Smím prosit, pane Weasley? (HP FF)

4. kapitola - Odjezd do školy

Ahojky, 

tak jsem tady s další kapitolkou. Pro zatím bohužel neopravené XD kdyby třeba náhodou měl někdo zájem zahrát si pro tento příběh na korektora byla bych moc moc vděčná. Jsem si vědoma chyb ale moc je po sobě nejsem schopná opravovat :/
I tak ale doufám, že si další kapitolu užijete.

Shana

Trest, který jí matka za neuposlechnutí na zápase uložila byl tvrdý, do konce prázdnin se Vanessa nesměla z domu ani hnout a musela dělat hostitelku na všech návštěvách a večírcích, které matka doma pořádala pro přítele.
Vanessa všechny hosty pokaždé bedlivě studovala. Sledovala tvář každého z nich, výrazy, které měnili, slova, jaká volili. V každém hledala náznak povědomí o tom, co se stalo na mistrovství ve famfrpálu. V každém hledala tvář smrtijeda. Chvílemi si uvědomovala, že je tím až posedlá ale matčin trest jí zbavil možnosti zabavit se čímkoliv jiným a odpoutat tak svou mysl od svého nálezu v tajné přihrádce.
Denně také pročítala Denního věštce ve kterém byla, perem Rity Holoubkové, každodenně informována o další a větší neschopnosti ministerstva, pokračujícím pochybením a nehynoucí národní ostudě. Nutno dodat, že začínala mít pochybnosti o věrohodnosti některých Ritiných informací neboť všechny její články vyznívali nesmírně zaujatě a útočně.

Jediným světlým bodem v temnotách zdlouhavého trestu byl odchod na nákup do Příčné ulice kam vyrazili tři dny před odjezdem do školy. Vanessa si pečlivě pročetla letošní dopis z Bradavic a ke svému potěšení zjistila, že má na seznamu také společenský hábit. Proto její první kroky mířili hned k madame Malkinové.
Profesor Brumbál nebo ministerstvo nejspíše majitelku butiku informovali o nadcházejících událostech, které se budou v Bradavicích dít neboť za výlohou malého krámku byly vystaveny nádherné moderní a velice slušivé společenské hábity.
Vanessa se zálibně podívala na blankytně modré šaty v něčem připomínající půvabný oděv, co měli víly na mistrovství ve famfrpálu.
„Co myslíš matko? Slušeli by mi?" otočila se dívka na upjatě se tvářící ženu.

Žena se na ně kriticky zadívala.
„Nemyslím si, že by pro tebe byly vhodné," odpověděla stroze.
„A jaké by byly?" otázala se dcera, ale matka již mířila do krámku a neslyšela jí.
Tiše ji následovala.
V krámku bylo ještě větší množství hábitů a Vanessa jimi začala nadšeně okamžitě probírat.
Ooo a jéééé se ozývalo každou chvilku, vždy když na dalším stojanu objevila ještě krásnější hábit než ten předešlý. Nakonec se vynořila s třemi hábity, které byla rozhodnuta, že si vyzkouší. Nemohla se rozhodnout jestli jemně trávově zelený s vyšíváním, sladce růžový s kvítky na rukávech a nebo temně modrý, posetý hvězdami.
„Tyhle bych si ráda vyzkoušela," oznámila, když přistoupila k madam Malkinové, která si mezitím povídala s matkou.
„Ale jistě," usmála se sladce a chtěla děvče zavézt do zkušebních kabinek.
Zarazil jí ale hrubý hlas.
„NE," ozvalo se a Vanessa zmateně pohlédla na svou matku, která jí chytila za paži.
„Co se děje?" otázala se zmateně.
„Tento hábit není pro zmijozelskou dámu vhodný," prohlásila matka.
Vanesse začalo docházet kam tím míří a začal v ní doutnat vztek.
„Je přece jedno z jaké jsem koleje, jde o to aby mi slušel, ne?"
„Tento bude lépe reprezentovat tvou krevní příslušnost," oznámila matka a podala jí temně zelený hábit s vysokým límcem.
Vanessa musela uznat, že nebyl vůbec ošklivý, ale ten způsob, jakým jí ho matka dala jí nesmírně dráždil.
„Tak běž, vyzkouše jsi ho," pokynula jí žena klidně.
Vanessa si zdráhavě vzala hábit od matky a pohlédla na madame Malkinovou, která zatím rozpačitě přešlapovala dva kroky od nich. Když si všimla, že si Vanessa od matky hábit převzala pokynula jí aby jí následovala dozadu, kde byly zkušební kabinky.
Když se dívka převlékla a kriticky se prohlížela v zrcadle. Bylo těžké najít něco, co by se jí na hábitu nelíbilo. Zvednutý límec jí obepnul krk kolem šíje a vepředu se zformoval do hezkého výstřihu ve tvaru V. Rukávy byly až k loktům upnuté a od loktů dolu se zdvojovali. Ty spodní byly dále upnuté a končili u zápěstí, vrchní se naopak hodně rozšířili a končili v půlce předloktí. Do pasu byl hábit upnutější a tvořil hezkou postavu a pak se hodně rozšířil, aby zajistil pohodlný tanec. Temně zelená látka připomínala tmavé listoví stromů a z ní nádherně vystupovala stříbřitá výšivka, která lemovala okraje rukávů, výstřihu i spodní lem šatů. Navíc k hábitu patřil i krásný stříbřitý pásek vypadající jako spletený ze stříbrných větviček stromku, doplněný i o droboučké lístečky.
Vanessa žasla nad jeho propracovaností a elegancí. V duchu se snažila smířit s tím, že má matka pravdu a je naprosto perfektní.
„Tak jaký je?" ozvala se matka.
Vanessa beze slova vyšla ven.
Madame Malkinová, která se již zase usmívala, vydechla obdivem.
„Ten hábit vám nesmírně sedí slečno. Jako bych ho šila přímo na vás. Vaše matka má skutečně dobrý vkus," prohlásila a z jejího tónu Vanessa vycítila, že svá slova myslí upřímně.
To jí trochu uklidnilo a na prodavačku se usmála.
„Ano, je nádherný. Asi si ho tedy vezmeme," řekla pomalu a s jistým sebezapřením.
Matka se spokojeně usmála.
„Vidíš, matka vždy pozná, co bude dceři sedět nejlépe," oznámila prostě.
Madame zatím zabalila hábit do jemného papíru a matka zacinkala váčkem s penězi.