Kdo je ta žena? Proč mi její pohled nic neříká, proč mlčí?
Tyto otázky mi prochází stále hlavou.
Bojím se. Ta žena určitě lže, musím utéct dokud to jde. Musím ihned za Michele, musím s ní mluvit.
Stojím před domem kde Michele bydlí.
Házím kamínky do jejího okna, nerad bych vzbudil její rodinu, po dlouhém čekání se okno otvírá. Už vídím Michele.
"Michele pojď dolů, prosím" potiše křičím.
"Dave, vydrž už jdu" povídá s úsměvem na tváři.
Když přišla, ihned jsem ji pověděl co se stalo.
Chytla mne za ruku a já se uklidnil. Pověděl jsem jí o všem: "Michele? Co mám dělat?" jsem se tiše zeptal.
"Prosím Dave nevzdávej to, půjdu s tebou." Mi pošeptala, zvedla se vzala mne za ruku a někam mne táhla.
"Kam to jdem?" zeptal jsem se, usmála se na mne a jen odpověděla, "uvidíš,jen mi věř."
Vzala mne na hezké místo "tady sedávám když jsem smutná" odvětila.
Povídám "mám strach"
Kdo jsou moji rodiče, stále nevím.
"Za hodinku vyrazíme" pověděla Michele
