Smím prosit, pane Weasley? (HP FF)

5. kapitola - Velká jízda

Ahojky,

jelikož mám hodně práce, tak jsem jeden týden musela vynechat ale dnes jsme zase zpět a přináším novou kapitolu s trochou akce a napětí :) Snad se bude líbit. 

Shana

Cesta pomalu ubíhala a Vanessa uvažovala, jak začít rozumný hovor, do kterého by zapojila i Leeho, který na ní stále nevraživě zahlížel.
„No, ech, a jaké jsi měl prázdniny Lee?" otázala se nakonec a pokusila se o milý, bezelstný úsměv.
„Ušly," zněla jednoslovná odpověď doplněná o pozdvižené obočí.
„No, ty moje taky docela ušly. A samotné mistrovství ve famfrpále bylo skvělé, že kluci?" otočila se na dvojčata a její pohled doslova žadonil o pomoc.
Fred se na ní škodolibě podíval a zašklebil se.
„No ušlo," napodobil Leeho tón a pozdvižené obočí.
Vanessa ho lehce nazlobeně spražila pohledem.
„Mě se líbilo a podle mě vašim měšcům taky ne? Nebo se pletu?" uculila se a mrkla na ně.
Dvojčata si místo odpovědi jen vyměnili zachmuřené pohledy.
„Co se stalo?" zpozorněla.
Lee se vedle Freda také zvědavě narovnal, což jí napovědělo, že také ještě o ničem neví.
Zdálo se ale, že bratrům se o tom moc mluvit nechce. Koukali stále jeden po druhém a mluvili zvláštní dvojčecí řečí složenou jen s posunků a pohledů.
„No tak, co se stalo? Já myslela, že to bylo super. Pytloun vám přece musel dát hromadu peněz. Což mi připomíná, že si mu tak musím o svou výhru říct," páčila z nich Vanessa a přitom nahlas uvažovala.
Nechtěla, aby vypadala, že jí peníze nechybí ačkoliv tomu tak vlastně bylo.
„Jenže on nám žádné peníze nedal," vyprskl nakonec George.
Vanessa se na něj udiveně podívala. Sama přece viděla, jak jim sázel do dlaní pěknou hromadu galeonů.
„Alespoň ne pravé," doplnil bratra Fred se zjevnou hořkostí v hlase.
Dívka musela chvíli přemýšlet ale pak jí svitlo.
„On vám dal falešné zlato?" zeptala se ohromeně a vyvalila oči.
„Jo," odvětil Fred, „přesněji leprechauní zlato."
„A nemohla to být nehoda?" zkusila smířlivě, „třeba když se mu ozvete..."
„To nemá smysl," přerušil jí George, „my už to zkusili. Hned jak jsme to zjistili. Poslali jsme mu minimálně deset sov."
„Hmmm...," zabručela dívka jelikož na tohle už neměla co jiného říct.
Do debaty se vložil Lee.
„Nějak to z něj musíte dostat. Určitě máte potvrzení ne?" zajímal se.
„Jasně, to je jasné že máme. Ale co máme dělat? Vymlátit to z něj?" vyprskl na kamaráda Fred podrážděně až Lee udiveně zamrkal.
Fred při pohledu na něj zavrtěl hlavou.
„Promiň kámo, jen nás štve jak nás podvedl a že jsme proti němu bezmocný," omluvil se a nasadil neodolatelný výraz.
Tedy tak alespoň přišel Vanesse.
„No, na sovy odepisovat nemusí, tam ho nikdo nenutí, ale osobně nám odpovědět musí," nadhodila.
„Ale jak to udělat? Ze školy nemůžeme," povzdechl si George.
Lee obrátil oči v sloup na znamení, že takovou hloupost může navrhnout jen hloupá holka. Nebo hloupá Zmijozelka.

„No on přece bude jeden z porotců," namítla dívka a hodila na Leeho vyzývaví pohled.
„Čeho?" zaujatě se zeptal George.
Vanessa se zasekla.
„Počkat... vám o tom nikdo neřekl?" zeptala se udiveně.
„O čem nám nám... počkat, to je to co Charley naznačoval!" svitlo Fredovy.
„O co jde?" zajímal se náhle i Lee a Vanessa se vítězoslavně uculila.
„To ne, nezkazím vám to překvapení," obrátila a zašklebila se na osazenstvo svého kupé.
„Tak to teda na! O co jde! Musíš to doříct když jsi to nakousla," nedal se George a v jeho hnědých očích opět začínali zářit malé rošťácké jiskřičky.
„Jenže to jsem nevěděla, že o ničem skutečně do teď nevíte," opáčila dívka a okázale jeho rošťácký pohled ignorovala.
„Ale teď víme, že něco nevíme," přisadil si Fred.
„Jo a my vždycky víme, i to co nevíme, takže, když něco nevíme, tak se to dovíme a tím pádem to všechno víme," zašklebil se vesele George.
Vanessa se musela smát.
„Ale tohle se ode mě nedovíte," vyplázla jazyk a naoko dělala, že něco zaujatě sleduje v okně.
„Tak tě donutíme to prozradit," vrhl se na ní Fred.
„Útok," zavelel George a oba se na ní vrhli aby jí lechtali.
Lee se jen zdráhavě přidal taky, ale po chvilce ho strhla atmosféra a všichni čtyři se nesmírně bavili a smáli na celé kolo. Vanessa velice úspěšně odolávala jejich lechtání jelikož byla velice štíhlá a mrštná ale na druhou stranu byly na ní tři a nakonec přeci jen začali získávat převahu. Když jí dostali na záda a chystali se jí pomalu a krutě mučit pírky, které Lee pohotově vykouzlil, ozval se cizí, avšak povědomě znějící hlas.
„Psss...," přiložil si Fred opatrně ukazováček ke rtům a všichni se opatrně a potichu narovnaly.
Hlas zněl velice blízko, nejspíše byl jeho nositel hned u vedlejšího kupé. Byl také velice hrubý a v jeho slovech zaznívala krutost a uštěpačnost.
„A co se ti na tom nelíbí," rozeznala Vanessa, když špicovala uši ve směru toho hlasu.
Jiný, mnohem mladší hlas odpověděl cosi neznatelného a majitel prvního se rozchechtal . K němu se přidali další tři, podobně kruté hlasy.
„To je tvůj problém, teď je to totiž moje," oznámil první hlas, nejspíše vůdce party a to mělo za následek další smích.
„To zní, jako by tam někoho šikanovali," zašeptal George a zamračil se.
„Já myslím, že ten hlas znám," přiznala Vanessa.
„Nějaký z tvých přítelíčků ze Zmijozelu?" utrhl se na ní Lee.
Zahořeli jí uši, ale nic neřekla.
„Taky ho znám," přerušil je Fred, „to je Flint."
Všichni se otočili na Vanessu a ta pokývnutím přisvědčila. Sama sice famfrpál nehrála, ale loni chodila s jedním chlapcem ze zmijozelského týmu a byla na každém jejich tréninku. Ten odporný, nepříjemný a velice arogantní hlas, který patřil kapitánovy týmu se zapomenout nedal.
Na víc už Fred nečekal a vyrazil ven z kupé následován bratrem a kamarádem. Vanessa lehce zaváhala. Věděla, že pokud jí ostatní z koleje uvidí s dvojčaty a Leem bude mít peklo na zemi. Nakonec nenápadně vykoukla z kupé a sledovala trojici z lehkého odstupu.
„Hej Flinte, co tady chceš?" zakřičel Fred tak, že několik dalších studentů vykouklo zvědavě ze svých kupé.
„Co je ti do toho Weasley, chtěl by ji si pro sebe taky něco urvat?" zašklebil se hnusně Flint a sevřel v rukou pytlík se sladkostmi, který evidentně sebral těm dětem v kupé.
„Chápu, taková tyčinka je víc než co máte k jídlu na celý týden co?" zasmál se a jeho tři kamarádi ho napodobily.
Vanessa je znala také, i když jen od pohledu. Všichni studovali v sedmém ročníku ve Zmijozelu.
„Nech je na pokoji," ignoroval Fred jeho uštěpačné poznámky, ale varovně zaťal pěst.
„Tak ty by jsi si chtěl prát?" zasmál se Flint, „ty a kdo ještě?"
„Já," přidal se George a stoupl se vedle bratra.
Když se narovnali vypadali dost vysocí a vzbuzovali i určitou úctu. Ne však takovou jako Flint a jeho přátelé.
„A já," postavil se těsně za ně Lee, který byl ale o půl hlavy menší takže ho za nimi nebylo moc vidět. Flint se na něho zadíval a znovu se rozchechtal.