbl a já jsem zbledla. Založila jsem si ruce na hrudníku,a když jsem se podívala dolů, došlo mi, co mám na sobě.Růžovou noční košilku. A takhle jsem si chtěla získat respekt!Zatímco jsem pěnila, Simon si mě sjel nestydatě celou pohledem,přičemž si samozřejmě všiml růžové barvy, krajky i toho, jak mi vystupovalbok, protože jsem zuřivě klepala jednou nohou do země.Jeho oči se konečně vrátily nahoru, kde se setkaly s mými a neucuklypřed nimi. Pak mu v těch jeho pomněnkách zajiskřilo a mrknulna mě.Udělalo se mi rudo před očima. "Áááárrhh!" zařvala jsem, vrátila sek sobě a práskla za sebou dveřmi.Ponížená jsem nechávala vodu, aby ze mě smyla pocit marnosti. Odté doby jsem Simona ještě neviděla, ale co až ho potkám? Praštila jsemhlavou o kachličky.Když jsem o tři čtvrtě hodiny později otvírala vstupní dveře, přesrameno jsem Cliveovi sykla na pozdrav a v duchu se modlila, aby nachodbě nebyla náhodou nějaká holka z harému. Čistý vzduch.Při vycházení z budovy jsem si nasadila sluneční brýle a sotva sivšimla Range Rovera. Tím sotva mám na mysli, že jsem si všimla, kolikje v tom autě místa, aby mě tam mohl ohnout a...Caroline!Možná mám trochu problém.* * *Později odpoledne ke mně do kanceláře nakoukla Jillian."Ťuk ťuk," ohlásila se s úsměvem."Ahoj! Co se děje?" opřela jsem se zády do křesílka."Zeptej se mě na barák v Sausalito.""Ty, Jillian, co barák v Sausalito?" zeptala jsem se a zakoulela očima."Hotovo," pronesla tiše a rozhodila rukama."Nekecej!" zašeptala jsem taky."Úplně, naprosto, dokonale hotovo!" zaječela a posadila se naproti mně.Ťukly jsme si přes stůl pěstmi."Tak tomu říkám dobrá zpráva. Musíme to oslavit." Už jsem se natahovalado zásuvky."Caroline, jestli vytáhneš láhev skotský, budu to muset probrat napersonálním," varovala mě a potměšile jí cukaly rty."Za prvé, naše personální jsi ty. A za druhé, jako bych snad schovávalaskotskou v kanceláři! Tu mám samozřejmě v placatce přivázaný kestehnu," uchichtla jsem se a vytasila se s kulatým lízátkem."Dobrý. Dokonce melounový, moje oblíbený," řekla Jillian, zatímcoho rozbalovala, a pak začala cucat."Tak mi o tom vykládej," vybídla jsem ji.Když se Jillian rozhodovala pro poslední úpravy na domě, kterýs Benjaminem přestavovali, občas se radila i se mnou a já jsem věděla,že to byl přesně typ domu, o kterém jsem roky snila. Příjemný, vřelý,elegantní a plný světla stejně jako Jillian.Chvíli jsme se bavily o rekonstrukci a pak mě Jillian nechala vrátitse k práci."Mimochodem, příští víkend bude kolaudace. Ty a tvoje banda jstezvaný," oznámila cestou ke dveřím."Slyšela jsem dobře: banda?" zarazila jsem se."Tak přijdete?""Super. Můžeme vám něco přinést a můžeme ti okukovat snoubence?""To se opovažte! A nic jinýho od vás ani nečekám," střelila po mněJillian pohledem.K práci jsem se vrátila s úsměvem. Večírek v Sausalito? To zněloslibně.* * *"Prosím tě, snad ses do něj nezabouchla? Kolikrát se ti o něm už zdálo?"vyzvídala Mimi přisátá ke svému brčku."Zabouchla? Do takovýho kreténa? Jak jsi na to...""Jasně že se do něj nezabouchla. Kdo ví, kde všude ten jeho klacek užbyl. To by Caroline nemohla," odpověděla za mě Sophia, hodila si vlasypřes rameno, a skoro tím omráčila stolek byznysmenů, co na ni zíraliod chvíle, kdy vešla do našeho oblíbeného bistra v North Beach, kdejsme se právě sešly na oběd.Mimi se s chichotem svezla na židli a pod stolem do mě kopla."Přestaň mě štvát, šmoulino." Šlehla jsem po ní pohledem, celá rudározčilením."Jo, přestaň ji štvát, šmoulino! Caroline není tak blbá...," zasmála seSophia, a když se utišila, konečně si sundala sluneční brýle a podívalase na mě.Violoncellistka a šmoulina sledovaly, jak se neklidně vrtím. Jedna seusmála a druhá zaklela."Ježiši, Caroline, neříkej, že ses do toho chlápka fakt zabouchla? Tone, že ne?" zděsila se Sophia, zatímco nám číšník pokládal láhev vodyPellegrino na stůl. Zíral, jak si Sophia prsty projíždí zrzavé vlasy, a onamrkla nejdřív na něj a pak k baru, aby mu naznačila, ať se odporoučí.Věděla, že se po ní chlapi koukají, a byla legrace sledovat, jak je umělaodpálkovat.Mimi byla jiná. Tak drobounká a roztomilá, že muže na ní ze všehonejdřív lákal její přirozený šarm. Když se na ni pak podívali pořádně,zjistili, že je rozkošná. Bylo na ní něco, kvůli čemu měli potřebu o nipečovat a chránit ji. Dokud se nedostali do její ložnice. Nebo aspoň takjsem to slyšela. Hotová Sodoma Gomora...O mně se říkalo, že jsem hezká, a někdy jsem tomu i věřila. Pokudjsem měla náladu, dokázala jsem na sobě zapracovat. Nikdy jsem senecítila tak žhavá jako Sophia ani tak vyrovnaná jako Mimi, ale umělajsem ze sebe udělat kočku. Kdykoli jsme si spolu my tři vyrazily, všichnise za námi otáčeli a my jsme toho využívaly ve svůj prospěch.Martina Godalová (gogika64@gmail.com) [77262]Každé z nás se líbil jiný typ mužů, což bylo fajn. Velmi vzácně jsmešly po stejném chlapovi.Sophia měla dost jasně vymezené požadavky. Její muži museli býtvytáhlí,štíhlí a pěkní. Ne příliš vysocí, ale vyšší než ona. Potřebovala,aby byli slušní a chytří a pokud možno blonďáci. Ujížděla taky najižanském přízvuku. No vážně, jestliže ji nějaký týpek řekl "cukrátko",úplně zvlhla. To mám z první ruky, protože jsem s ní jednou v noci měladocela problémy, když se opila a začala se na mě sápat kvůli mému přízvukuz Oklahomy. Musela jsem se jí bránit až do rána. Sophia prohlašovala,že jsme na vejšce a musíme experimentovat.Mimi měla sice taky svoje nároky, ale netýkaly se takových podrobností.Zajímal ji spíš celek. Letěla po velkých, robustních, vysokýcha silných chlapech. Zbožňovala, když ji zvedali do vzduchu, aby ji políbili,nebo když si ji stavěli na stoličku, aby je nebolelo za krkem. Mělaráda sarkastické typy a nesnášela domýšlivce. Jelikož byla malá, mělasklon přitahovat muže, kteří ji chtěli "ochraňovat". Jenže tahle slečnadělala odmalička karate a žádnou ochranu nepotřebovala. Ve své retrosukýnce by nakopala zadek komukoli.Já jsem svůj typ neuměla moc dobře vypíchnout, ale neunikl mi,když jsem ho uviděla. Podobně jako Nejvyšší soud nebo pornografie,které jsem poznala, teprve až když jsem stála čelem k nim. Je fakt, žemě přitahovali outdooroví kluci jako plavčíci, potápěči nebo horolezci.Líbili se mi upravení, i když trochu drsní džentlmeni a trochu rošťáci,co vydělávali dost, abych si nemusela hrát na maminku. Jedno léto jsemstrávila s pekelně žhavým surfařem, který neměl ani na chleba s máslem.Micaha nezachránily ani orgasmy, co jsem s ním měla v jednomkuse, když jsem zjistila, že si mou kreditkou platí vosk na prkno. A účtyza mobil. A výlet na Fidži, kam jsem nebyla ani pozvaná. Tak jsem miléhosurfaře poslala, kam patřil. K vodě.Než jsem ho odkopla, měla jsem si dát ještě jeden na cestu. Ách, kdejsou ty časy, kdy jsem měla svoje Óčko? Orgasmy čtyřiadvacet hodindenně. Ach jo."Počkej, potkala jsi ho od tý vaší srážky na chodbě?" zeptala se Sophia,když jsme si objednaly a já se vrátila od svých surfařských vzpomínek."Ne," zamručela jsem.Mimi mě konejšivě poplácala po předloktí. "Je to fešák, co?""To sakra je! Až moc na to, jakej je to debil!" Bouchla jsem pěstí dostolu tak silně, až nadskočily stříbrné příbory. Sophia a Mimi si vyměnilypohled a já na ně ukázala prostředník."A druhej den ráno si v tý stejný chodbě klidně stojí a líbá Purinu!Tam si pro orgasmy chodí snad celý město, já s takovýma chlípnostmanechci mít nic společnýho!" reptala jsem a rozčileně přitom žvýkalasalát. O setkání se Simonem jsem holkám vyprávěla už potřetí."Nechápu, že tě před ním Jillian nevarovala," přemítala Sophia a přitomjezdila s krutony dokola po talíři. Po tom, co nám s hrůzou oznámila,že během minulého roku přibrala dvě a čtvrt kila, zase přestalajíst chleba. Byla to naprostá hloupost, ale pokud si Sophia vzala něco dohlavy, nedalo se jí to vymluvit."Ale ne, Jillian prej toho kluka vůbec nezná," vysvětlila jsem. "Muselse nastěhovat až po tom, co tam byla naposled. Navíc tam Jillian animoc nebývala. Ten byt si drželi jen proto, aby měli ve městě kde přespat.Sousedi říkali, že Simon je tam teprve rok nebo tak něco. Navíc jepořád na cestách." Jak jsem mluvila, došlo mi, že mám na toho kluka uždocela tlustý spis."A tenhle víkend ti taky bušil do zdi?" zajímala se Sophia."Vlastně byl docela zticha. Buď mě fakt poslechl a snaží se o dobrýsousedský vztahy, nebo se mu konečně v jedný z těch holek zlomilopéro a odjeli vyhledat lékařskou pomoc," odhadovala jsem příliš nahlas.Byznysmeni u vedlejšího stolu asi pozorně naslouchali, protože tiševyprskli a zavrtěli se na židlích. Nejspíš taky nevědomky, ze soucitu,překřížili nohy. I my jsme se zahihňaly a pokračovaly v obědě."Když už mluvíme o Jillian, holky, příští víkend jsme pozvaný nakolaudačku do jejího domu v Sausalito," sdělila jsem jim.Obě se okamžitě začaly radostně ovívat. Na Benjaminovi jsme seshodly všechny tři. Kdykoli se nám povedlo nalít do Jillian dost tvrdéhoalkoholu, přiznaly jsme jí, že jsme do jejího snoubence zblázněnéa tahaly z ní historky o něm. Když se zadařilo a dostaly jsme do ní dalšímartini... no, řekněme jen, že bylo hezké dozvědět se, že i když jevašemu mužskému už po čtyřicítce, sex s ním ještě stojí zato. A to, jakji Benjamin vzal do Tonga Room v hotelu Fairmont? Týjo. Jillian mělavážně štěstí."To bude super. Hele, co kdybysme se přišly nachystat k tobě, jako zastarejch časů?" pištěla Mimi tak, že jsme si se Sophií zacpaly uši."Dobře, dobře, ale už neječ, nebo tě tady necháme s účtem samotnou,"vyštěkla Sophia a Mimi se s rozzářenýma očima znovu klidněusadila na židli.Po obědě se Mimi vydala pěšky za roh na svou další schůzku a Sophiaa já jsme se podělily o taxi."Takže co ty tvoje hanbatý sny se sousedem?" začala Sophia a taxikářse potěšeně zavrtěl."Soustřeďte se laskavě na cestu," poučila jsem ho, když jsem ho přistihla,jak nás ve zpětném zrcátku sleduje.V hlavě jsem zaplula ke snům, které ke mně přicházely celý předchozítýden. Přestože jsem byla sexuálně frustrovaná, nikdy jsem senehnala do nějakých extrémů. Když jsem mohla Óčko ignorovat, bylajsem v pohodě. Jenže od té doby, co se mi o Simonovi zdálo každou noc,nepřítomnost Óčka byla cítit ještě víc. Abyste rozuměli, Clive začal spávatna toaletním stolku, kde bylo bezpečněji než mezi mýma rozdivočelýmanohama."Sny? Sny jsou dobrý, ale on je strašnej debil!" rozzuřila jsem sea praštila pěstí do dveří."Já vím, to meleš pořád dokola," dodala Sophia a upřeně se na mězadívala."Co je? Co se tak koukáš?""Nic. Jen se na tebe dívám. Jak to, že tě nějakej obyčejnej debil dokážetakhle vytočit?" nadnesla Sophia."Co já vím?" povzdychla jsem si a přitom sledovala ulici za okýnkem.* * *"Strkáš do mě.""Nestrkám.""Hele, Mimi, fakticky, co to máš v kapse? Ti stojí nebo co?" zvolalaSophia a odtáhla hlavu, zatímco jí Mimi projížděla kulmou vlasy.Usmála jsem se ze svého místa na posteli, kde jsem si zavazovala sandály.Než holky dorazily, natočila jsem si vlasy natáčkami, takže jsem siušetřila jejich péči. Mimi vždycky říkala, že by ji bavilo dělat kadeřnici,a nejspíš by ji i dělala, kdyby si mohla otevřít salon u sebe v ložnici.Vytáhla si z kapsy kartáč, ukázala ho Sophii a začala ji s ním škádlit.Ve vlasech samozřejmě.Rozehřívaly jsme se před párty přesně tak, jako jsme to dělávaly v Berkeley,včetně daiquiri. Vylepšily jsme ho sice od té doby kvalitním alkoholema čerstvou šťávou z limetky, ale rozparádilo nás úplně stejně."Ale no tak, kdo ví, koho dneska v noci potkáš! Přece se nechcešsvýmu princi na bílým koni ukázat se splihlýma vlasama?" rozumovalaMimi a snažila se Sophii donutit, aby si přehodila vlasy dopředu a trochutak "nadýchala chocholku". S Mimi jste se nedohadovaly, prostějste ji nechali dělat, co chtěla."Já nejsem splihlá nikde. Když vyprsím tyhle dvě, princ na bílýmkoni si ani nevšimne, že vůbec nějaký vlasy mám," reptala Sophia a jána to zase vybuchla smíchy. Vtom jsem i přes naše hihňání zachytilahlasy odvedle. Vyskočila jsem z postele a přešla blíž ke zdi, abych lépeslyšela. Tentokrát se ve vedlejším bytě kromě Simona zřetelně ozývalydalší dva mužské hlasy. Nerozuměla jsem, co si naši sousedé říkají, alenajednou začali přes zeď vyřvávat Guns N' Roses a to přimělo i Sophiia Mimi, aby přestaly s tím, co zrovna dělaly."Co to sakra je?" vyštěkla Sophia a divoce se rozhlížela po pokoji."Simon bude nejspíš fanda GN'R," pokrčila jsem rameny a v duchu sez přivítání do džungle radovala. Stáhla jsem si čelenku do čela a napodobilaAxlův krabí tanec dopředu a zpátky. Mimi se smála, Sophia se mračila."Ne, ne, ne, to není vůbec ono, děvenko," překřičela Sophia káravěhudbu a vzala si jinou čelenku. Zatímco jsme Sophia a já soutěžily o nejlepšíhoAxla, Mimi ječela smíchy. Dokud si, samozřejmě, Sophia nezačalacuchat vlasy. To se na ni Mimi vrhla. Sophia vyskočila na postel,aby jí unikla, a já ji následovala. Poskakovaly jsme po posteli nahorua dolů, vřeštěly slova písně a rozpustile tančily. Mimi to nakonec vzdalaa v rytmu Welcome to the jungle jsme se jako šílené vrtěly všechnytři. Pak jsem ucítila, jak se pod námi hýbe postel, a došlo mi, že veselenaráží do stěny. Do Simonovy zdi."Tady to máš! A tohle! A taky trochu... tohohle! Že prej u mě nikdo nazeď nebuší, jo? Chachachachacha!" řvala jsem jako pomatená, zatímcomě Mimi a Sophia užasle sledovaly. Potom slezly z postele a se smíchemsi padly do náručí, zatímco já jsem pokračovala v narážení. Jezdila jsemdopředu a dozadu jako na surfu a tlačila pelest zas a znovu proti zdi.Hudba najednou ztichla a já jsem se svalila jako zastřelená. Mimia Sophia si navzájem zakrývaly dlaněmi ústa, já ležela natažená naposteli a kousala se do kloubů na prstech, abych se nesmála. V místnostibylo tak dusno, jako když vás nachytají, jak obalujete něčí důmtoaleťákem nebo jak se smějete v zadní části kostela. Nemůžete přestata nemůžete nepřestat.Buch buch buch.To snad ne. On na mě bouchá?Buch buch buch.On na mě bouchá...Buch buch buch! zabušila jsem, jak nejlépe jsem uměla. Nemohlajsem uvěřit, že měl tu drzost pokoušet se mě ztišit. Zaslechla jsem přidušenýmužský smích.Buch buch buch, ozvalo se znovu a já jsem vypěnila.Teda, to je ale vážně kretén...Podívala jsem se nedůvěřivě na holky a ty vyskočily zpátky za mnouna postel.Buch buch buch buch, zabouchaly jsme. Šest rozčilených pěstí dopadalona omítku.Buch buch buch buch, vrátilo se nám, tentokrát mnohem hlasitěji.Nejspíš se do toho vložili i Simonovi kamarádíčci."Vzdejte to, pane! Pro vás dneska ani ťuk!" zaječela jsem na stěnu,zatímco se holky chichotaly."Pro mě tuny sexu, kotě. Ale ani ťuk pro tebe!" zakřičel úplně jasněpřes zeď.Zvedla jsem pěst, abych ještě jednou zabušila. Buch buch bu-buchbuch, zaznělo z mojí strany.Buch buch! odpověděla mi jenom jedna ruka a pak všechno ztichlo."Ááárrhh!" zařvala jsem na stěnu a uslyšela Simona a jeho kluky, jakse smějí.Mimi, Sophia a já jsme s vykulenýma očima hleděly jedna na druhou,když vtom se za námi ozvalo slabé povzdechnutí.Otočily jsme se a uviděly Clivea sedícího na toaletním stolku. Kouknulna nás, pak si zase povzdychl a dál si lízal zadek.* * *"Taková drzost, no co je tohle za fracka?! Chápete? On si dovolí bušitna mou zeď, na mou zeď! Panebože, to je takovej...""Debil, my víme," vyslovily Mimi a Sophia sborově, zatímco jsem sedál rozčilovala."Jo, debil!" pokračovala jsem naštvaně. Byly jsme právě v autě na cestěk Jillian. Řidič pro nás přijel o půl deváté a už jsme se blížili k mostu.Jak jsem za okýnkem uviděla mihotavá světla Sausalita, začala jsemse trochu zklidňovat. Nechtěla jsem si kvůli tomu chlapovi kazit náladu.Byla jsem ve společnosti svých dvou nejlepších kamarádek a čekalanás fantastická kolaudačka, na kterou nás pozvala nejsuprovější šéfována světě. A pokud jsme měly mít štěstí, její snoubenec nám mohl ukázatsvoje fotky z doby, kdy byl na vejšce plavec a kdy ještě plavci nosili slipyod Speedo. My bychom nad těmi obrázky vzdychaly a donekonečnana ně zíraly, dokud by nám je Jillian nesebrala. A pak, jako obvykle, bypřed námi na noc schovala i Benjamina."Holky, říkám vám, že mám z dnešní noci dobrej pocit. Tuším, že seněco stane," uvažovala Mimi a přemýšlivě koukala z okýnka."Jasně že se něco stane. Skvěle se pobavíme, přeženeme to s chlastema já se cestou zpátky pravděpodobně pokusím chytnout Carolineza prsa," řekla Sophia a přitom na mě mrkla."Mmm, cukrátko," škádlila jsem ji a ona mi vzduchem poslala polibek."Mohly byste nechat tý vaší pseudolesbický romance? Já mluvímvážně," pokračovala Mimi a přitom vzdychala svým harlekýnkovskýmhláskem, který někdy používala."Kdo ví? U sebe si jistá nejsem, ale možná to budeš ty, kdo dneskav noci potká prince na bílým koni," zašeptala jsem a usmála se na jejítvářičku plnou naděje. Mimi z nás tří byla rozhodně největší romantička.Pevně věřila, že pro každého existuje spřízněná duše.Ehm... mně by stačilo Spřízněné Óčko.Na klikaté cestě vedoucí k Benjaminovu a Jillianinu domu parkovalavšude auta a jejich pozemek lemovaly japonské lucerny a lampiony.Jako u většiny vil zasazených do této kopcovité krajiny nebylo z ulicenic vidět. Když jsme projely branou, usmála jsem se nad tím, jak holkámpři pohledu na zařízení před námi spadla čelist. Já jsem ho znalaz plánů, ale ještě jsem se nesvezla."To je nějaká zatracená rikša nebo co?" vyhrkla Sophia a já jsemneudržela smích. Jillian a Benjamin si navrhli a nainstalovali osobnílanovku, totiž výtah, který jezdil nahoru a dolů po kopci. Bylo to velmipraktické, protože jinak se k domu dalo dostat jen po šíleně dlouhémschodišti. Přední svah kopce pokrývaly terasovité zahrady s lavičkamia různými zahradními sceneriemi, vše umělecky uspořádané kolemvydlážděných cestiček osvětlených bambusovými pochodněmi, kterévedly až k domu. S nákupními taškami nebo pro klidnější výstup bylojednodušší použít lanovku."Přejete si jet výtahem, dámy, nebo půjdete po cestičce?" zeptal senás z druhé strany vozíku chlapík, který lanovku obsluhoval."Myslíte jako sjet kopec v tomhle?" vypískla Mimi."Jasně, k tomu ho sem dali. Nastupte si," povzbudila jsem holkya vkročila do vozíku dvířky, která obsluha otevřela. Vážně se to podobalohorské lanovce, až na to, že tahle jela po zemi a ne ve vzduchu."Tak jo, jdeme do toho," rozhodla Sophia, vylezla si za mnou a žuchlana sedátko. Mimi pokrčila rameny a následovala nás."Na druhém konci vás už čekají. Hezky se bavte, dámy," usmál sechlapík a my vyrazily.Jak jsme pomalu sjížděly kopec, Jillianin dům před námi rostl v celésvé kráse. Moje šéfka si vytvořila dokonale kouzelný svět. Skrze obrovskáokna domu jsme mohly při našem sestupu vidět rozjetou oslavuuvnitř."Týjo, tam je lidí," poznamenala Mimi s vytřeštěnýma očima. Z jednohoplácku pod námi se rozléhalo brnkání jazzové kapely.Když se vozík zastavil a jiná obsluha nám otevřela dveře, pocítilajsem nervózní záchvěv v břiše. Vystoupily jsme a naše podpatky serozklapaly po dlažbě. Vtom jsem zaslechla Jillianin hlas, co přicházelz domu, a hned jsem se rozesmála."Holky! Konečně jste dorazily!" radovala se, zatímco jsme vcházelydovnitř.Rozhlédla jsem se kolem dokola. Dům měl téměř trojúhelníkový tvar,byl zasazený do svahu kopce a z něj se roztahoval ven. Pod nohama senám rozprostíraly temně mahagonové dřevěné podlahy, které spolu sesvětlými pruhy na stěnách vytvářely nádherný kontrast. Jillianin osobnístyl byl příjemně moderní a odstíny v domě odrážely barvy okolníhokopce: teplé lístkově zelené, syté hlínově hnědé, jemně tlumené krémovéa nádechy tmavě modré námořnické.Téměř celá zadní část dvoupatrové vily byla prosklená a dalo se takkochat úžasným výhledem. Na hladině zálivu tančil měsíc a v dálcebyla vidět světla San Franciska.Při pohledu na domov, který Benjamin pro ně dva vybudoval, mi vhrklyslzy do očí. Otočila jsem se zase na Jillian, která nadšením celá zářila."Je dokonalej," zašeptala jsem a Jillian mě pevně objala.I Sophia a Mimi se před Jillian rozplývaly, zatímco nám číšník rozdávalsklenky šampaňského. Jillian se pak vytratila do houfu hostůa my tři jsme přešly na jednu z venkovních teras, abychom zkontrolovalyinventář. Kolem nás procházeli číšníci s tácy, a jak jsme se zakusovalydo pečených garnátů a srkaly bublinky, skenovaly jsme celý dava snažily se najít někoho známého. Bylo tam samozřejmě hodně Jillianinýchklientů a mně bylo jasné, že se bude mluvit trochu i o práci, alev tu chvíli jsem si spokojeně jedla svou luxusní krevetu a poslouchalaSophii a Mimi, jak hodnotí chlapy."Jééé, Sophie, támhle vidím kovboje přímo pro tebe... ne, ne, počkej,je zadanej s jiným kovbojem. Jdeme dál," povzdychla si Mimi a pokračovalav pátrání."Mám ho! Našla jsem ti dokonalýho chlapa na dnešní noc, Mimi!"vyjekla Sophia potichu."Kde, kde?" zašeptala Mimi, přičemž si zakrývala ústa garnátem.Zakoulela jsem očima a shrábla další sklenku bublinek od číšníka, coprávě procházel kolem."Uvnitř, vidíš ho? U kuchyňskýho ostrůvku, černej svetr a khaki kalhoty?Ježiši, to je ale kocour... Hmmm, má i pěknej účes," chválila mužeSophia a přitom přivírala oči."Ten hnědej kudrnáč? No jo, na tom bych mohla zapracovat," odsouhlasilaMimi svůj cíl. "Podívej se, jak je vysokej. A kdo je ten fešák,se kterým mluví? Kdyby se ta nána uráčila pohnout," brblala Mimis nadzvednutým obočím, dokud se ona údajná nána konečně neposunulaa nedovolila nám lepší pohled na dotyčného.Když se cestička ke dvěma hovořícím mužům otevřela, taky jsem sepodívala. Ten velký byl, no, velký. Vysoký a široký v ramenou, skorojako hráč amerického fotbalu. Ve svetru byl docela pěkně zaoblený,a když se smál, obličej mu celý zářil. Jo, byl rozhodně Mimin typ.Druhý džentlmen měl vlnité blond vlasy, které si neustále strkal zauši. Měl brýle jako šprt, co mu vážně seděly. Byl vytáhlý a štíhlý a mělvelmi intenzivní pohled, takový celkem klasický krasavec. Nenechte semýlit, byl to vážně kus a trochu podivín a Sophia při pohledu na nějzalapala po dechu.Jak jsme sledovaly tu scénu před námi, připojil se k nim třetí muža všechny jsme se usmály. Benjamin.Okamžitě jsme vyrazily do kuchyně, abychom pozdravily svého nejoblíbenějšíhomuže planety. Sophii a Mimi taky bezpochyby těšilo, žejim Benjamin může usnadnit představování. Mrkla jsem na kamarádky,které se obě zároveň chvatně upravovaly. Mimi se podloudně štíplado tváří à la Scarlett O'Hara a Sophia si nenápadně nadhodila prsa.Ubozí chlapi neměli šanci.Benjamin nás zahlédl, když jsme se k němu blížily, a usmál se. Mužiotevřeli kruh, aby nás do něj pustili, a Benjamin nás tři chytl do obrovskéhoobjetí."Má oblíbená děvčata! Už jsem se bál, že nedorazíte. Elegantní zpožděníjako vždy," škádlil nás a my jsme se rozhihňaly. Takhle to bylopokaždé - před Benjaminem se z nás stávaly hloupoučké školačky."Ahoj Benjamine," pozdravily jsme sborově a bylo zvláštní, jak jsmev té chvíli zněly úplně jako Benjaminovi andílci.Velikán a Brejlička tam jen stáli a zubili se na nás, nejspíš čekali, žese představíme, až se vynadíváme na Benjamina. Vážně stárnul do krásy:vlnité hnědé vlasy se mu teprve začínaly stříbřit na spáncích; džíny,tmavě modrá košile a pár kovbojských holínek. Na místě by mohl předvádětpro Ralpha Laurena."Dovolte mi, abych vás představil. Caroline pracuje s Jillian a Mimia Sophia jsou její, ehm, jak tomu říkáte... nejkámoškynasvětě?" usmálse Benjamin a ukázal na mě."Týjo, nejkámoškynasvětě? Kdo tě učí tenhle slang, taťko?" zasmálajsem se a podala ruku Velikánovi. "Čau, já jsem Caroline. Těšímě."Jeho pracka mi spolkla dlaň. Měl ji vážně jako lopatu, Mimi se z nímusela zbláznit. Velikánovy oči se na mě seshora pobaveně smály."Ahoj Caroline. Já jsem Neil. A tenhle intouš vedle je Ryan," řekla přes rameno kývl na Brejličku."Dík, tohle si budu pamatovat, až zase příště zapomeneš heslok svýmu e-mailu," zasmál se Ryan dobromyslně a podal mi ruku.Potřásla jsem mu s ní a všimla si, jak výrazně zelené má oči. Kdyby mělaSophia s tímhle klukem děti, byly by hříšně krásné.Benjamin odstoupil stranou, tak jsem se o další představování postaralasama. Rozjeli jsme jakýs takýs rozhovor a já se v duchu chechtalanad seznamovacím tanečkem, do kterého se ti čtyři pustili. Pak Neilzmerčil známého za mými zády a zavolal na něj: "Hej, Parkere, dovalsem ten svůj pěknej zadek a pojď se taky seznámit.""Už jdu, už jdu," zaslechla jsem za sebou a otočila se, abych se koukla,kdo se to k nám chystá přidružit.Ze všeho nejdřív jsem viděla modře. Modrý svetr, modré oči. Modré,nádherně modré. A když jsem poznala, kdo k té modré patří, začalajsem vidět rudě."Zatracenej Nabíječ," sykla jsem a na místě ztuhla.I jemu úsměv povadl, ačkoli chvíli dělal, že mě nepoznává."Zatracená Růžová košilka," vzdal to nakonec a ušklíbl se.Propalovali jsme se očima a vzduch mezi námi doslova praskal elektřinou.Čtveřice po naší krátké slovní výměně ztichla. Pak jim to došlo."Tohle je Nabíječ?" zapištěla Sophia."Moment, tohle je Růžová košilka?" zahlaholil vesele Neil a Mimis Ryanem se div neudusili smíchy.Zatímco jsem tuhle informaci zpracovávala, rudla jsem jako rajčea Simonův úšklebek se změnil v posměšek, co jsem viděla tu noc nachodbě, když jsem mu zabouchala na dveře, donutila ho nechat HihňuHihňou a ječela na něj. A přitom jsem na sobě měla..."Růžová košilka? Růžová košilka?!" vyštěkla jsem víc než naštvaná.Víc než rozčilená. Byla jsem vzteky bez sebe. Zírala jsem na něj a dotoho pohledu jsem cpala veškerý tlak, co jsem v sobě měla. Všechnybezesné noci, ztracená Óčka, studené sprchy, všechny banány, okurkya nemilosrdné vlhké sny se vmáčkly do toho jediného pohledu.Chtěla jsem ho svýma očima ponížit, donutit ho, aby žadonil o slitování.Ale kdepak... Simon, předseda Mezinárodního domu orgasmů, senedal.JeštěPořádSeŠklebil.