Život jako ve snu

Kapitola 12

cvičila jsem údery, po hodině, James usoudil že nejlepší bude když nebudu mlátit do vzduchu ale do pytle, už jsem do něj chtěla praštit když v tom mě James zastavil prostou otázkou

James: Proč box?, teda, proč chceš boxovat?

Já: jak už víš jsem tu zavřená kvůli matce a nudím se, .............pak je tu taky to že jsem na ni naštvaná a nechci ji zabít takže potřebuju do něčeho mlátit, obvykle mlátím do zdi..........

James: Tak proto máš ty modřiny na rukou?

Já: No asi jo

James: Podle těch modřin usuzuju že máš ránu, děláš  to často?

Já: Jako co?

James: To že si naštvaná a pak mlátíš do zdi, jak je to dlouho?

Já: Už pěkných pár let si takhle vybíjím zlost, a vždy za to může má Matka, jednou jsem dala do zdi takovou ránu že jsem si málem zlomila ruku a věř mi , že to nebylo snadný vysvětlovat na chirurgii............

začala jsem se smát, o mi přidržoval ten pytel a já do něj praštila, takhle jsem pokračovala, a James mě opravoval, například když mě to začalo bolet řekl ať prohnu víc zápěstí když do toho mlátim, a bolest přešla

James: No tak, vím že máš větší sílu, využij vztek který máš v sobě!! zaměř se na osobu na kterou si naštvaná a za každou věc co ti uděla dej ránu
Já: Jak chceš................

Já: Tahle je za to že si na mě nikdy nebrala ohledy!

rána!

Já: Tahle je za to že si mě sebou celých 12 let tahala jako nějaký kufr!

jedna rána!!

Já: Musela jsem mít domácí učitelku a teď taky

Dala jsem další dvě rány , takhle to pokračovalo celou dobu

mezitím Skylařina máma a George

Georg: Odkud se ozývají ty rány?, a kde je Skylar?

Skylařina máma: to nevím, a Skyler je se svým trenérem v tělocvičně

George: a-aha, a kolik mu je?

Skylařina máma: Něco kolem 26-27?

Georg: Ty si nechala svou 15cti letou dcerou s si 26 letým mužem samotnou?
Skylařina máma: Klid Georgi, je sice hezký že máš o ni starost, ale já toho trenéra znám, jsou přátelé, on by jí nikdy neublížil
George: stejně se tam zajdu radči podívat
Skylařina máma se nad tím musela usmát, ale taky si říkala odkud jdou ty rány a co asi děla Skyler
George šel do tělocvičny a slyšel čím dál tím více hlasitější rány, šel do tělocvičny a viděl Skylar jak mlátí do Boxovacího pytle, udivilo ho jakou má ránu, potom přestala a ten trenér se po ní ohnal a ona uhla, pak se oba začali smát a objali se, George odešel s úsměvem na tváři, udivilo ho že boxuje..

George: Takže ona boxuje heh..

šel do obýváku kde seděla jeho přítelkyně,

George: No už vím co vydává ty rány

ona se na něj podívala nechápavě

George: To Skylar, ona boxuje......
ona se na  něj podívala udiveně, zaskočilo jí to,
Skylařina máma. Cože ona b-boxuje?!, to je neslýchané, nemohla si vybrat něco jiného, vždyť je to dívka,... 
George: klid, v dnešní době  boxují i dívky,a navíc jí to docela i de, na holku má velkou ránu!
paní williamsová se uklidnila 

Skylařina máma: To bude asi tím že vždy když se naštve do všeho kope a mlátí rukou do zdi..... měla jsem čekat že to bude něco takového...................


další dny ubíhali rychle, ráno jsem vstala, odpoledne jsem měla ¨školu¨ a hned po tom až do večera box.... uběhl měsíc ajá se stále zlepšovala, Jamese udivilo jak rychle jsem se to naučila,  a především to že mě to baví, dnešek byl něčím zvláštní, je sobota a já  se chystám do tělocvičny , kde na ni už čeká James, vždy celou Sobotu i Neděli tráví od rána až do večera v tělocvičně,

když jsem se dívala na své fotky s přáteli, povzdechla jsem si

Já: Chybíte mi............
smutně jsem se došourala do tělocvičny,

Já: Sem tu

řekla jsem smutně, vůbec jsem neměla na nic náladu, a on si toho nejspíš všiml

James: Skylar si v pořádku?
došel ke mě a ustaraně se na mě díval
Já: jo...jenom ,už toho mám dost!!, chci jít ven! a vidět své přátelé, už je to měsíc Jamesi Měsíc!!

on mě objal, a já jeho, alespoň že jeho mi dovolila

James: Dneska máš volno,

řekl v objetí a já se v tu chvíli od něj odtáhla

Já: co?

James: Dneska box nebude, cvičíš celý měsíc v kuse, dneska si odpočiň..., příjdu zítra

znova jsem ho objala
Já: Díky!

on odešel a já šla do obýváku kde jsem se sesunula na gauč, bylo mi smutno, co asi kamarádi dělaj?, cítila jsem na sobě něčí ustaraný pohled, zvedla jsem se do sedu a uviděla ve dveřích Mámu, šla si sednou ke mě

Máma: Skylar? si v pořádku?

Já: Ne!, mami chybí mi kamarádi!, už je to měsíc co jsem nebyla venku!!
máma mě objala kolem ramen nad něčím přemýšlela

Máma: A víš co?, už tu nemusíš být, můžeš za kamarády a taky do školy!

vyskočil a jsem radostí a objala mámu tak že jsem jí málem umačkala
Já: Díky!Díky!Díky!
Máma: Promiň mi to
Já: V pořádku, můžu teda ven?

Máma: Ano.......