Nástupiště devět

2# Cesta na stanici

Neuplynula ani hodina a Jordan byla v bytě už sama. Byla vybalená, spokojená a vyhlížela z okna třetího patra auta, jež se střídali na parkovišti a les, za kterým byla nejbližší vlaková stanice... i neznalec by to odtud poznal. Z okna zde šlo totiž vidět kolejiště, které vedlo tím viditelným lesem. Stávalo se, že když odtud člověk vyhlížel, před očima mu projel barevný, nebo čistě stříbrný vlak. Proto Lindsey toto místo milovala. Obzvlášť ráda takto vyhlížela právě z tohoto okna.

Po chvilce se rozhodla, že se půjde podívat zblízka. Trochu ji trápilo, že ji se zavazadly přivezli rodiče. Dokonce se s nimi kvůli tomu i pohádala, oni prostě nedokázali pochopit, že jejich dcera, kterou chtějí mít v chemickém průmyslu je milovník vlaků, který by ve vlacích nejradši strávil i pracovní život.

Jordan si oblékla nějaké slušné oblečení, vzala klíče a doslova vyběhla z bytu. Místo toho, aby to vzala po schodech, jako normální člověk, tak sedla na zábradlí a svezla se, z třetího patra až do přízemí. Nikoho známého zatím nepotkala, což ji celkem překvapovalo. Přesto byla však nadšená. Po prázdninové brigádě u rodičů v laboratoři se konečně cítila volná.

Vyběhla z budovy, ihned si to mířila k lesu. Do tohoto lesa málokdo občas zavítá, možná už jen z toho důvodu, že zde nic užitečného neroste, no a svůj podíl na tomto důvodu zajisté bude mít i železniční trať. Na tu Jordan narazila ihned, jakmile se do lesa dostala. Zpomalila, vyskočila na jednu z rezavých kolejí, chvilku šla jen po ní, poté seskočila na pražce. Byla si vědoma toho, že kdyby ji někdo viděl, tak ji pokuta rozhodně nemine... bylo jí to ale úplně jedno.

Po krátké době, možná deseti minutách se dostala až ke stanici. Nenápadně se pomocí rukou vyhoupla na jedno z nástupišť. Bylo to klasicky živé nástupiště, na které již každou chvíli měl přijet mezinárodní vlsk ze Skotska. Jordan si cedule hned všimla, usadila se na lavičku. Bylo jí jasné, že tímto vlakem má přijet její spolužák, Ramien.