Best Friends? Forever [BTS Fanfiction]

Kapitola 43

*** EUN JAE'S POV ***

Když jsem uslyšela, jak Yoo Jung něco zakřičela, tak jsem se rychle otočila. To co jsem viděla mě donutila zabít Justina.

"Ty parchante! Co si ji to udělal! Jungkook zavolej sanitku!" Rychle jsem přiběhla k Justinovi a do zad mu píchla jeden čip. Neměl by to cítit. Odstrčila jsem ho a on utekl.

"Yah, Eun Jae, proč si ho nechala utéct!" Křičel na mne Jungkook.

"O to se teď nestarej! Starej se o Yoo Jung! Ona krvácí!" Rychle jsem z tašky vytáhla obvaz a podala mu Jungkookovi.

"Proč si ho nechala utéct!" Křičel na mně Jungkook.

"Už dlouho jsem pracovala jako policajtka! Stačí ti tahle odpověď?!" Křičela jsem na něj. Ten čip, co jsem mu píchla do zad, by na policejní stanici mělo oznámit že je něco v nebezpečí. Tam kam on utekl, tam za ním pojedou moji kolegové.

"Kde ta zatracená sanitka!" Křikla jsem. Nemohla jsem to vydržet. Nechci, aby Yoo Jung zemřela. Kvůli Justinovi tu doufám, že bezvědomě leží s krvavou hlavou. Všude tu byly střepy od skleněné lahve. Jungkook tu vzlykal jako malé dítě.

"Yoo Jung buď silná osoba prosím." Chytla jsem ji za studenou ruku a prosila, ať je naživu. Plakala jsem tak moc, že jsem měla studené tváře. Yoo Jung tu jen ležela se zavřenýma očima a ani se nepohnula. Asi za deset sekund jsem uslyšela houkání sanitek. Zvedla jsem se a rozhlížela, kde je. Byla asi pár metrů od nás. Posvítila jsem na ně mobilem, aby nás viděli.

"Už jedou?" Zeptal se Jungkook. Kývla jsem a ustoupila, aby tu sanitka mohla zaparkovat. Záchranáři rychle přiběhli k Yoo Jung, dali kyslíkovou masku a položili ji transportní vozík. Drželi jsme se ji blízko a jeli s ní do nemocnice. Seděli jsme blízko ni a modlili se, aby byla v pořádku.

***

Záchranáři ji rychle odnesli do operačního sálu. V tu chvíli jsme se museli zastavit, protože nás tam nepustili. Jungkook bouchl pěstí do zdi a začal více vzlykat.

"Proč se to muselo stát!" Zakřičel. Nohy mě neudržely a já spadla na zem. Potřebovala jsem popadnout dech. Najednou si zavibroval mobil. Rychle jsem to zvedla.

"Tak co? Máte ho!" Zakřičela jsem do mobilu.

"Máme ho. A i zbytek jeho party." V tu chvíli se mi konečně ulevilo. Po dlouhé době jsme je dopadli. Mobil jsem zamkla a koukala se na svoji krvavou ruku.

*** JUNGKOOK'S POV ***

Byl jsem dost zdrcený, to co se teď Yoo Jung stalo. Mám o ní strach a bojím se, že zemře. Tohle všechno je jenom kvůli Justinovi. Kdyby tu nebyl nejspíše bychom si užívali večerní procházku. Když jsem uslyšel Eun Jae, jak řekla, jestli ho dostali, tak jsem doufal, že ho na sto procent dostali i s jeho partou. Slíbil jsem Yoo Jung, že ji budu chránit, ale slib jsem porušil. Tolik slibů za ty léta co znám Yoo Jung, jsem porušil. Pamatuji si, jak jsem ji prvně viděl u řeky Han. Neviděl jsem ji a omylem jsem do ni narazil. Když se ke mně otočila, tak jsem si říkal, že tu nejspíše nově nastěhovala, protože jsem ji tu nikdy neviděl. Nebo když jsem po ní házel papíry. Napsal jsem tam, jak se jmenuje, jenže si myslela, že bude šikanována a ona odešla na záchody. Nechtěl jsem ji rozplakat. Byla to první holka, za kterou jsem se odvážel za ní jít. Pak se mi vybavily vzpomínky, kdy jsem se do ni zamiloval. Ona mě měla ráda jako kamaráda. Nechci ji do toho nutit, už jsem se s tím smířil, že zůstaneme kamarádi. Všechny ty nejlepší vzpomínky, kdy jsme byli na střední, jsem se k tom chtěl vrátit. Chci, abychom nikdy nestárli a napořád s ní zůstat na střední. I s Eun Jae. Jsme jako nejlepší trojice. Abych opravdu řekl smrt Yoo Jung je horší než vyloučení ze skupiny. Pak se dveře od operačního sálu otevřeli. Otočil jsem se a spatřil jsem doktora od krve.

"Jak je na tom?" Rychle jsem k němu přiběhl a modlil jsem se, ať je naživu.

"Má silné zranění na hlavě. Má malé poranění a nejspíše ztratila paměť, takže na všechno zapomněla." Když tohle řekl, tak jsem byl docela v šoku. Ona ztratila paměť?!

***************

Už čtyři dny tu sedíme v nemocnici a doufáme, že se probudí. Seděl jsem tu s Eun Jae na pohovce a jen mlčky tu koukali na Yoo Jung.

*** YOO JUNG'S POV ***

Pomalu jsem otevírala oči. Slyšela jsem nějaké pípání. Pár krát jsem mrkla, abych viděla o něco líp. Viděla jsem bílí strop a dva asiaty, jak tu sedí na pohovce. Pomalu jsem si sedla a držela za hlavu. Proč mám obvaz na hlavě?

"Yoo Jung, ty ses probudila." Přiběhla ke mně jedna holka a hned vedle ní si sedl jeden kluk.

"Kdo je Yoo Jung? To mluvíte na mne?" Byla jsem vyděšená, protože jsem je nikdy neviděla a ani je neznám.

"Yoo Jung to jsem já. Jungkook, tvůj nejlepší kamarád." Sedl si ke mně blíž ten kluk.

"A já Eun Jae, Yoo Jung musíš si vzpomenout. My tři jsme nejlepší kamarádi." Řekla jedna holka. Úplně jsem na ně vyděšeně koukala.

"Prosím vás nechte ji odpočinout." Vešel dovnitř, myslím že doktor.

*** EUN JAE'S POV***

Nemohla jsem uvěřit, že kvůli Justinovi Yoo Jung ztratila paměť. Doktor nás vyháněl z jejího pokoje. Odešli jsme.

"Slečna Yoo Jung je teď unavená. Potřebuje si odpočinout. A s tou pamětí na to jděte pomalu. Přeci nechcete, aby z vás měla strach." Smutně jsme kývli.

"A za tři dny by měla být propuštěna. Nejlepší by bylo, kdyby jste ji vzali na místa, kam často chodila." Doktor nám řekl pár věcí a pak jsme už museli jít zpět na univerzitu.

***

Lehla jsem si na postel a jen tak tu ležela. Vzpomínala jsem na naše nejlepší vzpomínky, které jsme společně zažily. Nevím, jak to teď půjde dál. Už teď mi chybí.

*** YOO JUNG'S POV ***

Druhý den jsem se normálně probudila. Měla jsem hodně energie. Sice vím kde jsem, ale nevím kdo jsem a co tu vůbec dělám. Pak dovnitř vešel doktor.

"Dobré ráno slečno Yoo Jung." Řekl. Nevěděla jsem na koho to mluví. Rozhlédla jsem se, nikdo tu nebyl. Ukázala jsem na sebe, jestli myslel mě.

"Ano, mluvím na vás. Jen jsem vám chtěl říct, že se jmenujete Yoo Jung a na celé jméno přijdete později. A bylo by pro vás dobré, kdyby jste šla ven. Prospělo by to pro vás." S těmito slovy odešel. Rozhodla jsem se udělat, to co mi řekl. Slezla jsem z postele a vyšla ven z pokoje a rozhlédla se kolem. Všichni tu byli ve stejném oblečení, jako já. Někam jsem prostě šla, kam se mi chtělo.

"Slečno Yoo Jung, co tu děláte?" Byla to jedna paní.

"Doktor mi řekl, abych šla někam ven." Řekla jsem to přesněji, jak mi to on řekl.

"Ah, jistě zavedu vás tam." Paní mě vedla nahoru na terasu, kde tu byli i jiní lidé. Sedla jsem si na lavičku a začala pozorovat město.

"Tady máte pití. Dejte si." Poděkovala jsem ji a napila se. Docela mě zajímá, kde to jsem. Vím že v nemocnici, ale proč tu jsem jediná z Asie a ostatní jsou bílí.

♥ Annyeon . Moc se omlouvám, že jsem pořád měnila POV. Pro ty co nevědí, co to znamená, Point Of View. To znamená z jakého pohledu to je. Jinak chudinka Yoo Jung je bezvědomí ㅠ.ㅠ. Pomůžou jí nejlepší kamarádi? Doufám, že ano ^-^. A nemohla jsem najít lepší fotku, kde by Yoo Jung ležela v nemocnici xD.  ♥