Rita Holoubková - znovu v akci

Umbridgeová

S neodolatelným úsměvem jsem přejela pohledem po velké síni. Všechno bylo v plném proudu a zatímco haranti nevychovaným způsobem večeřeli a bavili se o svých malicherných problémech, vedla jsem s kolegy intelektuální rozhovory. Tedy - alespoň z mé strany byly intelektuální.

Letmo jsem se ohlédla na Snapa, potom na McGonagallovou a nakonec na muže, s nímž hovořila. Kdo jiný to mohl být, než náš ředitel - Albus Brumbál.

Právě mu řekla něco v tom smyslu, že má nakřivo brýle, což u ní, jak ji znám, znamená vrchol romantiky. Ne na každém by si všimla takového detailu.

A v tom se mi rozjasnilo: ta stará fůrie ho svádí! Jak jsem si mohla tak pozdě všimnout toho jejího upnutého hábitu a chtivého úsměvu?

No nic, hlavně zachovat klid.

Minerva ovšem přitvrdila:

,,Omluvte mě, musím si odskočit na toaletu."

No to už přestává vše. Už z jejích slov šlo znát, co chce, a ona to ještě musila doplnit o svůdné mrknutí!

Albuse to naštěstí zanechalo chladným a na záchod ji ani po několika minutovém intervalu nenásledoval.

Vstala jsem tedy a vyřítila se ze síně, až jsem shodila mísu s větrovými bonbóny. Na chodbě jsem na ni nenarazila a honit po škole jsem ji nehodlala - těch schodů!
Když už nic jiného, alespoň výtah si ti mudlové vymysleli dobře...

Najednou jsem ji spatřila. Vůbec se nezdála být rozrušená tím, že na WC nepotkala Brumbála. Naopak byla ve skvělém rozmaru:

,,Dobrý večer Dolores, jakpak se vám daří?" zeptala se suše.

,,Pro vás náměstkyně ministra Umbridgeová."

,,Ano, tedy slečno Umbridgeová"

Věřte mi, že když se nikdo nedívá, zdaleka není tak kultivovaná jako normálně.

,,Ale drahoušku, pročpak mě oslovujete ,,slečno"? Snažíte se zdůraznit, že jsem stále neprovdaná? Vždyť jste sama starou pannou."

Zasmála se mému výroku tak upřímně, až mě to bodlo u srdce - a já srdce mám, to mi věřte. Začala se ve mně vařit krev.

,,A jestli se snažíte sbalit Albuse, tak se můžete rovnou jít bodnout, je totiž můj!" dodala jsem překotně.

Hned jsem litovala, toho, že jsem to vypustila z úst, ale bylo příliš pozdě.

,,Zachovejte klid, paní náměstkyně. Neřekla bych to do vás, ale můžete si být jista, že to zůstane jen mezi námi. Prozatím na shledanou, slečno Dolores." vysmála se mi odcházejíc.

Ach, ta drzost! Minerva si zřejmě uvědomuje, že jsme konkurentky. Přece jen máme obě co do činění s kočkami - jenže jedna hold musí být ta hnusná mourovatá a druhá ta měkká a chlupatá. Pche!

☆ ☆ ☆

Druhého dne jsem ji na chodbě opět viděla rozmlouvat s Albusem Percivalem:

,,Doufám, že jste si užil hostinu."

Pravila suše ta "romantická" duše.

Ejhle! To byl dobrý rým. Víte, já miluji poezii. A tak jsem si řekla, že napíši té babici veršovaný dopis, to jí dozajista vytře zrak.

Za chvíli jsem jej měla hotový:

,,Minervo ničíš mi nervy.
Ne snad snad svou snahou o Albuse
- ten by radši snědl červy.
Než jazyk tvůj měl ve své puse.

Ničí mě víc tvá ubohost,
a tvá absence morálky,
tvá absurdní snaha o rovnost,
jak v míru tak i za války.

Vem si mé rady k srdci,
to ze srdce přeje ti tvá,
ctěná náměstkyně ministra
- Dolores Umbridgová.

Zprávu jsem poslala po onom ohavném školníkovi a zvesela čekala na její frustrovanou odpověď.

* * *

Když jsem druhého dne procházela kolem ředitelny, neubránila jsem se touze zanotovat si úryvek ze svého geniálního dopisu:

,,Minervo ničíš mi nervy.
Ne snad snad svou snahou o Albuse
- ten by radši snědl červy.
Než jazyk tvůj měl ve své puse."

V tom mi na rameno poklepal školník. Bylo to tak nechutné, až jsem vykřikla.

,,Odpověď pro vás, madam" zaskuhral Filch ukláněje se.

Vytrhla jsem mu pergamen z ruky, rozvinula jej a četla. Nemohla jsem uvěřit svým očím.

,,Kyselé červy - ty on má vskutku rád,
nic jemu však nechutná více
Než když jeho rty může ochutnat,
sexy sedmdesátnice.

Albuse sem ale netahej,
když v tvém zájmu prý není.
radši se důkladně pokárej,
za ta tvá "poučení".

Morálku si strč za růžový hábit
Vždyť sama lžeš když tiskne,
A jestli chceš někoho vábit...
Zkus Filche! Ten to snad riskne.

Jak arogantní a ubohé!

Něco mi říkalo, že poslední sloku tam dopsal ten zvrácený moták (ano, já motáka poznám, vlastně o tom vím své...), který si mě z neznámého důvodu oblíbil, ale na tom teď nesejde.

Na téhle škole je hold konkurence. Chabá, ale počítá se. Něco bych měla taky udělat s tou odpornou věštkyní, Brumbál má přeci dost specifický vkus.

Však já jim to všem ještě nandám!