Best Friends? Forever [BTS Fanfiction]

Kapitola 42

Najednou se přiblížil k mému krku a začal tam něco dělat. V tu chvíli jsem znova cítila nějaký sliz a došlo mi co dělá.

"Yah! Jungkooku! Přestaň! Co to vyvádíš!" Znova jsem křičela nahlas. Vrtila jsem se ze strany na stanu.

"Yah, Jungkooku! Co jí to děláš?" Strčila ho ode mně Eun Jae. Ten se znova postavil na nohy a zablokoval mi ruce a nohy, tak že seděl na mne.

"Yah! Co to do tebe vjelo? Pusť mně!" Rozkazovala jsem mu.

"Chceš mít cucflek od cizího člověka nebo od kamaráda, kterého znáš víc jak šest let." V tu chvíli jsem ztuhla. Cože to řekl? Byla jsem dost zmatená, že jsem nemohla přemýšlet.

"Udělej ji to, jinak toho bude litovat, že měla cucflek od cizího člověka." Řekla Eun Jae a já ještě více ztuhla.

"Co?"Dala jsem na ní nechápavý pohled. Jungkook kývl a místo Justinovo cucfleku tam udělal svůj.

"YAH! JUNGKOOKU! PŘESTAŇ!" Křičela jsem docela nahlas, tak že to bylo slyšet přes celý svět.

"Yah, Yoo Jung mlč, nebo tu přivoláš policii." Eun Jae mi zacpala pusu, abych nemohla křičet. Tak jsem místo toho, abych křičela, tak jsem se kroutila.

"Yoo Jung, věř mi, že tohle je pro tvoje dobro. Později mi stejně poděkuješ. Jungkooku, už to máš? Nechci se už na vás dívat." Eun Jae v klidu seděla na zemi a držela mi pusu. Najednou se ode mně odtrhl a slez ze mně.

"Seš normální!? Co to do tebe vjelo?" Rychle jsem si setřela tu slizkou věc a šla od Eun Jae a Jungkooka dál.

"Tohle bylo správné rozhodnutí, jak řekla Eun Jae." Řekl udýchaně a rukou se utřel jeho sliny.

"Jak jako správné rozhodnutí?! Nejdříve mě Justin chce znásilnit a pak ty?"

"Nemyslel jsem to ve zlém." Řekl a přisedl si ke mně.

"Ne, nepřibližuj se!" Šla jsem od něj dál. Eun Jae mě zezadu objala a držela mě.

"Vyčisti ji to, ať bude aspoň v klidu." Řekla Eun Jae. Jungkook vzal z tašky ubrousky a přisedl si ke mně. Měla jsem z něho strach, protože jsem takového nikdy neviděla ani neznala.

"Yoo Jung, neboj se. Jsem tem pořád ten stejný Kookie, kterého si znala." V klidu mu vyčistil krk a Eun Jae mě pustila. Celá jsem se klepala, protože jsem z toho nejspíše měla trauma.

"Yoo Jung, buď v klidu. Jsem pořád stejný člověk. Nezměnil jsem se." Chytil mě za tvář a podíval se na mně. Jen jsem na něho koukala a doufala, že mi už nic neudělá.

"Nemusíš se mě bát. Nikdy bych se pro tebe nezměnil." Pomalu mě objal a já tu jenom seděla na zemi.

**************

Pomalu jsem otevírala oční víčka. Otočila jsem se na druhou stranu a rozhlédla jsem se. Viděla jsem rozmazaně, pár krát jsem mrkla a už jsem viděla o něco líp. Uviděla jsem Jungkooka jak sedí vedle mně na posteli.

"Jungkooku." Řekla jsem potichu.

"Annyeon Yoo Jung, jak se cítíš?" Usmál se na mně.

"Asi jsem trochu unavená. Co je dneska za den?"

"Pátek."

"A kolik je vůbec hodin?"

"Je půl desáté."

"Co?! Jdeme pozdě!" Rychle jsem si sedla a chtěla jsem rychle vstát z postele. Jenže on mě zadržel za ramena.

"Ne. Musíš tu zůstat. Jsi unavená, musíš si odpočinout."