Mích posledních 24 dní života. 💋

Chci!!!

Po včerejší hádce se spisovatelem jsem byla nadně. Jakub byl úžasný a podržel mě. Měla jsem zabaleno a byla Připravena že do Ameriky už nikdy nechci.
Proto jsme nasedli do letadla a zchvilku letadlo startovalo.
Jakub na mě pořád koukal vyděl jak mě to všechno mrzí.
Dala jsem mu pusu a on mi ji vrátil.
Řekl mi spi at jsi v pořádku.
Usnula jsem.
On na mě koukal ale já ho nevyděla.
,, Jen kdybys věděla že už tu dlouho nebudu. Na chvíle s tebou niky nezapomenu.''
,, Zlato stávej jsme doma '' řekl mi.
Já rozespalá koukala jako sova.
Celou dobu co jsme stáli na letišti a čekali na tátu jsme se drželi za ruce.
Držel mě strašně pevně.
,,Jakube co děje? '' byl divný a mě to nedalo.
,, Zlato to bude všechno v pohodě '' řekl jen aby mě uklidnil.
,, Mě stejně neodradíš takže chci vysvětlení. ''
,, Vratila se mi RAKOVINA!!!!! ''
Jen jsem na něj koukala cítila jsem jak mi začínají téct slzy po tváři a jemu také.
Rači bych tu rakovinu měla místo něj.
Když jsme došli k nám domů čekali tam i jeho rodiče.
Já celá ubrečená řekla jen.
,, Dobry den ''
,, Ahoj, Jakube co se stalo? ''
Zeptali se jeho rodiče.
,, Musel jsem ji nějak říct že mám rakovinu zpátky.
Nečekal jsem že ji to takhle sebere.
,, Jdi za ní '' řekla její matka.
,, Dobře jdu stejně jsem to chtěl udělat
Brečela na posteli, já se kni nechtěl přiblížit abych ji neublížil ještě víc než jsem ji ublížil.
Najednou se zvedla, čekal jsem co udělá.
,, Prooooččč!! Proč? Proč sakra!! Proč on proč ne já???!! " křičela.
,, To neříkej '' řekl jsem jí.
Byla celá uplakaná. Šel jsem kní a objal ji.
,, Ani pitomá rakovina nás nerozdělí '' pošeptal jsem ji do ucha.
Jenom kejvla.
,, Dobře '' řekla mi.
,, Budeš tady dneska se mnou? ''
,, Jo budu!''
Když jsem šli spát dal jsem ji pusu a ona usnula. Další pusu jsem jí dal na čelo.
Ráno jsem jsem musel k doktoru protože se musím léčit (chemoterapie).
Už jsem byl na vyšetření a dneska bych měl vědět výsledky.
Dojel jsem do nemocnice a hned mě vzali.
,, Pane, nemáme pro vás moc dobré zprávy. ''
,, Říkejte, jsem připraven na všechno. ''
,,Boužel už to léčit nejde. Když bych měl tipnout tak vám narovinu říkám že vám dávám 7 dní života takže to je (týden).
Je mi to strašně líto rád bych vám pomohl '' řekl mi doktor.
Tekli mi slzy. Když jsem pomyslel na to že uvidím svoji berušku už jen 7 dní bylo mi blbě.
Jel jsem domů a tam jsem to řekl rodičům. Budu na to muset svoje koťátko připravit. Ale moc času mě nezbývá.

Příště bude poslední kapitola.!